Bojovali za vlast (1975)

Ruský válečný velkofilm, zachycující ustupující ruský pluk před německou přesilou, přesto se nevzdává a zpomaluje německý postup i za cenu decimace vlastní jednotky. Film končí těsně před bitvou o Stalingrad. Do toho obyčejné konverzace jednotlivých vojáků, které mělo divákovi podsunout onu ruskou hrdost pro vlast, nenávist k Němcům, nezlomnost a touhu po odplatě. Dal bych i pět hvězd, ale nejde to vzhledem k tomu, jak Rusko vede nyní válku proti Ukrajině. Nelze se zbavit myšlenky, že konverzace vojáků  proti Němcům, se doslova hodí nyní v reálu proti samotným Rusům.

Jsou tu věci k pochvale a věci ke zlepšení. Jednak je to na moje vnímání zbytečně dlouhý, přes dvě a půl hodiny je prostě moc. Zvlášť, když se většinu filmu mluví. Určitě si v kontextu doby (1975, tedy ještě za Brežněva) zaslouží snímek pochvalu za odvahu, že si vybral nikoli čas vítězství, ale jaro/léto 1942, kdy Sověti ustupovali skoro nejhlouběji, co to šlo. A že se obavy odráží jak na chování vojáků, tak civilů, jejichž vesnicemi při ústupu procházejí. Aby to ode mne dostalo víc než tři kousky, muselo by to mít výrazně syrovější a realističtější ztvárnění boje a třeba zranění a také chování Němců na dobytém území (tady je to mnohdy tak umělecky naznačeno v podobě třeba vzpomínky na hořící mlýn, ale intenzita tomu chybí). Nejen dnešní filmy jsou realističtější, i některé tehdejší (třeba Jdi a dívej se).

Starším sovietskym vojnovým filmom sa zväčša vyhýbam, ale vzhľadom k režisérovi, ktorého prácu na veľkolepých historických eposoch je nutné obdivovať, som dal šancu aj tomuto kúsku. Bondarčukove trademarky, ako zachytávanie nádherných a veľkolepých scenérií, či masívne nasadenie vojenskej techniky a pyrotechnických zariadení samozrejme nechýbajú, a sú podstatnou časťou filmu. Čo sa týka bojových scén, nieže by boli zlé, ale sú proste poplatné dobe vzniku. Teda im chýba väčšia dramatickosť a hlavne realizmus. Čo však zráža z môjho pohľadu film do priemeru, je záverečná hodina, kde to s príbehom ide z kopca. Táto pasáž filmu sa naozaj vlečie, a dočkáme sa len kopy zbytočných a nekonečných rozhovorov, ktoré k celkovému deju nepridávajú nič. 60%.

Nebýt Rudé armády, nebylo by Evropy, jak ji známe. Čert ví, proč se na to dnes tak zapomíná. Dnešní mladý člověk vám klidně řekne, že jsme WWII vyhráli díky Američanovi. Z toho je krásně vidět, jak nám ta imperialistická propaganda pěkně vymývá mozky podobně, jako to před tím dělala ta komunistická. Ale to jsem odbočil. Ještě nikdy jsem neviděl válku očima vojáka v zákopech tak, jak to ukazují právě v tomhle filmu. Všechny ty úvahy a frustrace, emoce ořezané na kost a především válečné utrpení, které by se mělo dnes povinně ukazovat všem, kdo tak bezostyšně volají po nějaké nové válce jenom proto, že si myslí, že jich se to týkat nebude. Vždyť nějak takhle to začínalo i tenkrát v Německu. Sakra, zase odbočka. Film se samozřejmě nevyhnul těžkým propagandistickým zásahům, ale chytrý člověk je dokáže snadno identifikovat a přeložit. Také srdceryvné a nekonečné monology byly v té době asi populární, ale dnes jsou pro film jakousi brzdou, což je při jeho délce až na škodu. Ale to je OK. Prostě se mi to líbilo a samotné uvědomění, že takových jednotek a takových příběhů byly během jednoho stejného okamžiku tisíce, je strašlivé.

Tenhle film jsme museli navštívit jako školní představení. šli jsme otráveně (druhá třída na gymnáziu) a naše puberta hrála také svoji roli. "Tešili" jsme se na trapnou propagandu typu Osvobození a ejhle, ono se to nekonalo. Strhaný Tichonov v omšelé uniformě pěšáka Rudé armády a Šukšin v poslední filmové roli, který ustupujícím vojákům "vyšukal" potraviny od civilistů. A bojové scény bez hrdinských výkřiků typu Za Stalina, stranu a lid. Podle mě jeden z nejlepších sovětských válečných filmů (společně třeba se Jdi a dívej se a nebo filmem, který dodnes nedokážu identifikovat, černobílým o tuším ženském dělostřeleckém oddíle, kde je ukázáno, jak tzv. blokovací oddíly stříley do zad ustupujícíh vlastních vojáků bez ohledu na to, že ti skutečně neměli jinou mžnost, pokud nechtěli zahynou. Slova důstojníka od dělostřelkyň směrem k "čekistovi" od bolokvacího oddílu - Na Němce byste měli střílet a ne nás vystihují podstatu věci více než jesně. No a pokud nás tady gaudalin vyzývá, abychom prohlédli a tvrdí, že se jedná o propagandu, navíc ji spojuje s patriotismem amerických válečných filmů, doporučil bych mu, aby se staral sám o sebe. A odcitoval bych mu jedno mé oblíbené přísloví - Nendávaj na zdrcadlo, když máš sám hubu křivou. Pravdivých a k tomu ruských filmů i knih o Velké vlastenecké válce, alias (a správněji) válce nacistů s bolševiky (jak to nazývá historik Zubov) toho moc kvalitního nebylo natočeno, ale tohle je jedna z výjimek potvrzujích pravidlo. Nakonec, Šolochov byl sice komunista, ale na rozdíl od propagandistů Polevého nebo ještě horšího Erenburga psát uměl a třeba film natočený podle jeho románu Osud člověka taky není špatný...