Vojna a mír (1965)

Spolu sWaterlooje tohle peak Bondarčuk. Nejen že bitvy nepředstírá, on je skutečně iniciuje. Navíc i klidné pasáže podává poutavě a skrze oscarovou kameru a začleňování percepční i mentální subjektivity po čertech poutavě. Skvěle buduje atmosféru a důkladně prokresluje většinu postav, takže ani na naivitě a nerozhodnosti stavící druhý díl není vysloveně nudný. Škoda jen, že bitvy mnohdy nejsou zrovna strategicky přehledné a že i přes sedmihodinovou stopáž evidentně Bondarčukova adaptace vynechává velké množství obsahu, což občas znesnadňuje pochopení některých situací.

Neskutečně opulentní a v mnoha ohledech pompézní záležitost, která svým audiovizuálním pojetím předběhla dobu o několik desetiletí. Na první dobrou je vidět, jaký megaloman Bondarčuk byl. Gigantické dávové scény jak v interiérech, tak pochopitelně legendární exteriérové bitvy s desetitisíci komparzisty. Ono se řekne, že máš vyhráno díky tomu, že máš tolik lidí a působí to pompézně. Ale zrežírovat takový kolos určitě byla šílená práce a ještě k tomu se přidává dechberoucí kamera, která v bitevních scénách umě střídá kompaktní dávové scény s detailními záběry a do toho je mísí záběry na nádhernou okolní krajinu, z čehož krásně vyznívá ten kontrast v názvu. Neznám předlohu, nedokážu posoudit, jestli místy výrazně hranice únosnosti přesahující patos je už tam, nebo je tam vliv místa a doby vzniku, ale faktem je, že proslovů k matičce Rusi je tu habaděj a vlastenecké chování postav je místy až úsměvné. Ta čtyřdílná verze obsahuje díly o rozdílné délce, i vlivem kratší stopáže mi přišli lepší ty druhé dva. První dva mají přes dva hodiny, kdy první díl obsahuje první hodinu a půl vesměs jen představovačku postav a dovedu si představit, že ty čistě dialogové scény by se dali proškrtat. Stejně tak to Ruské dobové herectví je pro nás takové nezvyklé. Samotnej Bondarčuk v hlavní roli je docela fajn, hlavně ten přerod postavy v druhé půlce mu docela sednul. Ale spousta těch dalších herců hodně výrazně přehrává takovým tim přehraně dramatickým stylem jak z nějakého divadla tak sto let zpět. Každopádně jsem si vesměs jistej, že podobný filmový počin už dneska nikdo nikdy nenatočí. Pro moderního diváka je už určitě schůdnější ta Britská verze, kde se člověk líp orientuje i třeba podle obličejů a to pojetí je takové obecně modernější. Ale nechci tim jakkoliv ubírat kvality Bondarčukovi režie a celkové dramaturgie a produkce, která musela být neskutečně náročná a precizní.

Pozor môže obsahovať spoilery!Práve dopozeraná táto dnes už pre niekoho klasika ale pre mňa premiéra. Film je založený na knihe od L. N. Tolstoja. Predlohu bohužiaľ nepoznám. Film má 4 časti, ktoré boli natočené v rokoch 1965 - 1967. Celková dĺžka je 427 min. V skratke film ako celok pôsobí skvelé, či už hercami alebo samotným príbehom. Najväčšie mínus na tomto filme je samotný dabing, ktorý je horší ako v starých dokumentoch. Nielenže tu máme dvojhlas, čiže počujeme CZ aj Ruštinu ale je to ešte aj zle spracované, keďže v niektorých lokalitách som len hádal o čo sa jednalo. Aby toho nebolo málo, tak je tu pripletená aj Francúzština, ktorá ani nie je preložená, či už dabing alebo tit.Čo má viac než dosť mrzí keďže dabing je robený až v roku 2006 a pracovala na ňom spoločnosť Urania.Film ako celok môžem odporučiť každému kto má rád kvalitné vojnové drámy. Celkové hodnotenie za mňa je 85%. Bohužiaľ vďaka tomu dabingu som si to pozrel prvý a posledný krát.

