Lidský úděl 1.: Čistá láska (1959)

| Ninjin Club |Tak som sa konečne pustil do The Human Condition trilógie, epos Masaki Kobajashiho, ktorý definoval ázijsku kinematografiu na prelome 50. a 60. rokov. A bolo to dobré. Film obsahuje veľmi veľa fakt úžasných dialógov, z ktorých mrazí. Obsahuje zábery, ktoré sú fakt dychberúce a ktoré vyzerajú úžasne. Ale nebudem klamať, tá stopáž mi vadila a to aj bude pravdepodobne kameň úrazu celej trilógie, ktorá má dokopy skoro až 10 hodín. Určite ale budem pri tom. ViacTU.| Hodnotenie: 8/10 |

Hneď po vydaní rozsiahleho románu Junpeia Gomikawu "Ningen no jôken", námet okamžite oslovil režiséra Masaki Kobayashiho a vzniklo vysoko oceňované rozsiahle dielo z druhej svetovej vojny, kedy bolo Japonsko fašistickým štátom. Epické dielo sleduje mladého pacifistu a socialistu Kajiho, ktorý sa snaží prežiť v totalitnom zriadení. V prvej časti ( TV stanica AMC ho u nás odvysielala ako dve časti ) sa zoznámime s mladým idealistom Kajim pracujúcim ako šéf v pracovnom tábore v Mandžusku. Jeho ľudský prístup k čínskym väzňom je v rozpore s oficiálnou politikou japonskej armády. Film sa vyznačuje vynikajúcim spracovaním, brilantnou režijnou prácou a skvelou hudbou.

Zvýšit produkci je to hlavní.Nabízejí se dva základní způsoby jak zjistit, že lidé stojí za hovno a ani jeden není (stejně jako člověk sám) úplně dobrý. Ten první, pomalejší, je příliš dlouhý a spočívá v pozorování. Ten druhý je rychlý, ale nestaví na zkušenosti, ale na podezřívavosti. Kobajaši volí ten první. Ověřování povahy člověka je důkladné, trvá víc než 8 hodin filmového času. Hlavní hrdina, pedantský idealista Kaji ve vynikajícím podání mimochodem stále žijícího Tacuji Nakadai, do toho dává všechno. A výsledek je jako obvykle. Cestu za zřejmým výsledkem esteticky ulehčují v prvních dvou filmech minimalistické a brutální kulisy mandžuských dolů na železnou rudu. Bylo by zajímavé natočit druhou, rychlejší verzi. Zpráva by byla stejná, estetický výsledek horší. Ani za zřejmými špatnými výsledky není třeba spěchat.Trvalo ti to. Ale nakonec jsi ten vlak humanismu chytil.

