Vojna a mír II: Nataša Rostovová (1966)

Druhý díl je značně odlišný od toho prvního. Působí mnohem komorněji, protože se pohybujeme převážně v interiérech, ale zároveň je do uričté míry stejně pompézní. Jeden bál střídá druhý, výborné jsou taneční scény z baletního prostředí. V ději se zaměřujeme na Natašu, jak už prozrazuje podtitul této části. Bezuchov tolik prostoru nemá. Místo bitev a válčení se tak dostává na intrikaření v rámci vztahů šlechty. Opět tedy ve výsledku opulentnost na místo samotného děje či nějaké větší gradace. Ruské patetické herectví také nesedne každému. Technická stránka věci je však stále dokonalá, stejně tak režijní scénografie či práce s interiérem. Závěrečná scéna pak vybízí k okamžitému pokračování a slibuje velké věci.

Tak slavné Tolstojovo dielo a nakoniec taká nuda o mladej a naivnej kňažnej, ktorá sa zamiluje do dvoch mužov. Vynechal som niečo? Myslím že nie, čo je na poldruha hodiny dosť chabé. Hlavne, že tancujúci bál a balalajkové šou niekde na chate dostáva vyše polhodinu. Na luxuse vtedajšej petrohradskej smotánky sa síce nešetrilo, jednoduchá polostatická kamera to však nedokáže adekvátne zachytiť a neustále ostrí na tých vpredu. Veľkú výtku mám aj k farebnému vizuálu, kde 'dominujú' vybledlé, nevábne farby a šeď. Film tak vyzerá starší, ako je v skutočnosti a nielen v porovnaní so západnými farebnými kostýmovkami tej doby výrazne zaostáva, ale aj s tými našimi.

Tak tady půjdu proti proudu. Druhá kapitola je nejenom nejlepší, ale hlavně nejkrásnější část Vojny a mír, kterouSergej Bondarčukvykouzlil. Ať už jde o scénu z námluv, tradiční tanec ve srubu, či dokonale zpracovaný ples. Ačkoli chápu, že zde chybí historická epičnost a děj může být místy až příliš sladký, ale právě to je pro mě naopak ku prospěchu celkového zážitku. Zde se režisér, na rozdíl od ostatních částí, naplno ponořil do emocí postav, především Nataši. Miluji, jak film zachycuje její dětskou naivitu, která se střetává s dospělým ruským světem, a i když se snaží vidět jen to krásné, těžké realitě nemá šanci uniknout. Za mě pastva pro oči i duši, k níž se budu nejvíce vracet.

Druhé volné pokračování filmového eposu podle stejnojmenného rozsáhlého díla Lva Nikolajeviče Tolstého opouští bitevní plány a válečnou vřavu a zabývá se ruskou šlechtou, jejím životem, noblesou a zábavou. Dívá se tak spíše na společenskou skromnost v jejich charakterech a pokud se to tak dá nazvat, na subjektivní pohled vývoje jejich lidské duše. Nechybí zde ani filozofická stránka věci, avšak přesto je zde kladen větší důraz na osobní prožitky v prostředí ruské šlechty v dané romantizující atmosféře. Scenáristicky je příběh zjednodušen pro lepší divácké uchopení jinak poměrně složitého literárního námětu, takže čtenáři tohoto díla budou jistě skřípat zuby, ale divácky se jinak jedná o poměrně vkusné filmové dílo, zejména co se týče hloubky postav a událostí. Možná by to fungovalo i jako samostatný film, jako střípek týkající se celého děje ohledně tématu. Úchvatná výprava, co se týče exteriérů a kostýmů, je skutečně nejsilnější složkou celého filmu, ale to jen podtrhuje celistvost všeho možného i nemožného v daném romantickém žánru, ve spektru štěstí a slz živého soupeření přirozenosti a naivity. Tento film je chtě nechtě filmovým klenotem dané klasiky.

Druhá časť ako už názov napovedá je príbeh Nataši. Je to časť, kde celý čas sledujeme príbeh ženy, ktorá sa zamiluje do dvoch mužov a nevie sa rozhodnúť a sledujeme následky jej voľby. Je to za mňa najlepšie spracovaná časť príbehu. Má len 97 min ale to bohate stačí na to, čo sa tu deje. Samozrejme tento jej príbeh je dôležitý pre ďalšie časti.Film môžem odporučiť každému kto má rád kvalitné vojnové drámy a je tu pripletená aj romantika. Celkové hodnotenie za mňa je 90%.