Tuto velkou ruskou adaptaci slavné ruské klasiky jsem sice nezkoukl najednou, nýbrž v rozmezí asi 3 dnů a jednotlivé čtyři části jsem neprokládal žádnými jinými filmy, takže to mám v živý paměti a ucelený. Zároveň dodávám, že jsem viděldigitálně restaurovanou criterion verzi. Obsáhle jsem se vyjádřil v komentářích ke každému jednomu dílu, takže zde nejdřív zběžně shrnu, co jsem již napsal:Adaptace funguje v (některých) jednotlivostech - nikoli však v celku.Bondarčukje silný v obrazech a nikoli v postavách a příběhu. Jeho snahy vyprávět jsou vyloženě bídácké. Postavy, skrze něž se do díla a příběhu vciťujeme a skrze něž jsou nám krystalizovány témata, jsou buď nudné nebo vyloženě otravné.Dodávám, že přes podobné kvality mám praktický stejné problémy s Leanovou adaptacíDoktora Živaga.Obecně s nimi však není náležitě pracováno. Příběh je vypravěčsky rozkmodrcaný, mnohdy nejasný (ve smyslu; kdo je s kym v jakym vztahu a proč), nekoherentní a takyprotkaný patosemaproruskou propagandou, která oslavuje nikoli jen vítězství nad Napoleonem (to bych ještě bral) ale vše ruské, protože ruství je přeci synonymem všeho pravdivého, krásného a celkově dobrého... To se zdá býti obzvlášť směšné těm, kdož četliSouostroví Gulagnebo se zajímají o současné dění na Ukrajině. Chápu však, že je to něco za něco - stát poskytne prostředky, ale něco si tam protlačí. Ruka ruku myje, ano. Tím je ovšem umění devalvováno.             Zamýšlím se ještě nad tím,jak Bondarčuk přistoupil k adaptacitak masivního románu. Umělecké platformy mají svá specifika a čím více jich dílo využívá jako prostředků k vyjádření, tím ošemetnější bude převod do jiné platformy. Filmař však stále chce vyprávět a vyprávění je furt dáváno skrze postavy. Nevadí, když se zaměří jen na nějaký výsek původního díla. Hlavně aby to působilo organicky a mělo funkční dramatickou výstavbu, protože bez ní bude vyprávění neúspěšné.Bondarčuk se však věnoval hlavně megalomanským obrazovým výjevům (pak bych ovšem radši sledoval malířské obrazy) a zbytek působí jako poněkud náhodně vybrané části děje a myšlenek z předlohy. Furt je tam snaha, aby to mělo nějaký sledovatelný průběh, ale je to příliš děravé a neautentické. Vyprávění postrádá scénáristicky kvalitně vypracovanou souslednost, v důsledku čehož nás postavy i jejich prožitky a příběhy nechávají chladnými.Ovšem dovedu si snadno představit, jak i průměrný Rus toto dílo vychvaluje do nebe a mnohé dění ve filmu prožívá, protože přecijen umírají ruští lidé a hoří moskva a nepřítel pochoduje dovnitra území a pak zbídačelý ustupuje přes "naši ruskou zimu a svatou zem". Rusové jsou však proslulí svým pokrytectvím a hluboce zakořeněným sebeklamem a ta jejich "velká ruská duše" je spíš velkou nadutostí. Mně to ovšem zanechává zcela nezaujatým (respektive otráveným), protožeod velké filmařiny očekávám víc než jen nahrubo slepené části a velké davové výjevy.JEDNOTLIVÉ DÍLY:První dílje pro mě asi obrazově nejsilnější, ale furt je příběhově rozbitej a utahanej, což je o něco náročnější v kontextu nejdelší stopáže (140min) ve srovnání s ostatními díly.Druhý dílje mi pocitově nejhorší, protože je konceptuálně nejvíc narativně založený, takže Bondarčukova spisovatelská neschopnost je i nejcitelnější. Vztahový patos navíc střídá vztahový patos a žádná bitevní sekvence ani na chvíli neuleví od té frustrující telenovely z prostředí ruské smetánky.Třetí dílbyl asi nejkoukatelnější, protože je nejkratší a půlku filmu zabírá bitva u Borodine. Narativně to ovšem zase nefunguje - a to samo o sobě, ani v rámci zbylých dílů.Čtvrtý dílpoměrně utíká první půl hodinu, kdy Rusové prchaj z Moskvy a následně ji zapálí, ale zbylá hodina je plná nesouvislých výjevů, patetického žvlatlání a pění ód na ruské vítězství, přičemž nemůžu jinak, než fandit Francouzům.

Túto verziu asi už nič len tak neprekoná. Len málokedy sa dá povedať, že tak veľké dielo dokázalo byť filmovo spracované na rovnakej úrovni. Azda aj preto, že východný svet dokáže svoje východné diela pochopiť dokonalejšie a navyše tu bolBondarčukovagenialita spojená s neobmedzenými prostriedkami, keďže film či superepos bol niečo akovec štátneho významu. Dodnes v prepočte zrejme najdrahší film histórie, dokonca aj predKleopatroua to napriek tomu, že komparzisti v tejto veci štátneho záujmu často hrali zadarmo.