Pojistka smrti (1944)

Spracované naozaj nápadito a zahrané pútavo, iba tomu chýba kus širšej príbehovej výraznosti, ktorá by tomu vedela dodať efekt aj na vplyve, a nie len na charaktere. Áno, p.Wildermá aj úspešnejšie a hodnotovo cennejšie diela, ale toto je určite na rozdiel od takéhoSome Like It Hotjeden z tých remeselne prirodzene lepších.

Prostý příběh, jehož prostotu zastírá všudypřítomná tíživá hudba, drsně hláškující protagonista a vilně se dívající diva. A mezítím vším se proplétá (nezamýšlená?) komedie. Tohle je můj první noir a největší překvapení pro mě je, že všechny ty parodující Bláznivé střely a Mazaní Filipové jsou vlastně skoro zbytečné filmy, neboť noir paroduje sám sebe. Každopádně za atmosféru, obraz, především hru světel a stínů dávám čtyřhvězdu.

Film noir jak z učebnice – temný, cynický, s femme fatale, co má v kabelce rtěnku, revolver a manželovu životní pojistku. Pojistka smrti není jen o vraždě kvůli penězům. Je to taky elegantní lekce o tom, proč se fakt vyplatí číst podmínky pojistky až do konce. A ideálně si k tomu nevzít vlastní krev. Walter Neff, pojišťovák tělem i duší (a že Fred MacMurray má charisma na rozdávání), si pustí k tělu manželku klienta, která má větší plány než jen změnu operátora – chce muže v zemi a pojistné plnění v kapse. Co následuje, je klasická spirála lží, whisky a tichého zoufalství v šeru kalifornských žaluzií. A že se tu řešípojištěníkaždých pět minut? To se ví. Ale rozhodně to není nuda. Naopak. Billy Wilder dokázal ze světa pojistek vytěžit napětí, cynismus i krutou ironii, že ve finále si vlastně říkáš: „Wow. I životní pojištění může být sexy. Nebo aspoň smrtící.“

Femme fatale všetkých femme fatale Barbara Stanwyck a chandlerovské dialógy zbavené čo i len náznaku moralizovania. Walter Neff mieri vysoko, len aby sa napokon ukázalo, že vôbec nie je až taký borec, ako si o sebe myslel, a s poistnou štatistikou skrátka nevybabre. Ponurý filmový koniec nielen hrdinov a antihrdinov, ale aj snov o dokonalom živote s krásnou ženou a tučným kontom.

Další z řady amerických noir filmů, které se ve čtyřicátých letech začaly objevovat jako houby po dešti. Jejich hlavním plusem byla hutná atmosféra, podpořená výtečnou kamerou a především hlavními představiteli často v podobě charismatického detektiva a tajemné šarmantní femme fatale. Tady bohužel Pojistka smrti selhává. Detektiva nahradí pojišťovák, který rozhodně není charismatický, ale jde spíše o sebestředného idiota. Hlavní ženská postava je pak všechno možné, jen ne atraktivní ženská. Vystihující je jejich první dialog.„Právě jsem se na zahradě opalovala.“Načež jí pojišťovák odvětí:„Snad kolem nelétalo moc holubů.“Tenhle (dle něj) vtipný flirt jej definuje. Naštěstí něco zachránil postupně rozvíjející se a stále napínavější příběh. Hlavním plusem pak byla postava nekompromisního vyšetřovatele pojišťovny v podání skvělého Edwarda G. Robinsona. Pojistka smrti ode mě získává průměrné hodnocení. Není vyloženě špatná, a pokud vám lépe sednou postavy, může se vám líbit více. Mně se ovšem více líbily jiné filmy, například Maltézský sokol, Key Largo, Cizinci ve vlaku apod.