K smrti odsouzený uprchl (1956)

Útěkářské drama je divácky velmi oblíbený subžánr - stačí se podívat na hodnocení titulů jako Velký útěk, Motýlek, Stalag 17, o Shawshanku nemluvě. I proto jsem byl hodně zvědavý, co s tímto silným tématem udělá často velmi nedivácký, minimalistický Bresson, známý tím, že jeho díla veskrze neobsahují hudbu, napětí ani výraznější herecké emoce. Bál jsem se zhruba něčeho takového, že statická kamera bude 40 minut zabírat chlápka zírajícího do zdi, aby nám všem došlo, jak nesnesitelné utrpení to muselo být... Nicméně Robert Bresson velmi mile překvapil. Jedná se o vlastně mainstreamové dílo s jasným příběhem, silnou Mozartovou hudbou a dokonce vypravěčem vysvětlujícím děj! Dílo, které ale zároveň nerezignuje na umělecké kvality a režisérův "prostý" styl - i zde ty nejdramatičtější momenty (zastřelení souseda, bitku se strážným) nevidíme. I tak se nám několikrát slušně zrychlí tep a stominutové drama převážně o jedné místnosti a jednom chytrém a odvážném chlapíkovi uteče až podezřele rychle. Jediná větší výhrada míří (podobně jako u ostatních zde hodnotících) ke spoilerujícímu názvu. Aspoň tady se ne-dramatický Bresson musel projevit - nepřemýšlejte o tom, jak to dopadne, ale užívejte si ten proces. Rozumím, ale jsem přesvědčen, že kdyby zde ustoupil trošičku hollywoodštějšímu principu a film pojmenoval Na hraně smrti, Cela nebo třeba Vydlabáno lžičkou, fungovalo by to o mnoho procent víc. Sledovat snímek K smrti odsouzený uprchl, v němž se nestane nic jiného než že k smrti odsouzený uprchne, je trochu legrační.

* Byl uvězněn s pevným přesvědčením osvobodit se. * Pokud film vnímáme ve slova smyslu umělecké formy, která je spojením obrazu, zvuku, obsahu a přesahu, logicky uštědří ránu našim smyslům.Bressonůvdojemně meditační snímek o existenciální úzkosti, svobodné vůli člověka (obecně), volí nenápadné prostředky. Nevypráví jenom příběh jednoho muže, který utekl, ale posouvá samotný příběh na mnohem vyšší úroveň - tam, kde fráze: odvaha je víc než síla, má reálný základ a divák… nepochybuje ani minutu. // Přirozenost obrazové a zvukové estetiky, dá se říct do krajnosti, detailní záběry tváří, nástrojů, jež Fontaine v cele skládá na koleně, bez ostychu pojmenuju čistým filmovým surrealismem. TvářFrancoise Leterrieraje dokonalou paletou k vykreslení příběhu. Jednoznačně tichý typ krásného člověka s pevnou vůlí naprosto odpovídá záměru scénáře i režieRoberta Bressona.Navzdory tichu je závěrečné dějství filmu strhující. V odhodlání a bez odpočinku, s tíhou zvuků za dveřmi. // Dialogy slyšíme jen zřídka,Bressonmísto toho volí hlasový komentář, nebo spíše vnitřní hlas průvodce, kterým je sám Fontaine. // O čistotě filmu, o jeho sdělení je zbytečné diskutovat - vyplývá ze samotné podstaty, povahyČlověka:právo na život ve svobodě tvoří přirozenou a nedělitelnou součást lidské existence. Snímek tak promlouvá k samotnému lidskému duchu.

Jak píše jeden z mých oblíbených uživatelů, tak název filmu vám sice vzhledem k obsahu vyspoileruje jeho konec, ale mě to nijak zásadně nevadilo. Hlavní hrdina je těžkej borec kterej si při plánování toho jak zdrhnout všímá takových neuvěřitelných detailů, že i Ray Breslin z Plánu útěku který tu je mimochodem v souvisejících filmech proti němu působí jako začátečník a amatér. I když i tady náš uprchlík v druhé půlce zjistí, že ve dvou se to líp táhne a taky se snáz utíká. Styl vyprávění kdy je pak všechno vylíčeno jako vyprávění hlavní postavy o tom jak se to celé seběhlo mi docela sednul a k působivosti a tísnivé atmosféře přispívá určitě i ta černobílá kamera. Pár věcí se sice ještě dalo vyladit, ale jinak další můj zářez do starší Evropské tvorby opět dopadl velice kvalitně a kdo ví kolika dalším útěkářským filmům z vězení tenhle posloužil jako předloha a pravzor.80%

V hlavě tisíce alternativ, které projdou kolečkem návrhu, posouzení a zamítnutí. Času je tolik a přitom se tak krátí.. Vrcholem napětí Bressonovy anatomie útěku z vězení je zvuk podrážek dozorce blížícího se po schodech. Jinak je to od zbytečných emocí osekané procedurální porno, u kterého se tímhle směrem ujetí jedinci mohou stejně ukájet jako třeba u toho, když si Llewelyn Moss dělá z ramínek háček, aby si přitáhnul tašku s penězi z motelové ventilace.. Maminky je sice u toho neviděly, ale určitě se díval Andy Dufresne a možná i po očku Tango s Cashem..

[3,5*]     Minimalistická dráma, ktorá dopodrobna líči jeden úspešný útek z nacistickej cely smrti. Keďže je to príbeh verne vychádzajúci zo skutočnosti, hlavný hrdina Fontaine má môj hlboký obdiv za jeho dokonalý plán, dôkladne premyslený, pripravený i vykonaný. Spočiatku som si nevedel zvyknúť na tú až prehnanú systematickosť v rozprávaní a na tú "nehereckosť" nehercov, lenže režisér napriek tomu dokáže vytvoriť veľmi slušné napätie, ktoré k záveru parádne kulminuje. Výborne je tu pritom použitá nádherná Mozartova hudba (Veľká omša C-mol). Pre mňa zatiaľ najlepší film Roberta Bressona a kvitujem aj jeho zaradenie do zoznamu1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.