Záchranný člun (1944)

I když bylo zřejmé, že Hitche zajímal hlavně střet (neschopných) amerických trosečníků s(e schopným) kapitánem nacistické ponorky, která jejich loď torpédovala chvíli před tím, než ji američtí letci vybombardovali ze vzduchu... tak film podle mě zásadně utrpěl tím, že je očividně celý natočený v interiéru, ačkoli se odehrává na zmíněném (otevřeném) člunu uprostřed širého oceánu. Třebaže musím zároveň ocenit Hitchovu odvahu hledat cokoli pozitivního na postavě nacisty už v průběhu II. světové.//64%

Hodně letitá podívaná, která může být zpočátku i poněkud úmorná. Přesto se tam najde několik zajímavých momentů, které jsou veskrze nadčasové (úvahy nad kolektivní vinou apod.), a člověk se dočká i nějakého toho zajímavého zvratu, což v kombinaci se zajímavými postavami a kvalitními dialogy znamená, že to i po těch letech stále má něco do sebe (obzvláště je-li člověk Hitchcockův fanda, který chce od něj vidět taky něco jiného než 2-3 notoricky známé filmy). Btw. přijde mi zajímavé, že symbolické vyznění filmu (postavy v člunu coby státy v dobové Evropě proti Hitlerovi) zde má výrazně navrch nad okolnostmi děje - film kupříkladu nejenže nijak neřeší, jak postavy na člunu močí/defekují, ale nezáleží zde v podstatě moc ani na jídle, pití či času, který uběhl od ztroskotání, o výskytu nějakých žraloků nemluvě - současný divák tak může být překvapen, že v klasickém survival filmu nedostane to, na co je v tomto žánru v současnosti zvyklý (kupříkladu kontrast sPí a jeho životje v tomto ohledu vyloženě do očí bijící).

Tento film působí, že nebyl natočen ve 40., ale v 60. letech, většinou k jeho škodě. Každopádně přesto, že se celý děj odehrává na člunu uprostřed moře, nenudí. Všechny postavy jsou čitelné od začátku, kromě jedné a člověk nikdy neví, co v následující chvíli udělá, přestože ze všech působí nejklidněji. Film nijak nedopadne, protože nemá konec. Nemá konec ne proto, že by na něj Hitchcock zapomněl, ale proto, že to natočil Hitchcock.

Psychologické drama z prostředí záchranného člunu nacházejícího se ve válečném prostředíAtlantikuv období 2. světové války. Po formální a technické stránce se jedná o mistrovské dílo, které využívá maximální potenciál z malého prostředí, pro které platí jedno jediné pravidlo -kamera nikdy neopustí loď. Psychologická studie všech zúčastněných je prostá a zcela jednoduchá. V žádném případě se nejedná o akční katastrofický film, ve kterém byHitchcockskvěle využil svoji osobní dokonalou práci s napětím, které by na takto malém prostoru dokázalo rozehrát více než nervy drásající drama. Navíc ze všeho je lehce cítit náznak komerčního filmového díla plnéhopropagandy, které slouží jako příspěvek k válečnému úsilí tehdejší doby."Dying together's even more personal than living together."

Čo sa v komentároch spomína pomenej. V Záchrannom člne odznie zaspievaná báseň Johanna Wolfganga Goetheo Ružička (začína slovami: "Sah ein Knab ein Röslein stehn). Nemecký stroskotanec ako najsympatickejšia, pretože jediná plnokrvná charakterová postava filmu. Zvyšok - schematické figúry. Ak však možno medzi charakterové postavy radiť aj tie, ktoré sú na stránkach novín vo filme, druhou bol samotný režisér. Zrejme v empatii k hrdinom, trpiacim hladom a smädom sa rozhodol sám schudnúť - aj keď len prostredníctvom inzerátu na chudnutie. Zaujal aj šperk ako úspešná návnada na pekne tučnú (zjavne pahltnú) rybu.