Taková láska (1959)

Na přelomu padesátých a šedesátých let byl režisér Weiss v životní formě. "Taková láska" je vynikající film, zvláštní svým vyprávěním a vysvětlující postavou soudce. Postupně se dozvídáme stále více a více informacích o vystupujících postavách, může mít tento příběh vůbec šťastný konec? Nemůže. Dnešní cynici se tomu smějí, ale docent na Karlově univerzitě by se svou studentkou opravdu chodit neměl, když je ženatý a otec dítěte. Herecké obsazení je velmi dobré a kamera doslova lahůdková.

Výborná psychologická dráma milostného trojuholníka natočená z originálnej perspektívy. Keďže obaja hlavní hrdinovia, študentka Lída aj profesor Petrus, pochádzajú z právnického prostredia, sprievodcom príbehu je sudca, ktorý je však žalobcom, obhajcom a vyšetrovateľom zároveň. Postupne tak spoznávame Lídu a jej vzťah s Petrom a Milanom, ich rodinné vzťahy a reťazec udalostí a emócií, ktoré predurčili jej osud. Pritom sa derú do popredia otázky: Kto za to môže? Kde sa stala chyba? a Ako celý problém vyriešiť? Produkcia je jednoduchá ale vytvára výbornú atmosféru a skvelá kamera pridáva parádne obrazy, v ktorých vyniknú perfektné herecké výkony.

Film je v takovém zvláštním formátu, děj doprovází postava soudce/svědomí, je všude, kde je potřeba něco zdůvodnit nebo ospravedlnit. Lída je mladá zamilovaná holka, která se rozhodne dopřát sluchu víc srdci než hlavě. Marie Tomášová má tu ty své smutné oči, které milují, trpí a čekají. Ráž ve své klasické póze uchvatitele a člověka se silnou vůlí. To čeho jsme u mladé dívky svědci má takový ten morálně společenský přesah, spousta lidí lásku závidím nepřeje a je proti, Ti ostatní je stojí a dívají se jak láska soupeří s rozumem. Film je to pěkný, smutný, ale vlastně hezký v tom krásném velkém citu Lídy.

Československý psychologický film natočený podle stejnojmenné divadelní hry P. Kohouta. Dvaadvacetilá Lída Matysová má před svatbou s dobře společensky situovaným mužem, avšak těsně před obřadem potká svého bývalého milence, ženatého vysokoškolského profesora docenta Petruse v podání V. Ráže, který v ní opět probudí silnou náklonnost. Nejpůvabnější herečka 50. let M. Tomášová rozehrává vnitřní drama řešící dilema, kterého muže si vybrat. Její nastávající kybernetik Stibor v podání S. Matyáše, kterého nechala na obřadu o samotě a ke sňatku se nedostavila, se jevil jako slaboch, velmi přimknutý ke své matce prezentované M. Vášovou, jež za žádnou cenu nechtěla dopustit, aby se její syn věnoval jiné ženě. Zničení vztahu svého syna k Lídě obětovala vše, dokonce vyhotovila lživý anonymní dopis obviňující profesora a především Lídu z mimoškolních milostných pletek, kterým se zabývala komise na vysoké škole. Za tyto pikle byla odměněna hněvivým výstupem a odchodem syna z domu. Zatím přelétavý a nestabilní Petrus vrávorá mezi Lídou a svou ženou a v okamžiku, kdy na něj vedení školy zatlačí, volí nejsnadnější cestu a slabošským způsobem Lídu opouští. Snímek je natočen zvláštním retrospektivním stylem a příběhem provází tajemný muž v taláru v podání M. Nedbala, jenž vstupuje do děje a komentuje Lídino počínání. Tuto osobu, ač není ve filmu nikterak vysvětlena, vnímám jako Lídino svědomí či nějakou vyšší bytost bdící na morálními principy a ani této imaginární postavě se nepodaří zachránit Lídu od zoufalého a tragického ukončení svého života. Ve vedlejších rolích se objevila J. Šejbalová a F. le Breux jako Lídiny rodiče, J. Smejkalová coby paní Petrusová a impozantní B. Karen v roli děkana. Kohoutova předloha byla vytvořena po vystřízlivění z jeho ideologického poblouznění a ukazuje tak nový reálný a nepolitický pohled do života běžných lidí, který nemusel být některým vysokým představitelům režimu po chuti. Režisér J. Weiss vytvořil zdařilou adaptaci divadelní hry, umělecky a filmařsky na úrovni s kvalitními hereckými výkony, avšak celkově si dovolím udělit pouze průměrné hodnocení.

Taková láska alias jakási nmoralitka o tom, jak moc jsou dívčí srdce křehká a snadno se jim může ublížit. Celý snímek je pojat jako jakési soudní přelíčení v němž muž v taláru retrospektivně poukazuje na různé typy křivých nebo neúplných výpovědí. Ona se nešťastně zamilovala a on tomu (ne)mohl zabránit? Těžko říct. Rozhodně to ale podporoval. To celé se ještě odehrává v době, kdy panoval přísný náhled socialistické morálky a řešilo se soukromí jiných lidí zcela běžně a klidně i veřejně. Herecké výkony jsou slušné a celý film působí neotřele. Na dobu svého vzniku rozhodně působil inovátorsky, ale já se pořád nemůžu smířit s daným tématem obecně. Prostě ať si každý dělá co chce, proč se kdokoli stará o cizí soukromí do kterého nikomu nic není.