Tajuplný vlak (1989)

Jedno město, trochu vybledlé, trochu po smrti – a přesto stále živé, protože podobizna Elvise straší v každém pokoji, ne-li rovnou jeho duch. Jedna noc, jedno ranní vysílaní, samé pokoje, kde není žádná televize a tři příběhy...První povídkový film Jima Jarmusche a hned taková perfektně propojená podívaná. Na první pohled nedějové.  Jarmusch vypráví nepřekvapivě rozvážně,. Vypadá to jako by smysl filmu stál ryze na atmosféře a mimoňském, což je možná i pravda a já se bavil dobře. Motivy  načtrlé v jednotlivých povídkach se ale  postupně úspěšně doplní a zapadnou do sebe, v čele s dominantním motivem výstřelu.  To celé je prostoupeno running joke jako právě Elvisův obraz nebo ta televize. Dal by se k nim vlastně zařadit i půvabné výstupy dvojičky hoteliérů (hmmm, tak si tak říkám, viděl Jarmusch Tři Veterány?) Prostě krása střída nádheru. V první povídce mi japonský páreček k zulibání předvedl ty  nejroztomilejší rozveselovací techniky a nejvěcnější argumentaci pro obětování životu spánku. Druhá mě seznámila s ideálním vyprávěním na dobrou noc a ukázala mi ,,Krále´´ Elvise tentokrát v podobě ducha. A třetí přinesla perfektní rozjeté zakončení v duchu odvázané komediální gansterky a morálně pálčivou otázku: Musíme někoho střelit , pokud není ani náš švára? Jarmusch předvádí mnoho krásných absurditek, byť třeba jenom  v podobě naprostých mikrogagů (nošení kufru, vyhození střepů, uspořádání kulečníkových koulí ) či krátkých dřeváckých skečů ( je tady manuál pro všechny prodavače, manuál pro všechny žebráky i manuál pro všechny průvodce v muzeiích, ale pozor manuál pro prodavače na benzíjnové pumpě ne!). A celé to drží pohromadě zvláštní Jarmuschovská něha  k outsiderům. Krásně neobyčejně obyčejná poetika a hned několik rozkošných momentů. Já jsem si nejvíce užil noc japončíků, to byla zkrátka hotová symfonie.Bio Centrál - Jarmusch v kině

Po hrozně nudném a nezaživném Dead Manovi jsem dal Jarmuschovi ještě šanci ale velice ale velice se to vyplatilo. První povídka je svižná zàbavná a bizarní. Bavili mě ty japonský očekávaní od Ameriky a nasledné zklamání ( já to měl při své návštěvě USA stejně) a celková atmosféra (nejlepší postavy byli ti dva černoši z recepce) Druhá povídka byla celkem zábavná duchařina i když nejspíše s nejhorší hlavní postavou, vtipný byli hlavně interakce z prodavačem novin. A třetí povídka ta byla asi nejlepší nejenže v ní hraje Steve Buscemi ale i Joe Strummer z Clash (objektivně nejlepší britská kapela, ať se jdou Beatles zahrabat) ale navíc ty hlášky jako,, ty nejseš můj švára a ještě jsi mě střelili"mě pokaždé dostávali do kolen a ještě to pojítko v podobě hotelového poslíčka s příšernou čepicí. Tenhle film by měl vidět každý koho jen trochu zajímá kinematografie a je to zároveň živoucí důkaz že z mála se dá udělat hodně a navíc je tu jak jsem psal i Joe Strummer který tu hraje líp než většina herců ve filmech od Netflixu.

"We would like most cheap room please do you have?" "All our rooms for two people are the same rates." "Oh....I'msorry,thatistooexpensive."Veľmi štýlovo nakrútený poviedkový film, v ktorom sa jednotlivé tri poviedky jemným, ale zaujímavým spôsobom navzájom prelínajú. Pokiaľ v následujúcom, slávnejšom poviedkovom filme Jima JarmuschaNight on Earth (1991)sú jednotlivé poviedky prepojené iba časom a odohrávajú sa v od seba veľmi vzdialených mestách, v prípade tohto filmu majú poviedky spoločné aj miesto - ošumelé prostredie rodného mesta kráľa rokenrolu, najmä jeden ošarpaný hotel (inak ohromne štýlový aj s tými jeho dvoma zamestnancami). Na filme obdivujem jeho dejovú i hudobnú minimalistickosť (výborný John Lurie), krásnu kameru (Robby Müller) a štýlové postavy, z ktorých ma najviac bavili mladý japonský pár Jun a Micuko, dvaja hoteloví zamestnanci (recepčný a pikolík) a babrák-smoliar Charlie v perfektnom podaní Steva Buscemiho."Idon'tbelievethis!You'renotevenmybrother-in-law,andnowyoufuckin'shotme!"

Snímka režiséraJima Jarmuschaz roku 1989 ponúka divákovi tri poviedkové príbehy. Zdanlivo samostatne stojace celky sú však svojím spôsobom prepojené, pričom ich spojovacím článkom jeElvis Presley. Jeden deň v americkom Memphise pretvára režisér Jarmusch do svojského príbehu, ktorému dominuje jeho rukopisu typická atmosféra, v ktorej sa však nestráca ani človek ako jedinec. To znamená, že Jarmusch síce kladie citeľný dôraz na to, ako dielo na diváka svojou atmosférou pôsobí, ale nerobí to na úkor iných filmových aspektov. Práve naopak, dokáže ich šikovne prepájať, čo im navzájom umožňuje vyniknúť. Atmosféra, obzvlášť potom tá nočná, je v tomto prípade najvýraznejším prvkom snímky. Svojím spôsobom navodzuje akúsi snovú atmosféru, v ktorej sa mieša prítomnosť s minulosťou a realita s fikciou. Do príbehového kontextu tak veľmi dobre pasuje. Čo sa príbehu ako takého týka, spomedzi poviedok najväčšmi zaujme hneď tá prvá s názvomFar from Yokohamas hlavnou dvojicouMasatoshim NagasemaYuki Kudo. Ani druhá poviedkaGhostnie je na škodu, pričom v rámci nej najväčšmi zaujme pôvabnáNicoletta Braschi. Záverečná poviedkaLost in Spaceje potom spomedzi trojice tou najslabšou. Paradoxom však je, že keď sa divák pozrie na film ako na celok, nebude sa mu kvalitatívne javiť lepší než ako priemerný. A to aj napriek tomu, že o zlé dielo rozhodne nejde.Mystery Trainpritom ani neobsahuje niečo, čo by jeho kvalitu akokoľvek znižovalo. Niektoré filmy sú však priemerné "od prírody", pričom tento je jedným z nich. Pre svoju atmosféru a viaceré zaujímavé postavy, ku ktorým možno zaradiť tiež recepciu hotela v podaníCinquéa LeehoaScreamin' Jaya Hawkinsa, je však snímka Jima Jarmuscha kúskom, ktorý stojí za povšimnutie.

Klasická komorní Jarmuschovka, jak ji mám ráda. Tři povídky, tři pestré příběhy a skvělá hudba. K tomu lehký humor, mnohdy i černý. Ale úplně nejvtipnější byli ti dva týpci v recepci chátrajícího hotýlku, už jenom vzezřením, dialogy a také situací, kdy byli hosty obdarováni japonskou švestkou :) Kdo viděl, tak si jistě vzpomene ;)