Vlčí jáma (1957)

Film samotný by byl moc dobrý, naneštěstí má ale předlohu, která je, jak se pravděpodobně čtenáři Jarmily Glazarové shodnou, daleko lepší. Dlouhou dobu je film naprosto věrný své předloze, až mě šokovalo, že to tak výborně funguje, bohužel v poslední třetině snímku nastává závažný problém. Vynechá se pár, pro knihu podstatných částí, ale to by ještě tak nevadilo jako fakt, že se doposud precizně vyprávěná a nastavená dynamika mezi Janou, tetou a otčímem začne naprosto prznit. Kdo film viděl, měl by vědět, o čem mluvím. Knižní předloha celý kolaps těchto vztahů vyjadřuje daleko poetičtěji, přistupuje k nezvratnému pádu celého domova civilněji, něžněji a smyslupněji, a co je hlavní, nedělá z postav, které se doposud chovaly racionálně a slušně, hotové chlípníky a kompletně morálně zkažené bytosti. Tím mě adaptace Vlčí jámy naprosto zklamala a ze silných 4⭐ jsem byl nucen jít nekompromisně na hranici 2/3⭐, přičemž u mě po zhlédnutí tak či onak převažuje trpký pocit na jazyku. Postava otčíma byla absolutně zkažena a přetvořena do obludného konstruktu něčeho nehumánního, až mi je z toho zle. Kdežto v knize se jedná o nešťastného, osudem zlomeného muže plného lásky, pochopení a respektu ke druhým, který své štěstí nachází příliš pozdě.Vyhodnocení:Chápu, že filmová adaptace nemůže být 1:1 kopie, ale nepochopím, že dokáže bezdůvodně diametrálně změnit vztahy a charaktery postav, když tím příběhová kostra pouze trpí

Tak toto je nejen skvělá psychologická sonda o nerovném manželství do kterého vstoupí mladá nezkušená dívka. Je to také herecký koncert hlavně Jiřiny Šejbalové, ale i mladé Jany Brejchové a vlastně všech zúčastněných. Například služka Petronila je sice vedlejší role, ale její postava mi na dlouhou dobu uvízla v mysli.

Chtěl jsem si připomenout Janu Brejchovou v něčem, kde byla krásná. Zde hraje sirotu, které se ujme teta Šejbalová a její subík. Vlastně horor je to, strýčkovi vadí jeho ostrá choť, nedokáže se však vzepřít, a tak smogem své submissivity otravuje okolní atmosféru. Hororovost pomáhá budovat pomocný personál v domácnosti, otrocký a indolentní. Trochu nevím, kde jsem na mapě, z vlaku vystupovala v Rozvadově, což je hraniční město při Plzni, pak zas', že je už epidemie na opavsku. Opava a okolí, to byly v naší zemi ty konzervativní, bohabojné, solidní končiny, kde měl každý kinderstube. Film svou stísňující atmosférou mě zaháčkoval a ještě dlouho se točil v hlavě. A slabošství je opravdu nepříjemný defekt v tkanivu reality, když se vrátil domů a chtěl se vítat olizovat se schovankou, leč valila se k němu jeho stíhačka, tak jsem si jen pomyslel_už ti to jede. Narenta to mohl posrat ještě stylověji, třeba říct_to jste hodní, že jste na opavské slavnosti vzali i starou, ohavnou babičku. Ale nějak vám žloutne.

Film z druhé poloviny 50. let, kdy už nemuselo být všechno nutně budovatelské, přičemž samotná atmosféra a herectví filmu připomíná trochu filmy meziválečné, což vlastně přidává na lehké autenticitě, neboť se v té době má děj víceméně odehrávat. Teatrální projevy jsou půvabné až do té míry, že nejrealističtěji paradoxně působí projev exaltované Jiřiny Šejbalové v roli rodinné fúrie. Samozřejmě, že film má v tomto případě vyobrazovat buržoazní maloměstskou semetriku, která ničí život všem okolo a má vyvolávat výhradně negativní emoce. Ve skutečnosti však zobrazuje sice ambiciózní a pomlouvačnou ženu, ale také ženu značně nejistou a ve svém vyšším postavení vlastně nešťastnou. Ke své zdánlivě nevinné schovance, která má zálusk na jejího manžela, se chová v podstatě dost fér, a mě by asi také trefil šlak z alkoholického a přidrzlého služebnictva. Nemluvě o panu doktůrkovi, manželovi, který své kariéře a osobnímu klidu podřizuje naprosto vše, načež do deprese a manželské krize propadá nikoli ve chvíli, kdyby si uvědomil, že jeho žena je povrchní a zákeřná harpyje, ale teprve tehdy, když si jeho ženu spletou s paní matkou.

Výborná psychologická dráma siroty Jany, ktorú si osvojí rodina veterinára Roberta. Jeho manželka Kláre je však narcistická pokrytecká psychicky labilná fúria, ktorá je v prítomnosti manžela veľká pani sekírujúca aj jeho samotného. Bez neho však prepadá do úzkostných a depresívnych nálad, čo spôsobuje, že ju z jej blízkeho okolia takmer nikto nemá rád. Jana je naopak tichá kvetina, do ktorej sa otčim, emotívne vydieraný náladami Kláry, zamiluje. Nejde však o lolitovskú eskapádu ani o romancu so šťastným koncom. Produkcia výborne pracuje s dusnou atmosférou napätých vzťahov čo ešte umocňuje skvelý herecký výkon Jiřiny Šejbalovej v úlohe nevyrovnanej Kláry a mladej Jany Brejchovej stvárňujäcej krehkú Janu.