Škola hříšníků (1965)

Přesně takhle vypadá střet teorie s praxí, konstatuji s politováním.. Dospívání je složité období i bez těch klacků pod nohama a pro kluka, kterému schází rodina, kotva, přístav, je to těžké dvojnásob.. Radek Brzobohatý se mi v roli ředitele Pavlaty zamlouval, stejně jako jeho výchovné metody, mladinký Ladislav Potměšil mě příjemně překvapil, dal toho Pepíka Adamce moc hezky.. Snímek na mne zapůsobil nejen jako otevřená kritika společnosti, ale zejména jako smutné sociální drama, kde mládě proti mistrovi (jednotlivec proti systému) nemá šanci..

Tak asi nejhorší je přečkat úvodní skoro tři minuty odporných pazvuků, pak už to jde. Tyto pazvuky sice ve filmu ještě uslyšíme, ale již mají alespoň melodii. Mladý Potměšil hraje dobře, ale scénář skáče zbytečně zpět do domova, i když se dění tam hlavní postavy netýká. Celkově mne to nijak moc nezaujalo, hlavně scénář se mi zdál hodně slabý.

Československý film zabývající se problematikou začlenění mladistvých delikventů do socialistické společnosti. Ředitel domova pro mládež Pavlata, muž pevných morálních zásad, má ke svým chovancům moderní pedagogický přístup, jedná s nimi přísně, ale férově a hlavně jako rovný s rovným, snaží se své svěřence zabavit smysluplnou prací a tato se novátorská metoda se zdá býti velmi nadějnou, ačkoli se to některým úzkoprsým vychovatelům nelíbí. Slušný a poctivý Pepík Adamec v podání dvacetiletého L. Potměšila, je poctěn důvěrou a je propuštěn do pracovního procesu o několik měsíců dříve. Počáteční úspěchy a pochvalná slova dodají mladému dělníkovi sebevědomí, avšak tragická smrt otce a odporný charakter macechy ho srazí na kolena. Začíná mít problémy, zejména kvůli své vznětlivé povaze a odmítání si připustit myšlenku, že svět není spravedlivý, se svým nepříjemným mistrem a je vrácen zpět do ústavu, což je pro idealistického ředitele morální katastrofa a rezignuje ze svého postu. Vynikající herecké výkony obou hlavních postav, R. Brzobohatého v roli ředitele Pavlaty a mladého L. Potměšila, snesou nejvyšší měřítka, jinak mi snímek připadá spíše průměrný. Vedlejší herecké postavy byly obsazeny známými herci, jako I. Prachař, J. Hlaváčová či J. Adamová, avšak byly spíše doplňkové. Pokud porovnáme Školu hříšníků s mladšími snímky z podobného prostředí, tedy z ústavu pro mládež jako Pasťák (1968) či Zámek Nekonečno (1983), užasle sledujeme diametrální rozdíl v jednání, vystupování a celkové úrovní filmových chovanců, i když pochopitelně v tomto případě to nebylo ústřední téma. Nevýrazný režisér J. Hanibal natočil průměrné dílo s nepříliš ostrou kritikou společnosti, jež dala sice mladému člověku příležitost se začlenit do normální života, ale při prvním selhání se ho zbavila jako nepotřebného s věčnou nálepkou za svou minulost.

Skutečně depresivní snímek o pokusu mladého člověka vrátit se po sérii mladistvých pádů opět do života i přes snahu a lidskost všech vychovatelů a učitelů, do života, který není takový jak si idealizují "dětské" duše za zdmi "polepšovacího ústavu". Stannou pak tváří v tvář životu, kde "křivárna" nakonec zvítězí a jejich duše se zatvrdí.

Skvělý Radek Brzobohatý v roli charakterního a chápavého ředitele pasťáku, mírně naivní Potměšil jako kluk, co dostal druhou šanci, a ukázka toho, jak marná bývá snaha začlenit problémové jedince do pokrytecké společnosti, a že to, co se děje dnes, se dělo už před šedesáti lety.