Zbabělec (1961)

„28. října 1944 zahrál generál blesk blesk Hermann Höffle sám slavnostní Tedeum na oslavu potlačení Slovenského národního povstání“ – v publiku příliš velké nadšení ale nepanuje. Soudruh Weiss tam má gramatickou chybu. Podvodník se nejmenoval Höffle ale Höfle!! Hospodský: „Aj Němci pijú pálenku, aj partyzáni pijú a predávat musíš.“ – přiznání, že je to ve skutečnosti jedna parta. „Ak si tu uniformu neoblečem, vyžerem si to od Němcú. Ak si to oblečem a prídú potom naši…“, to je ale dilema. Vrah s vražedkyní na útěku. Nejhnusnější část filmu, když učitelka bodá nožem vojáka do zad. Co jí konkrétně tento člověk udělal?? Hláška filmu samozřejmě od Chudíka: „Já seriem na vašeho Hitlera!!!“ – následuje neuvěřitelná trefa přímo do Adolfa. Ke konci tragikomická absurdita s přiznáváním se. Neuvěřitelně přepálená stopáž. Blábol o sovětském kosmoNOTovi (nebojte se, už jste na zemi), teda parašutistovi mohl být hotový za 15 minut. Parašutista má samozřejmě kašel. Takže každé zakuckání má šponovat divákovy nervy. Přežitelné pouze při přehrávání 1,5násobnou rychlostí. Podivně slabý výkon Smutné. Tu bolí hlava asi 24/7. Zednářská symbolika: 4:55 – prsten s dvěma blesky. Blesk je symbol Satana. Lukáš 10:18A on jim řekl: Viděl jsem Satana, když jako blesk spadl z nebe.51:28 – dvojitá symbolika: GLOBUS na skříni + skrytá ruka Chudíka! Proč vlastně maj všude ty globusy???

Silný prežitok. Vlastne od zaujímavého spojenia réžia Weiss – scenár Bukovčan som ani nič iného nečakal. Pravdepodobne jeden z najlepších filmov s tématikou Slovenského národného povstania, v ktorom nejde o bojovú techniku a hromadné výstrely, ale predovšetkým o dopad na osudy ľudí. Príbeh o premenlivom vzťahu učiteľských manželov na pozadí pomerne krátkej vojnovej hrôzny na Slovensku ma okamžite prikoval svojou hnutou atmosférou, veľmi zaujímavou kamerou z veľkej časti snímajúcou dianie zospodu od zeme a hlavnými postavami v podaní charizmatického Ladislava Chudíka a zrelou Danou Smutnou /Romeo, Julie a tma1959/. V myšlienkach mi utkvela hlavne niekoľkokrát opakujúca sa spomienka Františky na prvého muža, veľkého akrobata-hrdinu na koni skákajúceho cez prekážky..., po silnom vyvrcholení v závere naozaj až mrazivý obraz dvoch rôznych podôb hrdinstva. Alebo z druhej strany aj zbabelstva?(95%)(Filmová výzva 2019: Padme_Anakin)

Zkušenost mě naučila, že člověka doopravdy poznáš až tehdy, když je vystaven extrémní situaci. Lidé odhodí masku, navrch vyplavou hluboce skrývané emoce a povahové rysy na první pohled skryté. Ten, kdo budil důvěru, zklame, outsider nečekaně překvapí. On je vůbec ošidný pojem hrdinství. Hrdinsky se může chovat i člověk, který si vůbec neuvědomuje rizika svých činů a jejich hrozivé dopady pro sebe i okolí. Hrdiny se stávají jedinci, kteří v jiném kontextu mohou působit jako dobrodruzi a nezodpovědní jedinci. Medaile za statečnost dostávají za války ti, kteří by v době míru skončili ve vězení nebo na psychiatrii. Smutný hrdina tohoto příběhu o hrdinství nestojí. Riskovat svůj život je to poslední, o co by stál. Jenže člověk míní a život, ta záludná mrcha, mění. Navozená situace mi nepáchne umělinou, ani jsem neměl problém s psychologickou přesvědčivostí postav. Pro mě je to jeden z těch zdařilých válečných filmů naší kinematografie. Oceňuji rovněž, že snímek není schématický při zobrazování nepřítele. Německý velitel není jednoznačná zrůda, jedná pod tlakem okolností a je evidentní, že se nesnaží situaci hnát do krajností. Celkový dojem: 75 %.

Neveselá situácia na konci 2. svetovej vojny, v ktorej sa stretávajú rôzni ľudia. Triezvo zmýšľajúci s uvedomovaním si zodpovednosti za svojich blížnych i tí s hrdinskou povahou plnou ideálov. Ťažko povedať, kto je väčši zbabelec, a či to vôbec niekto je. Vskutku dobre spracovaný námet, ktorý s hereckou gráciou zhmotnil hlavne Laco Chudík.

Jeden ze specialistů na válečnou kinematografii, který své kvality plně ukázal hned na začátku své kariéry ve snímkuUloupená hranice, zde nastoluje opět skvělou situaci, lámající charaktery jak školní tužky. Dvojice učitelského sboru typu rodinného se zde střetává s nekompromisní hrou na pravdu nutnou a pravdu skutečnou. Jsou zapojeny do dění jejich státu, který v některých vytváří dilema o uniformě...obléci, nebo neobléci...v dalších se probouzí rozumní realisté a dojde i na odhodlané, činuschopné hrdiny. Po hrdinství prý z pravidla následuje pomník. Dnes se toho bojí, zítra tomu jdou vstříc. Ústřední námět lze přirovnat k též WeissověHře o životvidím v tom iPolnočnou omšua ke konci nepochybně iHodinu dvanáctou. Nešvar němčiny ve slovenských válečných filmech bez jakéhokoli překladu je zde vyřešen slovensky mluvícím esesmanem, ale i tak je škoda, že některé věty, třeba univerzálního československého filmového nacisty Jindřicha Narenty, si užijí jen německý jazyk ovládající diváci. Zde to není ani tak dramaticky omezující jako např. v Polnočnej omši. Naopak, drama se zde stupňuje do velmi silného závěru, ve kterém se morální ledové zábrany bortí naplno. Skvělá režie a tradičně kvalitní Srnkovo hudba. Slovenské národní povstání již po několikáté a vždy v kvalitě nejvyšší. Pro znalce známějších filmů o SNP rozhodně povinnost.