Soud pana Havleny (1967)

Povídky Karla Čapka jsou hezké, mají v sobě takovou inteligentní zábavu, rozum a cit pro člověka. Musí na ně mít dnes člověk náladu aby to exemplum, které v sobě mají dostatečně ocenil. Tady u téhle televizní povídky to člověk ocení převážně kvůli Růžkovi, na kterém celý příběh stojí, je to moc hezky natočeno a zahráno. Dnes už jsou tyhle povídky trošku mimo zájem diváků, což je velká škoda, protože to je inteligentní zábava, vtipná a rozumná. Moc se mi líbili soudní spory v hospodě u Karla IV. i učení papouška sprosťáren. Hezký příběh.

Genialni herecky koncert pana Růžka, ktery zde zahral naprosto bravurne Čapkova pana Havlenu, ktery jako doktor obojiho prava soudi v pražske putyce U Karla IV. svoje imaginarni procesy, ktere za pivo panka a viržínky prodává přítomným pánúm redaktorum, az do osudneho dne kdy je na svet privedena kauza "papoušek" pak se roztoci takova za mně tragikomický příběh o dokazovani svoji vlastni viny, aby byla obhajena spravedlnost vlastniho pripadu "papoušek". Pan Čapek napsal velmi peknou povidku, ale bez pana Růžka a filmarského umeni dnesni doby by se uz jednalo o tuctovou zalezitost - toto je dalsim skvostem a uzasnym vykonem jednohoz nasich velmi dobrých hercu.

Československá televizní dramatizace povídky K. Čapka, v níž bývalý advokát Havlena s oblibou vypravuje v hospodě redaktorům z různých novin za pár panáků vymyšlené zábavné právnické a soudní historky, a ti je poté otiskují ve svých článcích. Pan Havlena si zakládá na tom, že všechny jeho povídky mají přesný právnický výklad a korektní soudní postup, a proto se ho nesmírně dotkne, když je jedna z nich, konkrétně urážka na cti papouškem, považována odborníky za absurdní a nepravdivou, neboť soud není na rozdíl od něho přesvědčen, že za vulgárního papouška nese vinu a odpovědnost jeho majitel. Umanutý a ješitný Havlena chce všem dokázat, že pravdu má on a rozhodne se realizovat onu kauzu s urážejícím papouškem. Vrcholem absurdnosti je scéna, kdy zoufale přemlouvá opeřencovou pomluvou postiženou dámu, aby ho žalovala a když konečně stojí před soudem, ve své netradiční obhajobě pro sebe požaduje ten nejpřísnější trest. Fenomenální výkon pana M. Růžka v hlavní roli je pravou příčinou vysokého hodnocení, podobně jako v o rok mladším Královském omylu se jedná o jednu z jeho nejlepších rolí. Zaujala mě úvodní scéna, kdy ze sebe před nedočkavým publikem působivě chrlí historky plné paragrafů a samozřejmě scéna, kdy se opilý Havlena snaží naučit říkat svého ptáka ´Ty couro´, jasně dokazuje jak mimořádný herec pan Růžek byl. V malé roli hostinského, jenž nechce převzít od Havleny jako kompenzaci útraty klec s podivně mluvícím ptákem, se objevil F. Řehák. Film neznámé režisérky Evy Marie Bergerové však ke konci ztrácí na zajímavosti, děj je skutečně poněkud natahovaný, ale přesto díky Růžkově výkonu průměr převyšuje.

Jedná se o první filmové zpracování dramatizace Povídek z druhé kapsy Karla Čapka, kde hlavní roli advokáta Havleny ztvárnil Martin Růžek, jehož herecký výkon předčí všechna očekávání a která skutečně utkví v paměti. Lze soudit urážku na cti spáchané mluvícím papouškem a odsoudit tak jeho majitele? To je to oč tu běží. Zásady mravnosti, soudní veletoč a hlavně právní předpisy hovořící jasnou řečí. Karel Čapek touto příkladnou povídkou vskutku uhodil hřebíček na hlavičku, která je na diskuzi i v dnešní době. Je anebo není majitel zvířete, v tomto případě tedy papouška, zodpovědný za jeho činy? Otázka nezodpovězená stejně tak jako v této povídce, která je natočena naprosto profesionálně, dobově a bez zbytečného moralizování. Černobílí obraz a takové využití stínů se jen tak nevidí. Tohle by mělo být zařazeno do zlatého televizního fondu.

Moc hezká a vtipná povídka od Karla Čapka, kterého nám zprotivil debilní školský systém. Kdyby nám to ti čuráci nemlátili do hlavy, já bych si s chutí od Čapka přečetl vše. Nikdy jsem žádnou jeho knihu nečetl. Americké autory mám zmáknuté všechny.