Paterson (2016)

Na toto som sa veľmi tešila, ale bolo to tak trochu ako jesť čokoládu s obalom. 
V rebríčku filmov o pokojnom prežívaní všedného života už nikdy nikto neprekoná záchodového Hirayamu. 
 
Adam (bus) Driver v úlohe šoféra autobusu, geniálne, zasmiala som sa skôr než som si to vôbec zapla 🙂
Hrá chlapíka s menom Paterson, ktorý býva v meste Paterson v New Jersey. 
 
Paterson je taký ten typ, ktorý sedí pri vás no jasne vidíte, že jeho myšlienky už opustili túto slnečnú sústavu. 
Taký ten človek, ktorý vyzerá, že s ním zametá aj vlastný pes. 
Paterson je šofér s básnickým črevom, no so šoférovaním to vie skĺbiť. (Žiadne situácie a la „Vy jste se zase kochal, že jo, pane doktore?" tu našťastie nie sú.)
 
Nebudem klamať, tie básničky neboli nič pre mňa. Na ódy o zápalkách som príliš prízemný človek, uprednostňujem radšej šoférov, ktorí píšu o tom ako ich v Nórsku zasypal sneh, či ako im Kórejci osr*li autobus 🤷🏻‍♀️. 
 
No bavilo ma to pozerať aj napriek - vlastne práve vďaka tej rutine. 
Je to film o detailoch a o kontrastoch. 
Ale ak to malo mať nejaké ukludnujuce účinky, tak na mňa nie.
Jeho žena ma začala štvať už v utorok, ich poštová schránka v stredu, ten zdechlý pes priebežne. 
Tú oslavu obyčajnosti s dôrazom na krásu okamihu si ale beriem so sebou. Aj keď to nebolo úplne také, ako som dúfala, nebol to ani stratený čas. A možno mi mozog v nasledujúcich hodinách ešte rozloží ďalšie vrstvy pod povrchom.

Mezi dvěma horrory (za mě naprosto skvělýmPřežijí jen milencia naprosto mizernýmMrtví neumírají) natočil Jim Jarmusch poetický snímek, který s horrorem naopak nemá nic společného. V jedné scéně to ovšem vyváží hlavní postavy tím, že zajdou na horror aspoň do kina. :o) ****Patersonje pro mě krásným filmem tím, jak dokáže vytvořit a přenést kouzelně příjemnou náladu z úplně obyčejných věcí, někdy až rutinních činností, vzájemných lidských setkání, pozitivních vztahů, různých tvořivých koníčků hlavních postav... Od chvíle nástupu mladého řidiče do autobusu a dialogu s kolegou mě přesně tímhle svým kouzlem začínalPatersonjako film pravidelně hřát a přestože jsem občas měl od jisté chvíle pocit (stejně jako u obdobnýchDokonalých dnůWima Wenderse), že dvě hodiny jsou pro tenhle koncept poněkud dlouhá stopáž (a např. ranní sobotní dialog o tom, co jsme před tím večer v pátek viděli, mi připadal až repetitivně zbytečný), musím uznat, že během 7 dnů 1 týdne hlavní postavy se toho i dost zajímavého událo. Dočkali jsme se jak vyvíjení všech zcela nenápadně počatých dějových linií, tak napínavějších udalostí (nečekaná zapeklitá příhoda s autobusem, incident v nočním baru) i jedné dramatické zápletky (byť možná banální), které film dostatečně osvěžily. Poezii z uměleckých básní, jak jsem si u výtvorů hlavní postavy někdy potvrdil i zde, nedokážu procítit vždy, někdy mě míjí účinkem (snad jedna o třech a dalších dimenzích se mi ovšem svými reflexemi líbila!), naopak poezii výtvarnou nebo plynoucí třeba z hezkého prožitku, kouzla okamžiku, pohledu do přírody ocenit dokážu. A tenhle film dostatečně oplýval i touto poezií a zdánlivě čistou lyričnost časem doplňoval i nenápadně plynoucí příběh... Spokojenost.[75%]

