Vojna a mír III: Rok 1812 (1967)

U hodnocení třetí části budu asi za hovado, ale co už. Ale začnu mírně. Jak se zde často zmiňuje, je tenhle díl jen jedna velká bitva - což je pravda i lež zároveň, záleží na situaci. Bitva u Borodina zde totiž zabírá silnější polovinu filmu, ale rozhodně neobsahuje celou stopáž. Film by se dal jednoduše rozdělit na dvě vlastní kapitoly, kdy ta úvodní, nebitevní, je sice kratší, ale zato s vcelku důstojným pomalým dojezdem uzavírá atmosféru předchozí části, než se plně přesune do bojiště a jako taková trvá několik desítek minut. Zároveň ale další kapitola nabízí tak megalomanskou bitevní rekonstrukci se statisícovým komparzem, že vynikne mnohonásobně víc, než kapitola jí předcházející, tudíž se dá snadno pominout její efekt a plně vnímat jen ten druhé kapitoly. A ačkoli je bitva u Borodina řemeslně zpracovaná naprosto brilantně a epicky, se spoustou skvělých řešení především co se zpřítomnění pocitů z bojiště týče, já nad ní dokážu jen uznale pokývnout hlavou a bez silnějších dojmů jít dál. Nejsem fanda megalomanských scén, ve velké většině případů to ve mě nevyvolává automaticky němý úžas a byť to někdy prolomím, mám s tím nejčastěji problém u scén bitevních rekonstrukcí. Zvlášť když jsou natolik vypiplané a pečlivé ve vyvolávání úžasu z jejich realizace, až z bitvy dělají něco automaticky fascinujícího, adrenalinového, co až "můžete zažít i Vy!". Asi je to jenom můj pocit, ale nesedí mi bitevní scény, zvlášť takto velkolepě podané, které se nedokážou dostat za hranici atraktivity úžasu z toho, že se vůbec staly. Lze to prolomit zaměřením na jednotlivé vojáky, na peklo na bojišti, na to, že na tom absolutně nic atraktivního není. To v sobě třeba máValčík s Bašírem,ČetaneboJohnny si vzal pušku, do jisté míry i Bondarčukův debutOsud člověka. Tady to mají vynahradit občasné dlouhé záběry na pole mrtvol a občasné zmínky desetitisícových ztrát, což je obrovské číslo. Ale zároveň je celá bitva vytvořena s přílišným zaměřením na její průběh a velikost, než na důsledky a ztráty na životech, čemuž odpovídá i hledisko buďto z pozic generálů, nebo Bezuchova, který při ní strašně chce pomoct, ale zároveň skoro nic neudělá. A zároveň to tak okatě chce naprosto vším fascinovat, až z toho časem otupím, jelikož není na koho se emočně napojit. Na již známé postavy ano, ale ty nejeví skoro nic jiného než obří odhodlání a zápal pro obranu Ruska. A když už by to mohlo mít drsnou, protiválečnou tečku, stane se v závěru přesně to, co na konciOsudu člověkaa po všech útrapách a poli mrtvých vojáků dostaneme patetický hrdinský komentář a ruské síle a odhodlání. A ačkoli můj pohled pořád může působit strašně hloupě, tak už jen na závěr zmíním, že tyhle filmy dokážu ocenit objektivně, ale zároveň s nimi mám tolik osobních problémů, že mě ani precizní velkolepost třetí částiVojny a mírnedokáže dohnat k vyššímu hodnocení. Nejsem schopný ho dát, ať se snažím jakkoli a přitom se dá naprosto jednoduše dát, jelikož to skoro nemá ani chyb. Lepší 3*

O niečo záživnejšie ako II. diel, hlavne vďaka osudnej bitke, aj keď prvá polovica sa tiež dosť vlečie a neprináša takmer žiadne posuny v deji. Tu oplakávanie zomierajúceho, tam čakanie pred bitkou, potom masívne modlenie sa. Samotná bitka je veľkolepo koncipovaná, tú masu vojakov a ďalšieho komparzu, diel, koní, prácu a koordináciu viacerých faktorov na jednom obraze jednoducho cítiť. Oceňujem predovšetkým prácu s koňmi, pri všetkých tých výbuchoch, pádoch a hrmote, aby celé nevyzeralo ako obyčajný chaos. Celé to pôsobí mohutne, niekedy možno až zbytočne, ale v tých rokoch vznikalo mnoho filmov s masovými scénami, aj historických, a jednoducho sa v tom predháňali. Škoda vyblednutej farbe a staro pôsobiacemu vizuálu, ktorý by z toho dokázali viac vyťažiť.

