Andersonvillský proces (1976)

Väzenské filmy mám asi ešte radšej ako súdne drámy. Ale tu fungovala súdna konverzačka ako priestor pre diváka vytvoriť si vlastné trýznivé zákutia Andersonvillu vo svojej predstavivosti. Niečo ako keď čítate knihu a opisy vo vašej hlave dostávajú reálne kontúry. Podstatnejšia však bola morálna dilema, ktorá sa postupne stávala hlavným predmetom pojednávania. Je obžalovaný jediný zodpovedný za mučenie väzňov ako vlk samotár, alebo sa stal obetným baránkom? Je vlkom v barančom rúchu, alebo ovcou slepo idúcou za rozkazom? To má dokázať slovná prestrelka, ktorá vás zasiahne, aj keby ste sedeli pred telkou s nepriestrelnou vestou.

Tohle bylo strašně nejednoznačné. Vlastně na začátku, když jsem viděla Haverla poprvé, pověsila bych toho zmetka na první borovici. Jenže… Proč se za něj stavěl Mistrík? A proč váhal Kvietik? Přece jeho vinou zemřelo čtrnáct tisíc mužů. A ti, co přežili, si nesli trauma na doživotí. Jenže… Byla to divná doba. Kdo jsi bez viny, hoď kamenem… Příběh sám o sobě těžký jak kámen. Tenhle filmeček je ale skvost. A skvost z něj dělají hlavně herecké výkony. Když se proti sobě postaví životní přátelé Kvietik s Mistríkem, jejich souboj zastřeší svou důstojností Ladislav Chudík a všechno podrývá Haverl… Z toho nemůže vzniknout nic než dokonalé drama na nejvyšší úrovni.

Zajmavá perlička na dně slovenské kinematografie, kde jen málokdy člověk najde něco koukatelného. Reálné vězení v Andersonville bylo peklo na zemi, už jsem o tom předtím četl. Hodně v tom sehrálo roli, že jih tou dobou už zvolna kolaboval a prostě se o moc líp nedokázal postarat ani o vlastní lidi, natož o zajatce. Paralela s koncentračními nebo vyhlazovacími tábory o sto let později je tedy mimo. Co měl Wirtz dělat? Měl je všechny pustit a nechat se pověsit? Jakkoli je od začátku jasné, jak ten soud asi dopadne, líbilo se mi to. Je tam kromě samotného soudního procesu spousta zajímavých otázek ohledně toho, nakolik člověka může zbavit viny fakt, že byl jenom kolečko ve stroji a z hlediska platných pravidel neudělal nic špatně.

Historická dráma s tematikou americkej občianskej vojny a so silným odkazom spracovaná, s ohľadom na inscenačno-televízne spracovanie, takmer do dokonalosti. Dej tvorí zaujímavý súdny prípad odohrávajúci sa v jedinej miestnosti (podobne ako Dvanásť rozhnevaných mužov), ktorý skúma nielen otázky viny či neviny, ale aj otázky morálky, práva, povinnosti a svedomia každého z nás. K tomu znamenité herecké výkony každého z hercov. Možno iba tie kostýmy mohli byť autentickejšie, ale to je detail. Je prekvapujúce, že sa tohto príbehu chopili komunistickí Čechoslováci, príbehu z už vtedy kapitalistického 'Nového sveta'. Vďaka im za to.

Drama z americké soudní síně je pro diváka téměř automaticky přitažlivé, a toto není výjimkou. Čili poutavá podívaná, ale ve srovnání samerickou verzíje tato inscenace sterilní a její vyznění nejednoznačné. Za zmínku stojí zajímavá kamera, Štefan Kvietik jako žalobce a Dušan Tarageľ v menší roli mladého svědka psychicky poznamenaného zážitky ze zajateckého tábora.