Údolí krásných žab (1973)

"Pionýři tábor postaví/s tím jak v něm žít/si poradí/ožije i náhon bublavý/o šťastný smích/a o mládí."Pioniersky tábor v lone prírody, kde s rovesníkmi skotačíte a meriate si sily v súťažiach pod dozorom chápavých vedúcich, toť splnený detský sen. Ak však máte 14 rokov a na koncerte Plavcov ste postretli svoju prvú lásku, zdá sa vám odlúčenie a tri týždne pri vode ako poněkud nešťastný způsob léta. Tak to aj cíti hlavná hrdinka filmu Vnuková, ktorá ofučane robí všetko pre to, aby si prázdniny neužívala, znepríjemnila ich aj ostatným a prípadne bola za trest poslaná domov. Kolektívne pôsobenie je ale silnejšie a nakoniec všeobecnej pohode predsa len podľahne."Nejela jsem na tábor, abych spala ve spacáku, když mám hlídku!"Veľmi príjemný letný film, detstvo je síce organizované, nechýbajú rovnošaty a zborový spev, ale pionierovanie a súdruhovanie sa zase až tak nepreháňa, príbeh je celkom uveriteľný, ako bonus dorastenky v plavkách a šortkách. Za tri pripálené špekáčky."V lese se nehuláká!" "Ve městě taky ne, tak kde si máme zakřičet?"

Udoli krasnych zab je velmi prijemny film odohravajuci sa vacsinu casu v letnom tabore este za cias,kedy neboli mobily a notebooky a deti sa vedeli nadherne zabavit aj bez tychto vymozenosti,mozem byt stastny,ze som patril este do generacie,ktora zazila taketo detstvo,takze za mna plna palba a velmi dobre sa pozeralo na herecku Miladu Vnukovu,bola to ozaj poriadna kocka...:⁠-⁠)

"Kam se všichni těší kdo to ví, i já to vím, i ty to znáš. Tam kde čeká tábor stanový, ten přítel náš..."Táborů jsem zažil a (a snad ještě zažiju) víc než dost, tak jsem se na tento Hanibalův kousek docela těšil. Musím ale říct, že i když se program na "filmovém" táboře zas tolik nelišil od táborů, jak je sám znám, celkově jsem zde postrádal takovou tu pravou táborovou atmosféru. Možná za to může až příliš hravá hudba (se zpěvy) Angela Michaljova nápadně v některých sekvencích připomínající jednu píseň z pohádkyZlatovláska. A ačkoliv mám hlas Karla Zicha vcelku rád, že by jím musel zpívat zrovna Vítězslav Jandák, to tedy vážně nevím. Kdyby msto tohoto umělého songu zazněla ve filmu nějaká pořádná táborová "odrhovačka", bylo by to nejspíše "jiný kafe". V úvodní části (před zahájením tábora) mě jinak kromě koncertu skupiny Plavců/Rangers docela zaujalo (a pobavilo) pár hlášek tatínka hlavní postavy Jany v podání Jiřího Valy ("Hele Olino tady píšou, jestli vyvážíme nějaký zlato. Mám tě tam napsat?":D).

Protože se mi hodně líbil film "Leť ptáku leť", rozhodl jsem se, že se podívám na více filmů od režiséra Hanibala, protože od nich očekávám stejnou pohodu. Té se mi i zde dostalo v míře vrchovaté. Pěkné léto v 70. letech (ten brzký letopočet vzniku filmu mě dost překvapil), slunce, koncert, holky, prázdniny, tábor, voda,  řeka, motorky... Horší už to bylo s dějem. Vím, že Stanislav Rudolf takto píše (a úspěšně), ale mít celý film složený jen z toho, kterak puberťačka myslí na svého nápadníka, který na ni zapomněl bezprostředně po jejím odjezdu na tábor, to není úplně nosné. A i když to Milada Vnuková hrála pěkně, nosné to zrovna nebylo a nezachránilo to ani těch několik svěžích dialogů (Jana a otec, Jana a frajer s motorkou). Jako nostalgik bych dal čistých 50 %, pro mladší diváky to asi nebude.

Nostalgie jak hrom. No a co, že je to naivní. Je to jako to mládí a první lásky. Kdo má rád oheň, táborák, kytaru, Zicha či Plavce a kdo se umí vrátit v čase a někdy i přimhouřit oko. Ono stačí si vzpomenout a zazpívat: "Když v noci kraj má víčka zavřená Hoř, ohni můj, ať tvář mi zčervená Pak ruka má do strun se zaplétá A píseň stoletá jak tažný pták pryč odlétá   Leť písničko k místům vzdáleným Kde svou mámu i lásku tajnou mám Leť kam vane vítr, kam táhne dým Pozdrav známé a zpátky přileť k nám..."