Třetí díl filmového eposu podle stejnojmenné literární předlohy Lva Nikolajeviče Tolstého se s plnou parádou vrací na bitevní pole. Samotná délka hlavní válečné scény se pohybuje kolem pětadvaceti minut a svým rozsahem předčí veškerá očekávání. Opět tu tedy máme doslova dechberoucí válečné scenérie, kam až oko dohlédne, a tak je jasné, že scény jsou mnohem monstróznější než v prvním filmu. Zatímco tam se počet komparzistů dal počítat na tisíce, tady jsou to desetitisíce. Pochodující vojáci, střelba, jízda na koních, dělostřelci, a dokonce i vojáci mihotající se daleko v pozadí krajiny za oblaky kouře a dýmu. To vše v jednom záběru. Ano, něco takového už je naprosto nepřekonatelné. Filmový svět neviděl a už neuvidí tak realistické válečné střetnutí dvou vojenských stran zkomponované bez použití technických triků a v době dnešní bez CGI. Děj v žádném případě opět neopomíjí historický realismus, vizi autora literární předlohy a především hlavní postavy. Kutuzov vs. Napoleon. Charaktery snad nijak v rámci vlastenectví a budování svých vizí nepřekvapí. Kutuzov jedním slovem vlastenec, Napoleon coby jízlivý dobyvatel se všemi svými přívlastky. Co se týče děje, nic se nezměnilo. Atmosféricky se vše drží v mezích předchozích filmů, což divákovi přináší filmový, byť v dialogových scénách již poněkud unavený, zážitek, zatímco čtenáři literární předlohy budou skřípat zuby. Z hlediska napoleonských bitev se však opět jedná o nejlepší vyobrazení a skutečnou klasiku kinematografie.

I třetí díl hodnotím odpadem, jelikož mě nechal chladným a nezaujatým i přes partikulární kvality, což je částečně důsledek toho, žeBondarčuknemá na čem stavět: Příběhy postav (Andrej a Pierre) v prvních dvou dílech jsou příšerně odvyprávěné (nejen to) a jejich tragická účas v tomto velkém celku, kterým jebitva u Borodina, nevzbuzuje emoce a protože pokračuje ve svém zmatečném vrstvení děje a scén, z nichž nelze vyextrahovat nějaké funkční drama.Jasně, film nabízí velké davové a bitevní scény, občas nějaký působivý kamerový přelet nebo kvalitní kostýmy, ale já kinematografii považuju za jednu z nejsilnějších uměleckých platforem právě proto, jaksynergická dokáží býtjejí díla.Reálně je mi teda úplně jedno, že tam je záběr na sto tisíc vojáků kopající zákopy nebo na bitevní pole, plné kouře, vybuchujících petard, naprázdno pálících děl a padajících koňů. Mnohý to zde vychvalují, jakoby to samo o sobě stačilo k extatickému zážitku, ale tyhle výjevy lze vidět i v malířských dílech, přičemž tam toliko nevyzní ty limity; Tvůrci prostě nemohou pálit z děl do komparzistů, ale ani se neobtěžovali najmout maskéry a ukázat nějakou destrukci těl (vyjma tedy jedné odstřelené nohy). Dále je vidno, že když se v celku bijí dvě armády na bitevním poli, tak se ve skutečnosti nikdo zranit nechce a jakmile se divák zaměří na část obrazu, tak vidí jak komparzista uměle a z ničeho nic padá nebo kolem sebe mlátí puškou či mečem jen jakoby.Bitva, jejíž průběh zabírá druhou půlku filmu, jenarativně nepřehledná:Naprosto nelze rozluštit, jak bitva probíhá, jaká strana má kde jaké úspěchy a neúspěchy. Jedná se jen o směť různých výjevů, které sice nejsou digitální, ale furt jsouumělé.Když vyráží jezdectvo, vidíme v záběru běžet koní, z nichž někteří na naučený povel spadnou a pak zase vstanou, ale už nevidíme, do jakých sil nepřítele najely, jaké ztráty způsobily, jestli se rozkaz vyplatil, jestli a jak se tím situace na bojišti změnila... Nic. Prostě jenom chaos, kouř a hodně lidí po 35 minut. Důsledkem toho jest, že bitva není sama o sobě příběhem, ačkoliv každá bitva má svůj příběh.BondarčukovoWaterlooz roku 1970 je v tomto ohledu mnohonásobně lepší, ale stále ne dokonalé. Závěr bitvy a i celého filmu uzavírá vypravěč s nějakýmipropagandistickými kecyo tom, že Napoleon neviděl pravdu a krásu (-nechápu, nevim) a že za všechno to zlo může on (-dá se říci, protože to byl přeci jen on, kdo si nemohl pomoci a vtrhl do Ruska) a že vítězství Rusů v bitvě u Borodino přímo vedlo k vyhnání Napoleona z Moskvy (-lež). <--- "Bitva skončila podle vojenských historiků nerozhodně. Napoleon ovšem o svém vítězství nepochyboval a uchýlil se i se svým vojskem do města Moskvy, kde chtěl uzavřít mírovou smlouvu s ruským carem. K jednání však nedošlo. Tehdy převážně dřevěná Moskva byla předem záměrně vyklizena a poté podpálena ruskými dobrovolníky. Napoleonovo vojsko nechal Kutuzov vyhladovět a Napoleon se musel vrátit zpět do Francie." _______Nejvíc mě asi bavilo, jak se po bitevním poli potlouká nafintěný civil Pierre s bílým cilindrem a ruští vojáci se mu vysmívají, že ten je tu od toho, aby děsil francouze. V kontextu celého filmu to jsou ale jen takové drobky potěšení. ________Rád bych ještě utrousit pár slov kprvní půlce filmu, kde se prakticky nic neděje. Postavy se dozví, že Francouzi vstoupili do Ruska. Andrejův otec, známý z předchozích dvou dílů, je s tím obeznámen u stolu, ale vůbec to nebere v potaz. Večer sledujeme, jak asi 40 vteřin ulehá do postele a když konečně lehne, tak vstane s tím, že tu bylo něco důležitého, na co zapomněl, ač si slíbil, že se nad tím zamyslí až pujde spát, kdy bude mít víc klidu a času, načež si vzpomene, že Napoleon vtrhl do Moskvy a toto zjištění ho prakticky sundá. Krátce na to otec umírá. Je to tak debilní scéna, že jsem se u ní docela pobavil, ale odpovídá spíše nějakému cartoonu. Dále sledujeme scény kráčejících (a koupajících se) armád, na Pierra procházejícího se po bojišti, na generála Kutuzova promlouvajícímu k Andrejovi s tím, že si ho pamatuje z bitvy u Slavkova (první díl) a že mu je otcem, ačkoliv Bondarčuk mezi těmito postavami (stejně jako jakýmikoliv jinými) dosud nic pořadného a autentického nevytvořil. Noc před bitvou pak ještě Pierre promlouvá ke svému příteli Andreji (přičemž nejde znát, že by se tyhle postavy dříve poznali) a pokorně sděluje svůj názor na nedostatky v rozestavění pozic. Důstojník Andrej oponuje, že bitvu nevyhrávají pozice, ale vůle vojáků bojovat a že nyní bojovat budou (narozdíl od Slavkova), protože jde o svatou Rus!!! ______Závěrem soudím, že tentofilm nefunguje sám o sobě, protože autorovi si nepředsevzaltémata, kterým by se skrze postavy rád věnoval v tomto díle. Lze říci, že jsou tu prvkyhrdinství v bitvěaodsouzení války s jejími hrůzami a zmarem. Pokud by třeba intelektuál Pierre dával v první půlce více nadšení ohledně toho, že uvidí kus historie a pak, když by ten kus historie bezprostředně prožíval, tak by jím byl naprosto zděšen, tak bych ono téma bylo více vykrystalizovaný. Ono to v tom filmu je, ale potenciál naplněn nebyl, protožeBondarčuk zjevně neumí psát pořádný scénáře. Andrej naopak neprožije zhola nic, zdá se mi. Mám pocit, že po celou bitvu jen drží pozici na nějakym kopečku a pak schytá šrapnel a v ošetřovacím stanu se střetne jeho pohled s pohledem Kuragina, který se stal milencem Nasti, (-jeho milé z druhého dílu, do níž se bezhlavě zamiluje po jednom tanci, zaslíbí se jí, ujedná s ní svatbu za rok a pak s ní už nemá žádný společný screen-time, načež v závěru filmu ukončuje plány na vdavky, protože si začala s timhle Kugarinem), a kterému dle shrnutí na wikipedii v tento moment odpouští stejně jako Nastě, čehož na konci dvojky nebyl schopen. Tím se dostávám k tomu, že tentotřetí díl nefunguje ani v rámci předešlých dílů, protože -znova to opakuji- Bondarčuk neumí psát amomenty, které by měly "citově spínat", nechávají ve skutečnosti chladným,protože mezi postavami nic není, ačkoliv se nás tvůrce snaží skrze jejich patetické a uvzdychané projevy citu (-jenž většinou následují krátce poté, co se postavy střetly), přesvědčit že ano.

