Hra o život (1956)

Veľmi dobrá morálna vojnová dráma, v ktorej musí Vlasta Racková, odhodlaná pomáhať českému odboju, čeliť nie len nebezpečenstvu prezradeniu nemeckému Gestapu, ale skrývať svoje aktivity aj pred oportunistickým manželom a zvedavými deťmi. Produkčne kvalitne zvládnutá atmosféra je zároveň podporená výbornými hereckými výkonmi. 75%

Podobná témata odvahy na pozadí nacismu řeší i dva filmy, které jsem hodnotil nedávno: Pan Habětín odchází a Skok do tmy. Zatímco v tom prvním jde o ředitele továrny, který je příliš opatrný a chce vycházet s každým, což se mu po válce vrátí, v druhém jmenovaném se najdou lidé, kteří ubytují odbojáře, ale též jeden, který je odmítne a navíc udá. V obou případech vyvstávají otázky na téma odvahy a hrdinství. Musí člověk pomoci? Má právo odmítnout? A je možné to brát jako zbabělost? Každý se totiž nenarodil s duší hrdiny. Inženýr Racek navíc myslí na rodinu. Ví, co by se stalo, a co se taky nakonec stane, když by je gestapo odhalilo. Ovšem žena je jeho přístupem zklamána. Jako dost těžkopádnou vidím zápletku sporu mezi bratry a fakt, že právě ten starší je příčinou všeho neštěstí, které se jim na konci děje. Ovšem Karel Höger je tradičně výborný.

Velmi zvlasti. Ono se to takhle proste driv tocilo, je jedno jestli Kristian nebo hotel modra hvezda. Proste takove to postaveni penize. Nevim kdo je zde horsi, jestli "zbabeli" otec - respektive spis opatrny otec od rodiny co nema na vybranou, nebo totalne prastena matka co se hrne do odbojove (nelegalni cinnosti). Ono, je to zde krasne videt...nikdo z drepeni doma a litani do kramu nemuze posoudit to, kdyz na nekoho hulaka gestapak. Film ma rozhodne super atmosferu, takove te nacisticke prahy...Nejhorsi role je zde maminka ing. Racka to je baba jak z bordelu. Film je strasne pruhledny, takove to co nejde nikde tak prece pujde u Racka...nekdo nekomu sice namaze chleba, ale chrnet uz musi jinde...Deti mi prijdou jak dva protipoly jeden je agitovanej udernik a druhej div nema hnedou kosily. Skoda ze to je tak rudy, a jeste vetsi chudak je Hoger...protoze k tomu vsemu prisel jak slepej k houslim. Jedina vyhoda filmu je, ze pani Rackovou poslalo ke zdi pomahani konkretnimu cloveku - a ne letakobrani...to bych dal hvezdicky dve.

Takový film o odboji podle socialistického vzoru. Chudák pan Ota Racek, který jen opatrně žije a snaží se ochránit svojí rodinu. Doma má pře agitovanou manželku, která naočkuje i staršího syna aby společně zničili rodinu. Hrdinný odboj zde neudělá nic hrdinného kromě toho, že je všechny pochytají a popraví. Už na první pohled je vždycky na postavě vidět, jakou barvu má jejich legitimace a kdo nejde s nimi, jde automaticky s nacisty. Tohle československé kinematografii jde výborně, stísněná atmosféra Prahy, kde je na každém rohu gestapák a člověk se zrovna bojí jen si něco negativního pomyslet. Pár detailů je tu opravdu dobrých a celý film vlastně nevyjde tak špatně, kdyby nebylo toho nádechu "soudružského" odboje, který všechny hodnotí jen černý nebo bílý. Pan Racek je možná trošku zbabělec, ale podle mě ty rozhodně ne kolaborant. Každý prostě nemusí zařvat jako hrdina v Kobylisích.

Dramatický příběh o hrdinství a zbabělství za německé okupace, které se tragicky promítají i do vnitřních záležitostí uvnitř jedné rodiny, měl určitě větší potenciál, než jak ho dokázal vytěžit Jiří Weiss. Jeho režie ještě vězí oběma nohama uprostřed padesátých let, odráží se v ní až příliš schematismus doby na úkor propracovanější psychologie postav. Nevyrovnanost se projevuje i v hereckých výkonech, kdy mnohem věrohodnější je ustrašený kariérista Karla Högera než jeho statečná manželka v podání tehdy ještě zapálené komunistky Vlasty Chramostové, která svou roli příliš přehrává a podléhá nepřiměřenému patosu. Jak režisér Weiss, tak Vlasta Chramostová, měli to lepší ze své umělecké kariéry teprve před sebou.