Usměvavá zem (1952)

Vo filme vystupujú dve susedné obce, družstevné Darmochleby a kolektivizácii zatiaľ vzdorujúci Rousov, a od začiatku je porovnávaný život v nich."Proč by si netykali, jsou oba soudruzi!"V jednej majú strojnú traktorovú stanicu a patronát automobilky, v druhej si musia požičiavať kone od miestneho kulaka a krčmára Beyvla na oplátku za prácu na jeho poli, v jednej už majú obecný rozhlas, v druhej ešte vyhlasuje oznamy obecný bubeník."To jejich tykání není čistě soudružský, to já dobře poznám!"Tým, ktorým sú pozitíva kolektívneho hospodárenia stále nejasné ich podrobne prepočítajú počas exkurzie na koruny československé na výplate, litre mlieka v kravíne, váhové prírastky v ošipárni a množstvá vajec v hydinárni. (predseda sa chváli, že za voľný predaj 50 tisícov litrov nadbytočného mlieka družstvo zarobilo skoro pol milióna, z čoho výchádza cena 10 korún za liter, čo je viac ako dvojnásobok maloobchodnej ceny 4,45 Kčs podľa historických tabuliek z roku 1952)"Copak o to, soutěž by nám senoseč uspíšila!"Posledný márny sabotérsky pokus zúfalého Beyvla už založeniu nového družstva nezabráni a obe obce smelo vykročia smerom k zajtrajšej prosperite s vidinou zjednotenia."Jestli jsi ve straně, to nerozhoduje! Rozhoduje práce a tu ty děláš dobře!"Pozitívny film plný radostného elánu za tri masáže vemena pred aj po dojení podľa sovietskeho vzoru súdružky Malininovej.

Hard core komunistický film. Názorné školení, proč vstoupit do JZD. Jedna vesnice je díky JZD extrémně rozvinutá: místní rozhlas, načančaný kravín a prasečák, luxusní autokar postavený z žebřiňáku pro dětičky, aby nemusely do školy chodit pěšky. Do druhé vesnice bez JZD zabloudil patrně ze středověku obecní bubeník. Hodní komunisté láskyplně lákají vesničany ke vstupu do družstva. „Proč by si netykali. Jsou oba soudruzi.“ „To jejich tykání není čistě soudružský. To já poznám.“ Klení jako prase. Baldová: m.D.! (od ženský jsem to slyšel prvně). Družstevník taky. A další taky. Komunisti ukazují svou pravou tvář. Stalinové a Gottwaldi jsou tam častěji než většina herců. Není na ně zapomenuto ani při dětské besídce. Z některých vět jde hlava kolem: „Ukázali jsme se jako dobrý družstevníci, ale špatní straníci.“ Soudružka Malininová ze Sovětského svazu učí, jak se správně dojí mléko. Strašná hesla: My jsme mládež nová, mládež Gottwaldova. UČÍME SE ZE ZKUŠENOSTÍ SOVĚTSKÝCH KOLCHOZNÍKŮ Nadutí komunisti nakonec ještě odmítají největšího sedláka, kterej se jen ptá, jaký jsou podmínky vstupu do družstva. A máme tu další humornou travičskou akci, tentokráte ne od imperialistů, ale od sedláka, naštěstí jen pro prasata. Pěkný výkon Beyvla v roli za každé situace usměvavého hostinského/sedláka. Hanebná úloha Neumana, který se hostinskému a jeho ženě několikrát posmívá, že nemají děti a navrch hnusně vyhrožuje. Mixa jako nejhorší milovník českého filmu.

