Velikonoční dovolená (1971)

Přelétavá venkovská kráska, která cvičí se dvěma nápadníky, by pro kratší film nemusel býtl špatný námět, kdyby zde nebyl zabit řídkým scénářem, častou naprostou nevěrohodností jednání postav a přehnanou poetizací. Už jen ten záklaďák, který pokud by v reálu na opušťáku chodil dle vojenského řádu v uniformě, jak zde činí jedna z hlavních postav, by byl za naprostého blba a na zábavě terčem posměchu. Takže největším překvapením filmu je skutečnost, že V. Jandák, nyní tak představitel přisprostlých hovad, mohl kdysi hrát lokálního Jeníka Ratkina.

Taková zvláštní romance na typické téma. Martě přijel na opušťák Honza. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby však zároveň nechodila s Ivanem. Chlapci se kočkují a Marta se tím baví a ještě je oba provokuje. Velice jednoduchý příběh z vesnického prostředí, který málokoho nadchne. Je to takový odpočinkový snímek, který na druhou stranu zase nepatří k těm nejhorším. Pro svojí krátkou stopáž je snesitelný a poučuje, že jít na dva roky na vojnu a zanechat doma svoji dívku je vždy riziko. K zajímavostem filmu patří hojná účast tehdejších debutantů. Někteří mají vyloženě štěky, jako by byl nedostatek komparzu. Asi vtom byl záměr. Vyzkoušeli si, jak to u filmu chodí. Neobvyklý romantický film na český způsob 70. let.

Když se tak dívám na přehled fimů Jiřího Hanibala, zjištuju, že jsem jich dobrých pět-šest viděl, ale nepamatuji si z nich téměř nic. Dokonalá (pod)průměrná šed. A tenhle snímek, jak praví distributor, "ze života mladých lidí na venkově " není výjimkou. Nesympatický Škarke a romantik Jandák soupeří o s prominutím pitomou postavu Švarcové a celé dohromady je to blbé, nudné a zbytečné. Ztráta času? Správně, ale když už jsem to viděl, aspon na to upozorním ostatní.

Chudák Jandák se tak snažil a bylo mu to hovno platný. Pod noční oblohou vyprávěl svý vyvolený o hvězdách, skládal pro ni básničky, hrál jí na kytaru, vyráběl pro ni nějakej talisman a ta si s nim celou dobu naprosto neskrývaně vytírá prdel a nakonec mu řekne, že jako po dobu, co bude Skarke sloužit vlasti, bude tak hodná, že bude chodit s nim. Ale až se z vojny vrátí, tak bude konec. Prostě takovej milostnej trojúhelník. Ale dialogy jsou tak nehorázně vycucaný z prstů, že celej film působí naprosto neuvěřitelně. Jak ta buchta s těma svejma amantama mluví, to by jí musel snad i ten největší zoufalec kopnout po 3 minutách do prdele. Zajímavý je, kolik se ve filmu objevilo tehdy mladejch, začínajících herců. Většina z nich má jenom takový štěky, že si jich člověk sotva všimne (třeba Töpfer). Nejvíc toho asi předved nesmělej mladíček Jandák. Kdo by to do něj tenkrát řek, že to jednou dotáhne až na ministra kultury?

Kluk odjede na vojnu a holka mezitím koketuje s jiným. Klasické téma z doby povinné dvouleté služby, které už je naštěstí pryč. Nuda, šeď, dlouhé řeči, nesympatičtí až na Jandáka snad všichni.