Třicet jedna ve stínu (1965)

Film působivý svou atmosférou. Více než o manku vypovídá o vztahových nesouladech, o deziluzi, o komunikační jalovosti a lžích, o manipulaci, o špíně fyzické i symbolické. A ta (výborná Anne Heywood), která se chce z neutěšeného časoprostoru vymanit, se stane jeho obětí dřív, než se jí to povede. Chladný kontrolor (Hrušínskému postava ušitá na míru) je tak postaven před volbu přijmout závěr kontroly tak, jak se nabízí, nebo dát najevo, že pravdu zná. A boží mlýny melou. Postavy jsou dobře prokreslené. Tmu hudebně umocňuje hlas Marty Kubišové.

Netušil jsem, že vzniknul československý film za účasti britských herců. I když hrají dobře, Donaldu Wolfitovi jsem věřil, že se narodil v Československu, přesto všechny s přehledem zastínil Rudolf Hrušínský. To je prostě Herec. Na začátku jsem si říkal, nic světoborného, typické šedesátky, silnější tři hvězdy, ale každou další minutou to bylo lepší a lepší až k dokonalému závěru. Pan kontrolor pedant se smyslem pro spravedlnost a srdcem na správném místě to vyřešil nejlépe, jak mohl. Vím, že vy víte, že já vím. Budu vaším svědomím, máme na to dost času.

Dal jsem si dva dny po sobě nejdřív českou verzi, poté britskou (s českou běžící paralelně, ale bez zvuku). Obě verze se liší nejen mírně odlišným rámováním jednotlivých záběrů (např. v té samé scéně má česká verze v pozadí prpjíždějící tramvaje, anglická ne), ale domácí verze má nejméně dvě scény vystřižené (u Hrušínského doma), naopak jsou drobné rozdíly ve flashbacích, kde je česká verze naopak o něco bohatší. Rozdíly jsou i v jinak obsahově stejných scénách, které jsou v české verzi zkrácené, část dialogu je vystřižená atd. Rozdíly jsou ostatně vidět už v úvodní, nedialogové sekvenci.

Chápal bych mezinárodní koprodukci u filmů jako byl třeba ´Most u Remagenu´, ale u komorní kvazi-detektivky z komunálního prostředí, kde se veškeré napětí tvoří z toho, že holčina má v krámě manko, mi přijde účast britských filmařů a herců zbytečná. Ale film je to jinak dobrý. S tradičně skvělou širokoúhlou kamerou Bedřicha Baťky, ledově chladným kontrolorem Rudolfem Hrušínským (v té charismatické mlčenlivosti tu připomíná jeho majora Kalaše) a i neznámá Anne Heywood tu herecky září. Velké plus za působivý konec, v tom temném výmluvném Hrušínského pohledu je vše podstatné.

Film jsem shlédl až teď, díky youtube. Vůbec jsem nevěděl, že Češi natočili film s Brity a s takovou krásnou herečkou v hlavní roli. Prostě polovina 60.let, kdy v Československu pomalu roztávaly kremelské ledy. Bohužel došlo za 3 roky k okupaci a spousta filmů ze 60let skončilo v trezoru. A zřejmě i tento černobílý klenot.