Pro milovníky kapitol z dějin českého filmu naprostá radost. GajerovaUsměvavá zemje přesně na půl cesty meziVzbouřením na vsiaDovolenou s Andělem. Poučení a oslava z prvních let JZD nikdy předtím ani po tom nebyla tak milá záležitost. V hlavní roli moudrý a kamarádský předseda Otomara Korbeláře dává tušit, že staré pořádky již máme dávno za sebou. Je přece tak snadné zaplnit herecký ensemble jen figurkami všech těch vesnických typů, se kterými si náš milý předseda tak hravě dokáže poradit. Všichni ti Řepové, Beyvlové, Neumannové a Deylové stejně nakonec pochopí, že pouze JZD je ta správná cesta. Pochopí to i ty bývalé drbny pavlačové Skrbková, Nademlejnská nebo Kurandová, pouze Baldinka zůstává v roli záporné, protože raději by pomlouvala a nebudovala. To je tak, když od jaktěživa počítáme jen od roku 1943, nehledíme na práci, ale pouze na peníze... Do toho všeho samozřejmě zcela přirozeně zapadá motiv mladé lásky, kolektivní odpuštění vdově po odbojáři, který padl u rozhlasu. A kdyby vám přišlo, že moderní péči o kravín zavedl až Troška pod krycím názvem Pláničkova metoda, věřte, že už zde měly krávy své masáže a sprchy. Je zkrátka neodpustitelné, kolik takových filmů jakoUsměvavá zemje stále nedostupných pro širokou veřejnost. Protože pouze pokud budou všechny filmy k dispozici, může nastat spravedlnost. Kritické myšlení nelze vyčíst ze stručných skript, filmy je nutné nejprve vidět.

No- toš, kdo by nevstoupil do toho parádního družstva když jim to tak krásně funguje, lidi jsou tam krásní, usměvaví a srdeční (teda až na tu bábu jedovatou). Ve vedlejší vesnici, tam jsou trošku zabrždění, pořád se ještě cukají a taky se tam díky tomu pořád ještě dřou úmornou prací za pár drobných.. To ty podvratné živly, chamtivé a hrabivé povahy brojí proti JZD, ale jednoho dne všichni dobří lidé pochopí, že družstvo je bez chybičky a výhodné pro každého kdo se přidá...Huráá .... No úžasná pakárna tahle jézdácká agitka.

Asi nejzábavnější snímek z kategorie budovatelských filmů, s těmi nejhodnějšími komunisty, na rok 1952 celkem rarita. I když je pravdou, že si soudruzi tak trochu znečistili svoje vlastní hnízdo, my hnidopichové se tážeme, proč sjednocovali vesnici násilím, když to podle tohoto filmu šlo i způsobem jemným a hlavně dobrovolným? Zvlášť předseda darmochlebského JZD, kovaný soudruh Korbelář, snad musel být v mládí členem Rychlých šípů nebo alespoň vroucím křesťanem, jinak si jeho dobrotu a shovívavost i vůči třídnímu nepříteli vysvětlit nedokážu. Pěknou postavou byl původně účetní Benda, kterého ale přestalo bavit "hrát si s číslíčkama", a tak zůstal v automobilce tahat gumy. Nebo ten Neumannův dědek, který byl v mládí jen "boží hovado", pořád se dřel, ale teď ve stáří prozřel a nabádá mladé, ať do toho JZD vstoupí, neb práce je tam pohodičkou a ta jézeďácká kantýna, hmmmm, no jak tam se vaří... kam se na jídla z ní hrabe podomácku udělaná husa. Pepíček Beyvl opustil projednou své role užvaněných neškodných dědečků a transformoval se ve zlého kulaka, pronášejícího neuvěřitelné věty typu "mě udělá každý,protože já taky každému udělám". No...no...no... no radši nic. No a film sem tam novátorsky přeskakuje ze socialistického (ne)realismu do surrealismu až dadaismu, o čemž svědčí věta prokazující, že marxleninští matematici nebyli žádná ořezávátka, donutili konečně svoji abstraktní vědu produkovat i něco hmatatelného, reálného: "osmička nežere, myslím že se oprasí!". Anebo věta komentující neuvěřitelné úspěchy socialistického zahradnictví, totiž že "Jahoda dává 12 litrů mléka denně!".