Věra Lukášová (1939)

Poetický filmy moc nemusim, přijdou mi někdy až moc zvláštní, ale zase mají v sobě často zajímavou filozofii. Tenhle protektorátní počin se ale poved. Ty vole, ale ona to byla docela magořina. Nebudu moc vyzrazovat o čem to je, ale co se týče čs. filmů, tak tento byl hodně neobvyklej. Objeví se tu pedofilní dědek, hlavní postava mluví jak v nějakým staromódním divadle a mladej Hrušínský ji pak dá bombu 🤣. Věře postupně dochází, že nejlépe si člověk rozumí se svym vrstevníkem a že věkovej rozdíl je hodně důležitej, což je docela paradox, když si vezmu toho už vzpomínaného pedofila :D.

Možná se zde najde pár světlých momentů (například kamera na houpačce), ale celkově na mě film působil slabým dojmem. Kromě mlaďoučkého Rudolfa Hrušínského hrají všichni dost příšerně, dialogy jsou nepřirozené a ty exteriérové  mají navíc špatnou kvalitu zvuku (je hrozně slyšet, že byly namlouvány někde ve studiu). Jeden z našich nejslabších filmů třicátých let, co jsem viděl.

Za největší průšvih považuju obsazení hlavní postavy Jiřinou Stránskou, která normální
projev se střídá s vejšplechty (pardon) s neuvěřitelně přemrštěnou dikcí, takže působí spíš jako sjetá, než opilá, jak ji podezírá kupodivu rovněž nepřirozený Rudolf Hrušínský. Nechápu, proč si režiséři pro tuto roli vybírají herečky ani vzdáleně neodpovídající Věřinu věku. Koneckonců i v pozdější televizní inscenaci režisér do téže role obsadil tehdy devatenáctiletou Kláru Jernekovou...

Novela je výborná,schválně jsem si ji po shlédnutí filmu přečetla.Problém filmu je věk Hrušínského a Stránské,ani jeden nedokáže zahrát dítě a ani to vzhledem k jejich věku není možné.Takže tam buď měli obsadit děti,nebo posunout věkovou hranici a upravit dialogy.Možná by zvládla zahrát 13ti-14ti letou,ale 11ti ani náhodou.Jinak jim to spolu celkem slušelo hlavně ,když se Hrušínský zapomněl a mluvil o hříšných nástrahách.
Skvělá ale byla babička, k té kytici a závoji jí chyběl ještě svatební dort s pavučinami a trumfla by i slečnu Havishamovou a z pedofilního Lába šel strach asi i díky výborné kameře.

Ženy spisovatelky byla moje maturitní otázka - doslova ušitá na tělo. Četla jsem velice ráda a ženy v jakémkoliv tvoření mě vždy zajímaly. Ovšem právě dílo Boženy Benešové nebyla moje krevní skupina, snad právěv díky tomu znám pouze Věru Lukášovou. Převedení do filmové podoby nepokládám za příliš zdařilé. Nevyrovnanost hlavních dvou postav je do očí bijící. Zatímco Rudlof Hrušínský je přirozený a role mu padne jako ulitá, ukňouraná Věra v podání přehrávající Jiřiny Stránské je pro diváka utrpením. Zahrát v sedmnácti přesvědčivě jedenáctiletou není jednoduché. Ani dospělé postavy babičky a Lába nedostaly dostatek prostoru. Výsledek je rozpačitý.