Velké trápení (1974)

Na svou dobu velmi zajímavé natočený posmutnělý "dětský" film (nejen) z prostředí dětského domova. V tom prolínání vícero dějových rovin a prostředí se občas člověk maličko hůře orientuje, ale zvykl jsem si. Celý film má ale hezky poetický hábit. A to líčení mikrosvěta dětského domova (se všemi těmi rošťárnami - kluci strašící po večerce na pokoji holky, všeobecné dovádění se zvířaty, kouření na tajňačku) dodává filmu šťávu. Vedle hlavní postavy v podání Renaty Maškové, zaujme v roli vedoucí vychovatelky dětského domova Jana Štěpánková.

Podívala jsem se na to, protože mě zajímalo, jak se filmové zpracování knižní předlohy liší od mých představ. Film je obecně slabší, i když vnímám, že se tvůrci snažili. Neměl by mi moc co říct, kdybych neznala knížku, která patří mezi moje nejoblíbenější. Přes všechny nedostatky si cením, že je film velmi něžný, dobové reálie jsou přesné a příliš se neodchyluje od knížky (což sice nemá být účelem filmu, ale mně subjektivně se to tak líbí). Ještě si neodpustím komentář, že prostředí dětského domova zde není jistě tak drsné jako ve skutečnosti a děti nejsou tak slušné (a divte se jim). A když si vybavím scénu, kdy hlavní hrdinka pracuje v kuchyni a má na sobě zástěru z hrubé látky, uvědomím si, že podstata děje filmu (tj. že děvče pyká za nerozumné počínání svých rodičů tím, že musí žít v odloučení od nich v nepřátelském prostředí) velice připomíná děj Cesty do fantazie.

Problém tohoto filmu je, že je amatérský, ale hraje si na velké dílo s hloubkou, která by měla sahat až k surrealizmu. .. Jinak řečeno, chvílemi dospělé až surrealistické"tati, tati, prosímtě nenechávej mě tady..."a za chvíli dětské"paní soudružko, donesli jsme Vám květiny...".. Je zde opravdu vidět, že zfilmovat knihu je obtížné. ....HODNOCENÍ: 40% (2*)

Ta dlouhá cesta na začátku by se klidně mohla brát jako symbol. Bylo tady toho ale mnohem víc, nad čím by měl člověk alespoň trochu přemýšlet. Hudební doprovod chvilkami působil jako z nějakého hororu. Božena Bohmová by mohla zahrát i bachařku z kriminálu. Ta se ale dovedla zatvářit pěkně nepřéjemně. Celý příběh byl hezky proložen lyrikou.

Hned na začátku jsem si říkal, že ta cesty od brány k zámku je mi povědomá. No bodejť, to jsou Jevišovice, tam jsem vloni byl, v zámku je domov důchodců. Při procházce tím krásným parkem po mně několik dědečků a babiček žadonilo, jestli nemám cigaretu nebo drobný na kafe. Působilo to na mě stejně depresivně jako tenhle film. Což mu ovšem na kvalitách neubírá.