[3,5*]"Snažíš sa chytiť vlak humanizmu, kým nebude neskoro. Nebudem ti v tom brániť. Zdá sa, že si ochotný zaplatiť cestovné, bez ohľadu na to, aké vysoké je."Monumentálne pojatá vojnová dráma v krásnom obrazovom stvárnení, s vysokou informačnou hodnotou a so skvelým Tacujaom Nakadaiom v hlavnej role Kajiho. Jednotlivé diely s hodnoteniami:1. (103'): 3,5*     Kaji prichádza v sprievode mladomanželky Mičiko pracovať ako supervízor do bane na železnú rudu v malej mandžuskej dedine, a tým sa vyhne povolaniu do vojny. Pracovné podmienky v bani sú katastrofálne, s ľuďmi sa tu brutálne zaobchádza, a tak sa Kaji ako zásadový človek, tak trochu ľavicový idealista, neustále usiluje aspoň o mierne zlepšenie podmienok čínskych robotníkov a o ľudskejší prístup k nim. Tým si ale narobí nepriateľov z radov dozorcov a nadriadených, pre ktorých život Číňana nemá žiadnu cenu, je to pre nich len otrok, u ktorého musia dosiahnuť čo najvyššiu produktivitu. Situácia sa ešte vyhrotí, keď vlak privezie ďalších mandžuských zajatcov (údajne proti-japonské elementy), ktorých zavrú do koncentračného tábora a sú zverení do Kajiho zodpovednosti. Nesmierne sugestívne je zobrazený najmä príchod "transportu smrti", "zombie" pochod zajatcov a hrozné podmienky v koncentračnom tábore (Hitler by mal istotne radosť).2. (104'): 3,5*     Kaji naďalej pokračuje vo svojich humanistických snahách a snaží sa získať si dôveru mandžuských zajatcov, v čom ale dosahuje iba malé úspechy. A je to logické, lebo obe strany sú vo veľmi odlišných pozíciách a majú diametrálne odlišné záujmy. Kaji, ako japonský okupant, musí zároveň dbať aj o zvyšovanie produkcie a zajatci v koncentračnom tábore sú v takej zúfalej situácii, že majú v hlave len myšlienku na útek, a to aj napriek obrovskému riziku zaplatenia tej najvyššej ceny. Kajiho nepriatelia z japonských radov pritom spriadajú nekalé plány, aby Kajimu čo najviac uškodili (za všetko, čo sa koncentračnom udeje (úteky), nesie Kaji osobnú zodpovednosť). Diel vrcholí nesmierne silnou scénou popravy, ktorá vyvolá nečakanú mohutnú reakciu prizerajúcich sa Číňanov (ten zmätený výraz tej fašistickej svine stojí za to). Hlavný hrdina Kaji prejde v tomto diele veľkým prerodom, keď po neustálom riešení morálnych dilem preukáže veľkú statočnosť a prejde k činom. K ešte vyššej spokojnosti s týmto (dvoj)dielom mi však niečo chýba. V prvom rade je to miestami strašne naťahované, prehnane melodramatické a teatrálne a celá tá romanca medzi väzňom koncentračného tábora a prostitútkou pôsobí veľmi naivne a namiesto dojatia vzbudzuje skôr úsmev."Choď si zasiať semienko do vlastných ryžových polí."

Trilogie významného japonského režiséra, Masaki Kobajašiho, představuje pohled na okupaci Mandžuska Japonskem očima nově přiveleného supervizora Kajiho, jenž má dohlédnout na čínské zajatce v zajateckém táboře. Jeho ideály se však začnou rozcházet  s myšlením spolupracovníků, kteří také dohlíží na chod tábora a nastavování podmínek pro držené čínské horníky. Film Lidský úděl ve své první a druhé části ukazuje střet tři stran. Zajatců v počtu stovek, pár desítek japonských dohlížitelů a samotného Kajiho, který se snaží vycházet s oběmi strany.  Po příchodu Kajiho, spolu s manželkou Michiko, do Mandžuska začne být patrný rozpor mezi jeho vidinou zacházení s horníky a realitou táboru, do kterého přichází jako mladý a nezkušený pracovník. Již zavedené regule berou čínské horníky jako pracovní sílu, a nic více. Podobně jako u většiny zajateckých táborů za válečných let. Kaji, který se přijetím role supervizora úspěšně snažil vyhnout vojenské službě, kvůli své povaze se silným sociálním cítěním nezapadne do japonského kolektivu a v průběhu svého pobytu začne více inklinovat k čínským zajatcům. Toto chování má tvrdé důsledky. Jeho humanismus je tak podroben zkoušce, od pouhých myšlenek přechází k činu uvedeném v praxi. Po několikátém úspěšném pokusu čínských zajatců o útěk je tato snaha potlačena a sedm zajatců a zároveň neúspěšných uprchlíků míří na popravu a Kaji stojí před rozhodnutím. Zda vystavit riziku sám sebe a svou ženu, ale také zradit své životní hodnoty (které se značně odlišují od v té době fašistického Japonska), nebo se pokusit o záchranu sedmi uprchlíků. Jeho rozhodnutí nepomáhá ani manželka, ani představitelé čínských horníků. Jeho rozpolcenost se tak projevuje i na činu, kdy váhá i při samotném aktu popravy. Teprve, nebo již, po třech ke smrti odsouzených zajatcích se projeví Kajiho ideály humánního zacházení se všemi lidmi, jenž by měli být dodržovány i za časů války. Tento čin je však vykoupen vysokou cenou. Kaji je přesunut k vojenské službě, které se chtěl původně vyhnout.