Uloupená hranice (1947)

Tak jsem včera opět zkouknul. Z technického hlediska se na filmu podepsal čas, ale bezpochyby je kvalitně vystavěn a nutno říci, hlavně působí realisticky. Z výše uvedeného se domnívám, že kdyby takový film vznikl v dnešní době, určitě by jeho děj vyzněl jinak. Tak jak to s historií často bývá.  A abych zůstal u filmu. Za zvláštní zmínku stojí, že se na začátku natáčení se střílelo doopravdy ostrými patronami, vzpomíná Rudolf Deyl ml. V roli četaře Vrby jsem uklouznul na bahnitém terénu a jen zázrakem nezastřelil kameramana při palbě z kulometu, prostřelil jsem mu dávkou vlající kabát ve větru. Po této události dostali všichni slepé náboje. Také Karel Effa vzpomíná, že po skončení premiéry filmu v Praze v bývalém divadle Vlasty Buriana mu sice gratulovali všelijací generálové, ale na oslavu do Lucerny baru, kde špunty šampaňského létali vzduchem, pozvání nedostal. Tak oslavil svůj filmový debut na Karlově nám. na lavičce v parku, jak se sluší a patří - chlebem a solí… Prostě příval faktů, co nikdy nevymizí.

V pohraničnej obci to na jeseň 1938 vrie, henleinovskí Nemci sa hajlujúc vyvyšujú na Čechov, hromadia zbrane a čakajú na pokyny z Ríše. Napätie narastá aj v zmiešaných rodinách, nechýbajú ani obvinenia z kolektívnej viny."Němec jsem, ale za to, co se děje ve vsi, za to nemůžu." "Můžete za to všichni!"Miestni četníci aj s výpomocou z armády sa snažia, no politické pokyny z Prahy im ich snahu veľmi neuľahčujú. Rázny veliteľ s bojovou skúsenosťou zo Španielska Deyl sa teší na pomoc z východu, netušiac, že herr Joachim a súdruh Vjačeslav o rok neskôr v Moskve podpíšu kamarátsku dohodu, ktorá im vydrží skoro dva roky."Než se k nám dostanou Rusové tak to bude těžký, člověče!"Hodne akcie, streľby a nemeckých úkladov (podlí Sudeťáci dokonca kradnú mŕtvym topánky), boj je statočný, ale história tentoraz víťazstvo udelí opačnej strane. Herecky ma zaujali konkurenční bielopodkolienkoví mladíci Maršálek a Vrchota, napätie jemne odľahčujúci čitateľ oddychovej literatúry Effa, ako klasický dobový nemecký záporák sa tu objaví "loajálny" Linkers, ktorému asistuje mladý Brodský."Herr Mahler, kolikrát jsem vám říkal, aby jste mi tu nevystavoval ten váš poklad z Palestíny!"Tesne povojnový, ešte čerstvými emóciami zmietaný, ale remeselne slušný film za štyri záseky.

Výborný československý snímek pojednávající o obyvatelích jedné vesnice na česko-německé hranice na začátku září roku 1938. Hodně mě film překvapil s jakou dávkou autenticity a realističnosti je vlastně vytvořen. Nemůžu se ale divit, když jej jako svůj celovečerní debut natočil do té doby dokumentární režisér Jiří Weiss, který sám pocházel ze smíšené židovské česko - německé rodiny. Právě tato souvislost z jaké rodiny Weiss pocházel, mi přijde velmi důležitá, jelikož ve snímku režisér přesně zachytil takové různorodé vztahy. Nejvíce to jde vidět na postavě Hanse/Honzy Langera v podání Josefa Maršálka. Jeho matka Češka, otec Němec, on se jednoznačně přidává na stranu radikálních fašistických henleinovců, kteří chtějí obsadit české pohraničí, ačkoli jeho samotný otec chce zůstat neutrální. Film velice citlivě a vkusně reflektuje dění a emoce tehdejších československých obyvatel, pro něž to musela být strašně náročná a těžkádoba. A zvláště po uzavření Mnichovské dohody, kdy museli prožívat naprostý zmar a beznaděj. Je velmi prospěšné zhlédnout takový to kvalitní snímek a připomínat si, co se dělo a zejména co se děje i v dnešní moderní době.

Prakticky bezprostředně po konci války napsal Miloslav Fábera debutující scénář o počátku okupace. Situace na hranicích musela být od počátku šílená a stresující. Těžko se vžít do pocitů tamějších obyvatel a v potaz je třeba brát i to, že nenávist k Němcům musela být obrovská, protože se jim musely dít velké křivdy. Zvláštní byla situace, kdy byla rodina napůl německá a česká. Ovšem nepochopil jsem, proč Němci místy mluvili česky, pak zase německy...

Uloupená hranice je skvěle zpracovaným poučným filmem, který autenticky vystihuje dění té doby. Zároveň je na filmu znát, že není zatížen žádnou propagandou jakou tomu bylo následně poté na dlouhou dobu.  Přesně takovéto filmy by měli pouštět dějepisáři při hodině o 2. světové válce, a jak to začalo.