Soud boží (1938)

"A jak to dopadlo s tím převozníkem? Špatně! On se nakonec zbláznil, myslel si že je Charon, a chtěl převážet jen pohřby...". Klasické groteskní herectví Václava Trégla, je velmi příjemným osvěžením v jinak docela temném psychologickém dramatu. Foltýnův chystaný revenge po 20. nespravedlivých letech je doprovázený všudypřítomnou vynikající hudbou, bojem s vlastním svědomím či dobrovolným odevzdáním se do ruk osudu. Je také plný lásky k dětem a pochopení, a kdyby se film jmenoval Boží mlýny, byl by název ještě výstižnější. Vše už zde bylo napsáno od kolegů znalců. Skutečně výjimečný film, který mi nezkazila ani úvodní lehoučká naivita. Na závěr. Trest, který Foltýn dostal, bych se dnes dozajista neztratil...spíše naopak.

Vizuálne krásny, silný, ticho dramatický, tragický snímok. Ale to všetko dokazuje divákovi nenásilne, neupozorňuje sa na seba. Sama si môžem tvoriť mienku. Zapôsobili aj drobnosťami ako peknými obrazmi, keď sa do domu pozeráme z vonku cez okno a vidíme modliacu sa matku na úvod, či na záver cez rozbité sklo vidíme Terezu. Alebo keď postava stojí sama na prostred chodby a pozrie doboku... Príbeh sa zjavne odohráva v kulisách AB, no cez dvor sa "prechádzam" nevnímajúc iné, zaborená v mysli postavy a teda okolie nevadí. (som si uvedomila, že toto je 2. Korbelářov film, kde je nespravodlivo odsúdený a prepustený skôr. Ako Tulák Macoun)

Příjemné překvapení. Klasická příběhová kostra, takový Monte Cristo z českého venkova. Podle obsahu si asi každý dovede představit, o čem většina filmu je. Mimo jiné tu máme herce jako Korbelář, Svozilová, Kovářík, Šmeral, Trégl, v menší roličce soudce i Marvan, kteří všichni podávají vynikající výkony. Co tenhle film odlišuje od průměru s podobným tématem je za prvé působivost, se kterou je to natočené - smutná tklivá hudba nebo většina dialogů a monologů postav a jejich vykreslené, komplexní charaktery (to tedy platí spíš pro těch pár hlavních) a pak za druhé velmi dobrý Fr. Kreuzmann, jehož výkon je jasně nejlepší z filmu a skvěle zachycuje jak klady tak zápory Vávrovy postavy. Po tomhle člověka ještě víc zamrzí, že za život dostal tak málo příležitostí rozvinout svůj talent víc, než jen na vedlejší role.

Umělecká kariéra režiséra Jiřího Slavíčka je vskutku pozoruhodná. Tento potomek slavného českého malíře se nejprve vyučil strojním inženýrem, ovšem brzy se v něm probudily umělecké geny a v roce 1929 odjel čerpat zkušenosti do samotné Mekky filmového světa, Hollywoodu. Po návratu působil jako asistent režie, o něco později se uchýlil k vlastní samostatné práci.Soud boží(nebo také Bártova pomsta, jak zní název původní divadelní hry, podle níž byl film natočen), tento dramatický příběh o vině, trestu a hledání spravedlnosti byl velkou uměleckou příležitostí pro tři vynikající herce – Otomara Korbeláře, Františka Kreuzmanna a Světlu Svozilovou.

Překvapení tenhle málo známý film z konce 30 let, jde opravdu o velice vkusně natočený psychologicko/dramatický film, natočený podle divadelní hry "Bártova pomsta" od Jiřího Hory s překvapivým a dosti působivým výkonem F. Kreuzmanna v hlavní roli sedláka a hostinského Petra Vávry. Bezpochyb jeden z těch umělecky hodnotějších snímků z konce třicátých let.