Povídky o dětech (1964)

Přesně tak, chudák kapr, asi se dala vánoční poetika pojmout trochu jinak, tím si sami scénáristé a režisér tak trochu podřezali větev, protože spousta lidí si to kvůli tomu nepustí nebo nedokouká. Filmařsky to je samozřejmě celkem zdatné dílko, Praha má svou atmosféru, černobílá tomu dodá kouzlo, ale ten film prostě vyhledávat k opětovnému zhlédnutí nebudu. 2 hvězdy za 2 povídky, Kapr, sorry. Snad to alespoň zůstane mementem, aby si lidi uvědomili, že se ke zvířatům musíme chovat lépe.

Druhá a třetí povídka výborné. Podvodnice – nádherná hudba. Už vím, kde čerpal Vláďa Cosma inspiraci. Jarmilu hraje šikovná dívenka s krásným úsměvem. Škoda, že už nehrála. Kapr – kvalitní socialistický propagační film „nejkrásnějších křesťanských svátků“. Všichni poctivě nakupují kapry. Hlášky: 1.p.: „Když někdo vymýšlí něco, aby z toho měl užitek, tak to je lež a podvod.“ 3.p.: „Tři kila dvacet (= 33), to je šest a třicet korun (= 666).“ „To budete mít rybu do Velikonoc.“ Kaprovi se v bazénu očividně líbí. Ale předtím se supr trapitel němé tváře vyřádí: nejdřív cpe kaprovi do huby bonbon, pak mu dává šálu, pak mu čistí hubu kartáčkem na zuby, pak mu stříká do vany voňavku, tahá kapra za ocas, krmí ho cukrovím, pouští mu do vany vařící vodu, háže ho střemhlav do vany, tahá ho za ploutve. 26:29 – maltézský kříž.

Hezký film.

Vždy jsem měl dojem, že němému filmu dávno odzvonilo. Kdyby to bylo alespoň něco jako groteska, u čeho by se člověk bavil. Takto jsem jen koukal jako blázen, co za zhovadilost může vzniknout. A je mi jedno kolik zlatých polobotek to získalo, pro mne je to naprostý šunt.

Odpovídající svému názvu.