Zlomené květiny (2005)

[4,5*]"Sheleft." "Whatdoyoumean, "Sheleft"?Shewentonatrip?" "No.Imean,sheleft." "Sorry,man." "Yeah,metoo.Ithink."Na základe tajuplného ružového listu sa starnúci Don(chuan) (výborný Bill Murray ako totálne letargický hrdina) nie zrovna ochotne vydáva na neobvyklú cestu za hriechmi svojej minulosti. Táto jeho cesta je zaujímavo ozvláštnená riešením záhady, prebieha ako také detektívne pátranie (po Donovom údajnom synovi), ktoré je plne v réžii Donovho priateľa Winstona (presvedčivý Jeffrey Wright), samozvaného to detektíva poháňaného neutíchajúcim entuziazmom. Vyzerá to tak, že neznámy páchateľ (zrejme ženského rodu) to na Dona rafinovane narafičil tak, aby bol nemilosrdne konfrontovaný so svojou minulosťou - so svojimi nerozvážnymi činmi a ich dôsledkami v podobe "zlomených kvetín". A určite nie všetky tie konfrontácie sa odohrajú v podobne príjemnom duchu, ako hneď tá prvá, s kvetinou s otvorenou náručou (Sharon Stone) a jej podarenou dcérou, žeravou Lolitkou   ("That was quite an outfit you weren't wearing earlier.").   Štyri veľmi rozdielne ženy, či už ide o povahu, životný štýl (štýl bývania), alebo aj o spôsob vyrovnania sa s ranami osudu (napríklad v podobe dávneho ľúbostného vzťahu s Donom) a logicky aj štyri rozdielne stretnutia, s atmosférou pohybujúcou sa od "radostnej", cez poriadne dusnú (s tušením nejakých bolestných spomienok), až po jemne hororovú v prípade poslednej krátkej, ale veľmi "údernej" epizódy (s takou trochu drsnejšou kvetinkou). Pochváliť ešte musím výbornú pulzujúcu hudbu, v takom typickom jarmushovskom duchu (obzvlášť pieseň "There Is An End" v podaní Holly Golightly & The Greenhornes). Pri poslednom pozretí (21.12.25) ma to neuchvátilo až v takej miere, ako predtým, takže znižujem svoje hodnotenie z 5 na 4 (4,5) hviezdičky."I'dliketolookatthatpinkletteragain.Letmeseeit." "Iburneditlastnight-microwave."

Posmutnělá road movie o sbírání střípků minulosti veskrze promarněného života. Bill Murray je král nanicovatých starých mládenců a jeho postava je hlavní tahoun filmu. Variace bývalých přítelkyň vždy ve vynikajícím obsazení a v optimálním počtu. Jarmusche úsporná, přímočará režie a minimalistický feeling v pořádku, stejně tak občasné pomrkávání na diváka nějakou tou příběhovou odbočkou, či podprahovou narážkou. Chyběl primárně rychlejší spád v jinak lidovém, ale osobitě zrežírovaném příběhu.

Hodně zajímavý film s celou škálou možných interpretací. Film o muži, jenž je z popudu přítele vyhnán ze své komfortní zóny, aby si zapátral po imaginárním synovi. Proč? Žádný potomek mu dosud nechyběl. Nebo jen nevěděl, že mu chybí? Žije si v bublině lenosti oblečen do tepláků, do práce nechodí, skoro nemluví, vystačí si s gaučem. Jestli je sám se sebou spokojen, divák nepozná (Bill Murray je prototypem flegmatismu). To půvabné spatřuji v existenci dvou identit - mentálních protikladů, které hlavního hrdinu Dona směřují a dávají jeho putování energii, vtip, laskavost.  Zaprvé přítel Winston, jenž se zdá být energetickou silou projektu, motivačním palivem, koordinátorem a podporovatelem. Zadruhé samotný Don. Ten pod skořápkou nudného chlapíka skrývá bohatou vztahovou minulost, opak sebe sama. Do toho se proplétá růžová barva v mnoha souvislostech. Výsledkem je inteligentní, hladivý film o potřebě tady pro někoho být. Bill Murray jako vždy famózní. Výborný Wright, herečky v kratičkých pasážích jak by smet. Pěkná hudba.

Minulost  je pryč, to vím. Budoucnost ještě nenastala, ať bude jakákoli. Takže zbývá jen jedno: přítomnost.Co se týče té minulosti, která je pryč, tak jsme měly dva roky od toho, kdy jsem v nejdepresivnějším dni v roce nalezl možnost, jak mi může být skvěle,  i když jsem ztracen v překladu.:o Další důkaz toho, že budoucnost opravdu ještě nenastala je, že na dvouleté výročí sleduju film, kde Bill Muray rovněž civí do zdi, dokonce si taky z nespavosti zapne bizarní pořad v televizi. Murray představuje opravdu sofistikovaný paradoxní ironický  typ Don Chuana, který vypadá velmi odevzdaně, znudeně a celé dny jako by se jen válel na gauči v teplákovce nebo pomáhal sousedovi s počítačem. Stejně jako ve Ztraceno v překladu hraje Bill postavu, která se uprostřed své osamělosti dostává do nových prostředí, na nové cesty....ale sám  je udivený, když je vyzván, aby zrovna ON dal na závěr radu  klukovi, který je rovněž na cestě. Na nic lepšího než ono zamyšlení o přítomnost a budoucnosti se nezmůže. I ostatní herci jsou typologicky přesní (bavil mě především Jeffrey Wright coby podnikavý soused a Christopher McDonald jako manžel milenky Dony) a preciznímu minimalistickému sympatickému bručounovi Murrayovi nic nekazí. Osobně se mi líbila všední neobyčejně obyčejná atmosféra filmu s road movie konceptem se čtyřmi setkáními. Celé to mělo takový hezký nádech nostalgie, pomíjivosti času a příjemných rozpaků i klidu zároveň.  Třeba závěrečný  rozhovor s mladým cestovatelem končí sice trapně, ale do té doby vyznívá neskutečně pohodově. Zalíbilo se mi využítí snových sekvencí v podobě snů, do kterých se hlavní hrdina dostává v momentě, kdy se dostane do letargie spánku v letadle.Také se mi líbil spojující meziprvek během každé jízdy autem v podobě vždycky stejné jazzové sklady puštěné z CD.  Taky se mi líbil nenápadně probublávající motiv podobenství o starnoucím muži, který kdysi býval expertem na něžné pohlaví, ale dnes už tráví večery opuštěně sám na gauči. Pokud přísedící děvčata v autobuse ukazují na někoho, že vypadá jako model, určitě nemluví o něm, i když se snaží být nóbl oblečený. Bývalé milenky už můžou mít manžela, který s ním laškuje, že nevypadá jako starý přítel, jenom staře. I kocour dokáže poznat , že Don něco tají. A z některých krásek už může zbýt jenom nápis na náhrobním listu. Nojo, minulost je opravdu pryč, a z Donovy budoucnosti toho z filmu moc nevyplývá. Přítomnost s tímto filmem mi ale byla příjemná.Já byl na počítače. Počítače a holky. A co ty, šéfe?

Bill Murray ve své teplákové soupravě strávil čas před televizí, kdyby nepřišel ten dopis. A tak se (ač dost neochotně) vydává po stopách svých lásek a možných matek jeho syna. Před Billem M,smekám, protože na něm prostě film stojí a až během jiskření u svých bývalých lásek pochopíte, proč by se dal považovat za Dona Juana. Smutný, i když místy vtipný film, který má svou sílu.