Červnové dny (1961)

Krásná romance, napínavá. Ještě, že jsem nečetl žádné recenze! Někteří zdejší recenzenti naznačují, jak to dopadne!! A to by pak byl poloviční zážitek!!! „Kdo si neumí vážit toho, že je v úderce, ten tam nemá co dělat. A dokud tohle nepochopíte, nebudu s váma jednat jako se svazákama.“ – pomóc, co to je???  Zednářská symbolika: 39:52 – symbolika jednoho oka; píseň o „hvězdném prachu“

Tak nevím, byla ještě naivní doba, anebo se soudruzi tak moc snažili, aby byla? V prvním případě je to na tři, ve druhém na odřenou jednu. Každopádně tenhle film bude zábavnější, když ho nebudete sledovat úplně střízliví. To se pak skromnému mládenci z kladenského učiliště, který po škole mezi směnou na dolu a intrem běhá v pohádkově nezničeném lese, a je pro něj ctí pod zemí pracovat "na předku", čili u ražby, i zasmějete. Kromě Langmilera jsem tam žádného dalšího herce neviděl.

Nezaslouženě přehlížená perla. Není moc (nejen českých) filmů, které by tak rozuměly dospívajícím a dokázaly to citlivě převést na plátno. Samozřejmě, že se doby změnily, mladí se dnes chovají jinak, ale o to je tento film pro dnešní diváky zajímavější. Je mi jedno, kolik Kachlík natočil blbostí; za tohle to má u mě navěky dobrý. Kéž by po každém režisérovi zůstal aspoň jeden takový film.

Příběh mladé lásky hornického učně Pavla Čejky a venkovské dívky Šárky, která málem doplatí na socialistickou pseudomorálku a vesnické drbny. Když už se nad mladými stahují mračna a vše vypadá beznadějně, dočkáme se přeci jen šťastného konce. Příjemný milostný snímek je prvotinou režiséra Antonína Kachlíka.

Z filmu jsem se dozvěděl jaká je čest rubat ve předu a vůbec být horníkem. To bych mu vcelku omluvil, ale pochybuji, že se generace mých rodičů zamilovávala takhle pitomým způsobem a že sledovat to, je taková nuda. Chvílemi mě ti přiblblí učni připadali jak desetiletí kluci, psal to asi nějakej vůl. 2* za tu závěrečnou romantiku.