Pan Habětín odchází (1949)

Film je velmi dobře natočen. Je znát, u koho se Gajer učil. Téma samosebou pro řadu lidí nestravitelné. Taky jsem spíše fandil Poldíkovi. I když se to nemá. Nemělo. Ale kdo by v jeho postavení a na jeho místě v daných situacích jednal jinak? Dopadl tak, bo byl opravdu takový typický našinec - mekký přizdisráč. Ještě mohli na závěr Helence oholit hlavu...

Zajímavý, ale dost nejednoznačný snímek, kde "padouch" Habětín opravdu vzbudí více sympatií než trapný rebel ztvárněný Deylem mladším. Značně hořký je závěr, kdy odvádějí pana Habětína a komunisté se mu posmívají. Film tak vyznívá přesně obráceně, než byl zamýšlen. Ale i přesto mě bavil a zaujal - filmařina v roce 1949 byla pořád na vysoké úrovni - takže zasloužené čtyři hvězdičky.

"To sme byli samá humanita, samej socialismus, samá demokracie a takhle to dopadlo!"Prvorepublikový morálne pochybný self-made man sa pred vojnou vypracuje na majiteľa fabriky na skúmavky a počas protektorátu, sa ju snaží udržať pri živote, bez toho, že by sa pevne primkol k nacistom alebo odboju. Pláva opatrne niekde uprostred, pokúša sa prežiť a pritom musí urobiť zopár obetí v rámci prežitia celku. Po vojne sa mu to revolučné tribunály pokúšajú spočítať a aj keď im to úplne nejde, prichádzajú víťaznefebruárovo radikálne naladení ozbrojení páni s tmavými rádiovkami a je to už v podstate jedno. Pokiaľ bolo cieľom filmu démonizovať kapitalistu Habětína (výtečný Jaroslav Raušer), tak to veľmi nevyšlo. Akože kamarátiť by som sa s ním asi nechcel, ale ako vyslovený zlosyn pred ktorým si treba odpľúvať mi tiež neprišiel. Takisto odbojár/komunista Benetka (nemenej dobrý Rudolf Deyl) nevyvoláva extra sympatie, obzvlášť jeho povojnová aktivita. Nemecký dosadenec Jännicke (tiež slušný Klika) je zase slizák a prospechár, nie presvedčený nacista. Z ostatných postáv stoja za zmienku určite úslužný vrátnik/donášač Šlégr, sekretárka/milenka Kavanová alebo prefíkaný advokát le Breux. Dobre napísaný, dobre natočený, dobre zahraný film, ktorý súdruhom asi úplne nevyšiel podľa plánu a o to je zaujímavejší."Ve sporu s kapitalistou a ještě k tomu s kolaborantem jsou zaměstnanci vždycky v právu!"

Pán Habětín je arizátor. V roku 1938 odkúpi podnik od zúfalého Žida a teší sa ako malé dieťa ako zázračne a poľahky zbohatol. Počas nemeckej okupácie sa snaží kľučkovať, ako sa dá, aby si svoje bohatstvo udržal, ale neudáva, jeho cieľom je len preplávať. Potom ale film sprzní komunistická propaganda, ktorá stvárni znárodnenie továrne ako to najlepšie, čo sa v spoločnosti mohlo stať, a naopak jeho snaha získať svoj podnik naspäť je považovaný za zločin proti režimu - podnikať sa nesmie!

Úplně zapomenutý film, který po odečtení té povinné trochy ideologického nánosu patří k těm lepším filmům o (ne)kolaboraci majitelů továren ve válce a o poválečných majetkových poměrech v Československu. Nenápadný nástup komunistického živlu zde symbolizovaný zákeřným soudruhem Benetkou v podání Rudolfa Deyla ml. je přímo ukázkově ztvárněn právě v tomto filmu. Vynikající scénář Františka A. Dvořáka (Ďáblova past, Ves v pohraničí, Král Šumavy atd.), propracovaná psychologie postav, životní role brněnského herce Raušera. Tak moc se soudruzi snažili ukázat jaký byl pan Habětín lump, až z něho nakonec udělali velkého sympaťáka. Tohle se opravdu povedlo !