Pomalu plynoucí film, který má však své osobité kouzlo. Vyniká obyčejností, každodenností i určitou výjimečností. Sledujeme chlápka, se jménem Paterson, který pobývá ve stejnojmenném městě, jehož život odcípá, kromě nepatrných rozdílů, stále stejně. Jako řidič autobusu, stává kolem čtvrt na sedm, snídá své nudle, líbá svou milovanou ženu Lauru a odchází do zaměstnání. Ještě než vyjede, stačí napsat pár řádků básní, popovídat si se svým kolegou, jehož trápí stále stejné problémy s tchyní a nemocnou kočkou a vyráží s autobusovou linkou číslo 23 do města. Poté, co přijde z práce, vybere si poštu, sepíše znovu několik vět do svého tajného deníku, povečeří a prohodí pár slov s Laurou, vyráží ven na procházku se svým anglickým buldokem Marvinem. Den zakončuje v oblíbeném baru, kde si dává pivo a jde domů. Ačkoli pozorujeme pouze týden v jeho životě, který probíhá den za dnem téměř ve stejných zajetých kolejích, uvedených výše, detaily v některých okamžicích se různě mění a tím vytvářejí nezaměnitelnou atmosféru a poutají naši pozornost. Zásluhu na tom mají rovněž skvělí herci, Adam Driver v hlavní roli autobusáka, básníka, muže, jenž má rád svůj zavedený pořádek a klid, tak i Golshifteh Farahani, jenž hraje jeho ženu Lauru, která je umělecky a esteticky založená, ujetá na černou a bílou barvu, ve které je snad všechno v jejich společném bytě a má také nové a nové nápady, jak by se mohla stát slavnou či úspěšnou osobou. Nenápadný, skromný, o to více nápaditý a zajímavý snímek, který si mě získal taktéž lehkým humorem i dramatickou linkou.

[4,5*]"Ireallythinkyoushoulddosomethingaboutthosebeautifulpoems.Theyshouldbelongtotheworld,youknow?" "Theworld?Well,nowyou'retryingtoscareme." "Iamnot!I'mserious,youbigdumbbell."Krásne poetická dramédia o poézii (aj o poézii všedného života), nabitá veľmi pozitívnym nábojom. A tiež aj o tvorbe rôzneho druhu rôznymi (ne)obyčajnými ľuďmi. Toto dielo poskytuje nesmierne príjemný, skoro až magický zážitok, ktorý je podporený nádhernými obrazovými kompozíciami Fredericka Elmesa, krásne magickými, opakujúcimi sa prvkami, ako sú stretávanie samých dvojičiek, či rozličné náhody (tajný zápisník, vodopády) a v neposlednom rade i tým láskavým humorom, ktorý mi úžasne sadol. Dvojica hlavných hrdinov žije v dokonalej harmónii (aj spolu s ich štýlovým psom Marvinom, ktorý je tu veľmi dôležitý), hoci sú v podstate úplnými protikladmi. Živelná orientálna kráska Laura (presvedčivá Golshifteh Farahani), posadnutá interiérovými návrhmi (ktorým dominujú ostré kontrasty), experimentovaním a svojimi stále novými snami, žije v znamení neustálych zmien, jej skôr flegmatický partner "Paterson from Paterson" (výborný Adam Driver), vodič autobusu so záľubou v písaní poézie, má, naopak, rád svoju každodennú rutinu. Pritom si všíma rozličné drobnosti, ktoré iní prehliadajú, pozoruje ľudí, s ktorými sa krátko stretáva, počúva ich rozhovory, ktoré sú vlastne takými minipríbehmi zo života. Je to človek, ktorý sa nikdy nesťažuje (na rozdiel od jeho ustavične sa sťažujúceho kolegu:"Are you OK?" "Well, since you ask, no, not really..."), vystačiaci si aj s tými maličkosťami, ktoré mu prináša jeho skromný život (šťastný to muž). Vyviesť z miery ho na čas dokáže jedine nešťastná príhoda so zápisníkom, ktorá vlastne ako jediná nabúra idylickú náladu snímky. Z najpôsobivejších scén uvediem krásne poetické stretnutie poeta s malou poetkou (Sterling Jerins už toho prekvapivo stihla nahrať dosť, a to aj vo významných filmoch), stretnutie s japonským básnikom (Masatoši Nagase tu je po rokoch od filmuMystery Train (1989)na nepoznanie) ("Poetry in translations is like taking a shower with a raincoat on.") a veľmi ma bavili aj tie epizódky zo vzťahu čiernej krásky Marie (Chasten Harmon) a jej neoblomného ex-partnera Everetta (William Jackson Harper)."Ifnotforyou,crazymotherf*ckermighthaveshothimselftodeathwithapieceoffoam."

Ospalé město Paterson, které je plné inspirace amatérskému básníkovi. Velice klidný, pomalý a jemný příběh, složen z rutin každodenního života. Úsměvný kontrast mezi člověkem akčním a "pasivním". Velice mě bavil pes, který, ačkoliv se to nezdá, měl docela významnou roli. Plné prózy, obyčejných okamžiků, mírně ztracenosti a flegmatičnosti. Škoda, že poté co byla ukončena triáda nenastal nějaký propracovaný děj. V různých místech jsem si říkal, že by se to dalo dorozvinout...