Smrt za oponou (1966)

Knížka (z nádražní knihobudky) je o dost lepší, hlavně popisem pražského divadla a šedesátkového pouličního ruchu a činžáků, které bolševici z OPBH stihli dvacet let od války totálně zdevastovat). Ale už ona byla teda echt blbá. No a tenhle film... škoda slov. Horníček to usilovně táhne z kalných rujánských vod odpadu.

Hezká detektivka, ve které se setkáváme s partou drogových dealerů a skupinkou umělců v Praze, ve které dojde k tragické události. Příběh má spoustu zvratů mnoho podezřelých. Kromě klasického vyšetřování v divadle se podíváme i na moře a na pláže. Vrah nejdřív policii docela hbitě uniká a vládne po bytech a svítí na Letné v kvartýru. Nakonec se to vše policii podaří vyšetřit, ale nebude to jednoduché. Překvapil mě Horníček v roli vyšetřujícího i skvěle obsazené vedlejší role.

Šedá a průměrná detektivka, která dnes zaujme spíše jako dobová rarita se zajímavým prostředím děje (ať už je to divadelní zákulisí, nudistická pláž na Rujaně či prostředí pašeráků drog) a herci, obsazenými v pro ně atypických rolích. Kde jinde uvidíte Miroslava Horníčka v roli detektiva, Lubomíra Lipského coby slizouna či Waldemara Matušku v úloze francouzsky mluvícího pašeráka, navíc neskutečně podobného (vzhledem, pohyby, prostě vším) Charnierovi zFrancouzské spojky!? A navíc o pět let dříve! 50%.

Na českou detektivku nečekaný úvod ve Francii ustoupí klasickému pražskému zasazení. Podobně jako v případě laboratoře je však pracovní kolektiv výrazně zajímavý, v tomto případě se jedná o baletní soubor Smetanova divadla (dnes Státní opery).
Začátek se věnuje nervozitě před premiérou a primabalerína Milada Havlová upadá do stavu hysterie, natolik typickému pro divadelní divy, který nás nechávám na pochybách, zda byla její smrt, k níž došlo po předávkováním heroinem, jen nešťastnou náhodou, úmyslnou sebevraždou, či podlou vraždou.
Vyšetřovatelé, kteří jsou poměrně fádní (velký věkový rozdíl, nejsou příliš zapamatovatelní ani charismatičtí), se také podívají do zahraničí, aby rozpletli síť kontaktů pašeráků heroinu, a v podstatě se spojí s jednou z baletek, která odhalí bezmála všechny stopy sama (také projeví na krimi příběhy neobyčejně znamenitý úsudek, když opakovaně nevstupuje do podezřele vyhlížejících místností).

Až legrační detektivka, kde se ukazuje, že Miroslav Horníček byl sice skvělý komentátor a moderátor, spisovatel, ale herec byl slabý. Svým projevem mi připomíná cimrmanovce, ale tam je to záměr. Zajímavé ale je, že už tady autoři filmu věděli, va jakém balení se pašuje heroin (opravdu ne v ampulích, jako to ukázali soudruzi v předposledním díle majora Zemana) a také jejich podání drogové závislosti je mnohem realističtější, než třeba v mnohem mladším filmu Mravenci nesou smrt. Zajímavá je i sekvence v NDR, pochybuji, že by někdo v zemi, kde měli ostrahu hranic zmáklou ještě lépe než SSSR, dokázal s replikou východoněmeckého strážního člunu pravidelně připlouvat k bójím, aby tam nechal "bonbonieru". Zábavné (a pravdivé) je i to, jak se výchopdoněmečtí policajti baví o onom zadrženém místním zadrženém článku dodavatelského řetězce mezi bójí a G. Vránovou (jako vždy nesympatickou). Jak konstatují, dostane deset let, na kontě má už teď tučný balík a ještě mu naskočí úroky. Co se herců týká, Satoranský je jako ve všech svých mladých rolích trochu bulík, onen východoněmecký soudruh Hannjo Hasse hraje většinou v českých filmech esesáky, jako vždy mi vadil Matuška (byl asi obsazován hlavně kvůli něžnějšímu pohlaví - tady obtěžoval zpěvem pouze jednou a to zprostředkovaně) a potěšila mě Radka Fišerová. Ale na nějaké časté opakované sledování ten film opravdu není. Jednou za dlouhý čas stačí.