[3,5*]"Для этого нужно терпение и время."Tretia časť veľkolepej historickej epopeje je pre zmenu hlavne o vojne. Iba okrajovo sú tu načrtnuté ďalšie osudy hlavnej hrdinky predchádzajúcej časti Nataše (tak ako bola predtým prehnane emotívna, tak tu je zase ako sfinga, zlomená z nešťastných lások) a dej sa takmer výhradne venuje vojne Napoleona s Ruskom. V centre diania je pritom mohutná bitka pri Borodine, ktorá mala mimoriadny význam pre ďalší vývoj vojny. Hoci sa skončila neurčito (vraví sa. že morálnymi víťazmi boli Rusi), Napoleon tu po prvý raz narazil na mimoriadne húževnatého protivníka a bitka tak v podstate znamenala začiatok jeho konca. Bojové scény sú opäť pojaté veľkolepo, tie masy vojakov sú ohromujúce a ešte keď k tomu začne ruská armáda hromadne spievať, až z toho behá mráz po chrbte. Zaujímavo pôsobí to motkanie sa Pierra uprostred krvavých bojov, ktorý tak plní úlohu akéhosi sprostredkovateľa všetkých tých vojnových hrôz. Výsledok bitky pri Borodine je doslova devastujúci a záverečné zábery sú ako z nejakej apokalypsy.