Vdavky Nanynky Kulichovy (1935)

Nepovedený pokus o převod příběhu z konce devatenáctého století do třicátých let století dvacátého. Samosebou, že se poměry změnily, poněkud se obrousily vztahy mezi různými sociálními vrstvami, ale reáliím nesvědčí ani na jednu stranu doslovně převzaté dialogy z Hermannovy knihy a na druhou stranu posun charakterů zejména domovníka Kulicha (Jára Kohout) a pana domácího Myslikovského (Jindřich Plachta) až do grotesky. Dostaly mě taky tanečky obyvatel pavlačového domu (není to dnešní Muzeum hudby?) a naprosto zbytečné dětské kreace. A Hanu Vítovou bych na místě castingu rozhodně jako Nanynku nevybrala.

Tenhle film jsem chtěl hrozně vidět od té doby, co jsem přečetl výbornou románovou předlohu. Teď mohu říci, že se také povedl, i když je jasné, že celého ducha knihy se mu zachytit nepodařilo. Každopádně jsem spokojen a je škoda, že je tento snímek tak málo známý. Původně jsem byl zklamaný, že partnerem Antonie Nedošinské není Theodor Pištěk, ale nutno říct, že i ten Jára Kohout k ní dobře pasoval a vytvořili spolu dobrý manželský pár.

Tak tenhle film byl pro mě do dneška skryt, ještě jsem ho neviděla a musím uznat, že jsem velmi mile překvapena. Není to typická komedie jakou jsme zvyklí u filmu pro pamětníky sledovat a kde má hlavní roli pouze jakoby jeden člověk, jeden pár nebo jedna rodina. Tady mají de facto hlavní roli všichni z domu. Neprožíváme jen jeden příběh, ale je jich víc dohromady. Nadcházející svatba jedné obyvatelky domu dá dohromady skoro celou ulici, všichni se těší a zároveň prožívají i své radosti.

Stačilo 5 minut filmu a už jsem vidět  Vitovou klasicky brečet. Dcera domácího Amálka (V.F) je o rok starší nežli Nanynka (H.V)  , ale filmu to vypadá opačně. Strašná doba , mladým ženám 20+ musela frnda strašně svědět , když  čekali až je rodiče prodají cizímu muži.

Tak nablblé, povrchní a naivní, že to až bolí. Slabé, chyraktery neprokreslené, herci strašlivě přehrávají, prostě červená hrůza.