Kafe a cigára (2003)

Na sled jednotlivých rozhovorů, které se odehrávají v jednoduchých interiérech, fajn. Příjemně plynoucí dialogy, někdy s pointou, někdy bez. Opakující se témata přidávají na statičnosti scén, jež se nesou na své vlastní vlně nezávislé poetiky. Kromě známých uměleckých jmen zasáhne zrak i černobílá kamera a atmosféru podkreslí povedený soundtrack. Oblíbené segmenty:Twins,Jack Shows Meg His Tesla Coil,Cousins?,Delirium. 70%

Jako kameramanské či dialogové cvičení asi fajn, ale sledovat to celejch 97 minut v kuse je teda spíše solidní utrpení než požitek. A ani glorifikace Nikoly Tesly to nezachrání, nejlepší byla asi epizodka dvou herců s rodokmenem (Cousins?). A doufám, že Bill Murray nekloktal to bělidlo nebo co to bylo v rámci té alternativní medicíny z jiné planety od pana Doga... 🤔 (Dellirium)

Tohle je prostě nadčasová pecka. Jarmusch dal dohromady hromadu herců, neherců a muzikantů a stvořil koktejl plný kofeinu, který někdy nabudí a někdy otráví. Série skečů různých kvalit dokáže pobavit i po dvaceti letech. Za nejlepší povídku považuju Cousins? s arogantním britským sráčem, to prostě nemělo chybu. Zklamal mě ale Bob motherfucking Murray, ten má navíc a opravdu toho moc nepředvedl.

