Zlatý člověk (1939)

Klasický Slavínský a další melodrama. Partyk je skvělý doktor a dobrý člověk. Je zajímavé vidět, jak operuje ačkoli by jinak téměř jistě spal. Současným doktorům by při té představě asi vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Dva lékaři na klinice je trochu málo i na tehdejší poměry. Další kýčovitý fakt je ten, že profesorovi nijak zvlášť nevadí, že mu lidi neplatí, přičemž úhrada na elektřinu a platy personálu se asi vyčarovaly z klobouku. Na co ale čekala a jak si to dále představovala manželka Pavla je záhada. Muselo jí být přeci jasné, že to celé praskne a to hodně brzo, když oba lékaři spolu pracují na jednom pracovišti. Otomar Korbelář je výborný herec a ti někdy holt berou filmy kvůli penězům, nakonec je to jejich práce. Ale to je takové drama nedrama, nemastné, neslané. První půlka klidně mohla být počátkem nějaké mexické telenovely, zápletku bychom měli...

Ve minimálně dvou filmech ( Sobota , Zlatý člověk ) H. Vítová si stěžuje že je v domácnosti sama a opuštěná .Manželé jsou neustále v práci . Tvl co to byly za chlapi tenkrát ? Udělám ženě 2 fakany a starej se tvl. Marně přemýšlím v jakém prvorepublikovém filmu je vidět kompletní rodina s malými dětmi .
Nebo vidět těhotnou .  Slavínský měl zůstat u komedií , komedie točil rozhodně lepší .

Koukat se na to dá, je to typická kýčovitá slavínština s poněkud patetickými hereckými výkony. Nejpřirozeněji působí Zita Kabátová. Ovšem kde jinde uvidíte Otomara Korbeláře s jizvami ve tváři, které mu způsobil lev v Africe? Docela mě zklamal konec, myslím, že Korbelář si měl vzít Kabátovou a Vítová Schránila, se kterým by čekala dítě. Slabé tři hvězdičky.

Kdysi kdosi diagnostikoval mou zálibu v klasické/naivní filmografii, která u většiny současných lidí vyvolává možná tak úsměšek, za poťouchlost až recesi. Strojené monology lékaře Jáchyma sice vedou k průběžnému uchechtávání, některé citové výlevy obou hlavních dam jsou také k pousmání, ale když se profesor Partyk podívá nebo promluví, tak se jakákoli pochybnost o filmu Zlatý člověk per prima hojí. Z celého filmu je nejsympatičtější právě idealizovaná postava poněkud nešťastného lékaře, který by "chtěl od života jen prosté lidské štěstí". Díky svým zkušenostem má totiž nad všemi červenoknižními zápletkami, kvůli kterým by se všichni hromadně uplakali nebo zasebevraždili, velmi příjemný a poučný nadhled. Navíc se pan Korbelář moc hezky poslouchá a s ohledem na charismatické vystupování dává smysl i jeho udivená sebekritická poznámka směrem k tajně zamilované asistentce Jožce: "co na mně vidí?"... Ve filmu se mluví krásnou češtinou, takže občas si pustím film jako zvukovou kulisu k práci a některé pasáže už mám v uchu - výborná je zejména hláška primáře Boučka, když se ptá Jáchyma na pletky s paní Partykovou: "Tak sedněte si a povídejte. Ale ne mně lhát! Nebo vám vynadám! Víte, že pro to daleko nejdu!" - takový klenot se v současných scénářích příliš nevyskytuje ;-)

Lídu Merlínovou mohu a Korbeláře s jizvou přes celý obličej samozřejmě také. Inu exotika. Zita Kabátová má sympatický a praktický účes, Hanka Vítová jest též dekorativní. Z historického hlediska oceňujeme také debut na plátně české Shirley Temple - Jiřiny Bohdalové v roli dcerky zraněného dílovedoucího. Její plánovaný debut vPižlovi a Žižlovi na cestáchnevyšel, nyní tedy již byla smůla zažehnána a Jiřina ostatně hraje dodnes. Z pohledu zcela jiného vítáme intimní přátelství mezi Korbelářem a Schránilem ;)