Dům ztracených duší (1967)

........ atmosféru to malo i príbeh by bol, len bolo treba prepracovať ten záver a trocha jasnejšie vyšetrovanie - stále sa to nezmyselne zamotávalo až sa strácal prehľad....a Jiří Adamíra hral ako vždy -typ seladón .... mne ako herec nikdy nevadil.....a bol sympaťák , ale tu mi to moc nesadlo  to obsadenie....csfd 66%

Fakt škoda, že tenhle námět (dost pravděpodobně) točil průměrný řemeslník. Ale je to můj druhý film od Hanibala a to je málo na to, abych ho vůbec mohl soudit, takže to tu nechám jen jako "pracovní tezi". Stejně si ale jinak nedokážu vysvětlit, proč je tak působivý námět natočen... rutinně asi není správné slovo, když se zde tak dobře a často pracuje s ozvěnou v dlouhých chodbách léčebny, ale zase na druhou stranu to má většinou poněkud obyčejně koncipované záběry a z atraktivního prostředí to nedokáže dostat veškerou potřebnou atmosféru. Přitom to nějakou určitě má, jen si dokážu živě představit, jak moc by ještě mohla vyznít. Takže sice mírně nadprůměrná detektivka, se zajímavým závěrem i vcelku funkčním podáním celého příběhu, u které ale nedokážu najít jediný důvod pro čtvrtou hvězdu. A obávám se, že to ani čas nezmění. Lepší 3*

Moc hezká detektivka z velmi tajůplného prostředí psychiatrické léčebny. Je to natočené takovým tím způsobem, že na každé temné chodbě čekáte, že potkáte vraha. Nebo, že se někde vyloupne ze skal u Zlaté louky. Celé je to moc dobře obsazené a má to takovou zvláštní ponurou atmosféru ústavu choromyslných. Nejvíc se mi tu asi líbí role Štěpánkové a Adamíry. Vládnoucí příběh, který vás krásně vtáhne do děje. Je tu moc hezká hudba, která celý ponurý děj moc hezky podkresluje. A záběry na noční klášter člověka nenechají v klidu.

Perfektni detektivka/drama z prostredi pohranicniho blazince s uzasnou plejadou nasich panu hercu a herecek. Tajuplna a vladnouci atmosfera, ktera je jeste vice okorenena nacistickou minulosti. K tomu vyborna hudba, ktera krasne podtrhava tento ztisneny pribeh. Libi se mi pomale rozkryvani pribehu, necekane zvraty a jak vychazi na ppvrch tajemstvi zlate louky…

Po úvodních titulcích a Illínových depresivních tónech máte chuť vzít pásek od županu a jít si to hodit, ale postupně se to ponuro rozežene a sledujeme kriminální příběh, kde si nikdo nemůže být jistý tím, co se děje. Koneckonců, jsme v blázinci.. K logikou jen tak polaskanému rozuzlení to nakonec dovedou z filmů a literatury odkoukané postupy Adamírova kapitána. Nejdřív se mezi blahoslavenými chudými duchem vyptává jak Kalaš, potom si všechny podezřele pozve do jedné místnosti po vzoru Poirota, ale to jen za tím účelem, aby nalíčil past ve stylu Maigreta. Ta sklapla, ale mám z toho pocit, že kdyby iniciativnímu praporčíkovi VB v podání Menšíka nechali trochu více volnosti, vše vyřeší mnohem dřív..