1.Těsilo mě? -Ve včera videné   v Noci na zemi mi Roberto Benigni lezl krkem. Ale tady to byla jiná...Takový charakteritický veselý permanentní chlápek s italským akcentem i temperamentem, který má radost i z toho, když může jít k zubaři, protože tam dlouho nebyl.:DD Jinak narozdíl od druhé postavy této povídky mám radši pomalé sny, takové ve kterých bych se mohl zabydlet a ulahodit. Takové, které ráno nechci  nechci utopit v šálku kávy. . A proto je dobré dát si kafe před spaním – nezapomenout!2.Dvojčata- Kavárna i coby jako místo, kde  příležitost pro to dozvědět se proud  fun facts, které člověk možná ani nechce vědět.:DD Však taky, co z toho všeho?:D Ale když si dvojče nevšimne, že má mikinu, která má vůni dvojčete ségry - proč by nebylo možné aby za Elvise celou druhou polovinu kariéry vystupovalo na veřejnosti taky jeho dvojče?3.Kdesi v Kalifornii- u rohu jukebox, na stěnu blikají světýlka, a u stolu jsou dva muzikanti. Jeden z nich je i doktor, protože to jde dohromady,  jde o jenom o to umět muziku a medicínu skombinovat.   Oba už nekouří, stačilo pětadvacet let,  a pak finito. Co nekouří, líp se koncetrujou, takže když už teď nekouří, můžou si právě proto jednu dáát, protože už nekouří..:D4. Hřebíčky do rakve-  Dva dědci slintají u  stolu. Jeden u svého kafe, druhý svého u cigára. Každý má svou pravdu, ale i svůj zlozvyk. Jeden fouká kouř směrem ke druhýmu a ten hned začne moralizovat. Ten druhý se ale nenechá, a hned mu opáčí, že nemá, co říkat, když lemtá kafe po litrech.  Je jedno, kdo z nich má pravda. Protože oba mají v sobě svůj hřebíček do rakve. A oba vědí, že si bez něj neumějí představit odpoledne.5.Renéé- Holka sedí sama u stolu, cigáro v jedný puse, časopis v druhý. Vypadá spokojeně nebo alespoň jako někdo, kdo chce, aby si ostatní mysleli, že je spokojená. Příjde čísník, doleje ji kafe, jen tak mimochodem, jakože pozornost podniku. Číšník se za chvíli vrátí znovu, zkusí to oklikou, jestli se náhodou nejmenuje Gloria. Příjde potřetí – jestli si k té kávě nedá aspoň něco k obědu. A ona bez mrknutí odpoví, že tohle není její oběd. A tím je to jasný. On se snažil. Ale nic z to nebude. Tím to končí. Zkusil všechno, co zrovna mohl. Slova, úsměv, i sortiment podniku, ve kterém pracuje.:D  Ale tohle nebyla konverzace, to byl uzavřenej kruh s dobrou kávou.  Oni spolu nebudou courat po nákupech  Někdy je člověk jen kulisa v něčím odpoledni.6.Žádnej problém- Dva přátelé se sejdou a oba se neustále usvědčují , že se pouze chtěli vidět, ale ten druhý se neustále ptá prvního jestli je všechno v pořádku. A i když ten druhý už několikrát řekl, že jo, tak ten první ne a ne přestat sondovat. Rozhodne, že už půjde, když si o tom nechce promluvit nebudě dělat problémy a přítel se mu ještě odpoví, že ho mrzí, že ho zklamal ale nic se neděje. Nakonec zůstane jen taková parodie zájmu, každej hraje svou roli: ten, co se ptá, a ten, co nemá co říct. Přitom se nic nestalo. Lidi, co se sejdou u stolu nejsou jako dvě kostky, co hodí stejnou hodnotu. Nenajdou si hezkou chvilku. neumí si normálně povídat, když se nic neděje. Bez tématu, bez pointy, bez problému. Užívat si okamžiku. Prostě jen tak bejt. Ale kostky si tu stejnou hodnotu najdou.7.Sestřenky-  S touto povídkou přichází fajn  změna s oblasti show-byznysu a hotelového baru, jinak jde především o ukázku hereckého mistroství Cate Blanchett. Dvě sestřenky. Druhá trochu lidovější, hrubší, žoviálnější, druhá slavná, zdánlivě kultivovaná, ale večný úsměv je vlastně jen zastěrka a maska - sama řekne jméno manžela sestřenky správně až napotřetí.8.Jack ukazuje Meg Teslův  transformátor- mladá dvojce kluka a holky sedí u kávy. Trapně mlčí, snad to i vypadá, že si nemají, co říct. Nakonec tedy ještě příjde vhod, že Meg sestrojil transformátor podle Nicola Testy. Meg o něm zprvu nechtěla ani slyšet, ale teď se ještě hodí, aby bylo nějaké téma k hovoru.  Nakonec se Meg tak zabere do Jackova rerefátu, že mu ještě pomůže najít příčinu závady. A možná ji dojde, že na tom všem něco je.:D9.Bratranci- snad nejdelší povídka, která opět vrací do hry show-byznysové prostředi. Dva herci (zřejmě odlišné kategorie a popularity) se potkají.Od  zdvořilostních slovních výměn, kdy si vzájemně chválí kariéru, dojde k jádru pravé příčiny setkání - a opět je za tím jedna zvláštní zaliba a fun facts - genealogický výzkum podle kterého jejich praprapradědeček a praprastrýc byli bratranci. Tak o tom by se dal natočit film, ne? Jakýsi metafilm.:D Dva herci zjistí, že jsou vlastně bratranci (:D). Budou hrát samy sebe, Fred Molin Freda Molinu, Steve Coogan Steva Cooga. Ale číslo si nevymění. Není v tom nic osobního. Ale Star Steve nikomu nedává své číslo, chce si chránit svůj osobní prostor - „Nechce být rušen ve své svatyni klidu a nedotknutelnosti. To pravidlo je pro něj svatější než ústava. Jakési jedenácté příkazání. Nedal číslo ani Sam Mendesobvi. I ten, co je na trůnu může ale najednou škemrat. Jenomže: bylo by sprostý dávat poté  číslo. Jo.:D  - Alfred Molina nejroztomilejší věc filmu.:D10.Delirium-   Ach  jo, spojení doktorské a muzikantské práce? Ale to už tady přeci jednou bylo, říkal jsem si. Až mi došlo, že tahle povídka zřejmě bude záměrně spojovat a připomínat různé momenty z těch předchozích (včetně toho rychlého střídání snů) a Bill Murray samozřejmě  nezklamal.:D11.Šampanské-  Když se starý muž cítí už odtržený od reálného světa, se kterým ztratil kontakt, proč by nemohl předstírat, že kafe je šampanské, co nepijou dělníci, ale ti v oblecích a plnou peněženkou?:D Jinak opět připomenutí několika motivů z předchozích povídek.----------- Mám rád prostředí kaváren, takže jsem si Jarmuschův film hodně užil.  Kafe miluju, cigárka vůbec. Ale tenhle film  má vskutku  zajímavou atmosféru podníku, kde všechno, co by mohlo být řečeno, bylo vyfučeno do prostoru. Postavy mi byly sympatické, jak byly trochu mimo, trochu  v sobě. V povídkách se zdanlivě nic neděje, ale ten pocit je tak povědomý. Jako odpoledne, co nikam nevede. Jako bílá káva, kterou donesou černou.  Ale je tady i velký kus krásy. Nikam se nespěchá, jde si jen tak zapálit, dát kafe.. Obraz je černobílý, ale je zde monho odtnu. Oproti mnoha komentům, co zmiňuji nevyrovnanost jsem si něco našel ve všech povídkách a rozhodně bych žádonou neoznačil za výslověne slabou, takže jsem logicky zvažoval o plném počtu. Přeci jen ale sledovat občas hodinu a půl pouze selánky u kávy bylo trochu motonní. I přesto, že bych si hned nějákou podobnou selánku dal.  Někde, kde se čas nehádá s hodinama. A dělal bych, že se nic neděje.

Legendární snímek od mistra nezávislého filmu skvěle pracuje s jakousi smyčkou, kdy vlastně každá jednotlivá povídka prakticky končí stejně. Nejenže je to skvělé pojítko mezi všemi těmi etudami, ale také to celému snímku dává výrazný přesah do života - vysvětlím; ať už to tak vnímáte nebo ne, celý život je ve své podstatě smyčkou; najdou se dny, které vybočuji z "harmonogramu", ale najde se také spousta dnů, na něž si nevzpomenete, jelikož vám splývají s ostatními; a toto je vlastně pointa tohoto díla - všednost života, jeho civilnost a repetetivnost.Povídek je spoustu. Vystupují v nich často skutečné postavy. Všechny povídky pojí “vyumělkované” dialogy, které udrží pozornost diváka především díky jejich uvěřitelnosti, ale i v tipu, což umožňuje se prakticky napojit na postavy a stát se součástí příběhu. Samozřejmě se zde najdou slabší kousky (za všechny jmenovitě např. Twins, Renée), ale také velmi silné (např. závěrečná Champagne) a nebo zlatý hřeb celého filmu Cousins?.Film má výtečné obsazení, skvělé dialogy a především velmi vstřícnou obrazovou část (nevolí se zbytečně velká paleta velikostí záběrů - tento minimalismus tak skvěle doplňuje komorní film o životě). Doporučuji všem příznivcům kávy a cigaret ;)