Romance za korunu (1975)

Parduse jsem nikdy ráda neměla a i zde předvedl důvody, proč tomu tak bylo. Jeho afektované herectví by sneslo za partnerku Evu Afekt Hudečkovou, ubohá Mirka Šafránková v tom byla nevinně. Ze všech zpěváků a zpěvaček zde vystupujících se dnešních dnů dožila jen Helena Vondráčková. Takže pokud film pojmeme jako vzpomínku na ty ostatní, může svým způsobem i trochu fungovat. Za poslední vystoupení Rudolfa Cortéze před kamerou přihodím hvězdičku.

Pustil jsem si film, z nějž jsem kdysi viděl útržek, kde mladý hrdina říká, že by se chtěl stát zvukařem. Jako muzikant, který má rád filmy z prostředí hudby (i ty blbé),  jsem se tak těšil na další film z prostředí, které je mi blízké. A tak jsem trpělivě čekal, když už se začne něco dít. Když mi došlo, že se toho z prostředí muzikantů, zvukařů a techniků asi moc nedozvím, začal jsem se tedy poohlížet, jakýže je vlastně děj. Rovněž jsem se poohlížel marně, neboť děj v tomto filmu není. Odevzdaně jsem se tedy smířil s tím, že sleduji jakousi prezentaci našich tehdejších předních zpěváků a jejich písní. Což by se asi dalo snést (na rozdíl od jiných diskutujících žádnou averzí k zúčastněným zpěvákům netrpím, ba naopak), to by ovšem nesměla být jedna píseň příšernější než druhá. Jedinými výjimkami byla Hudba radost dává v podání Jiřího Schellingera a Gottova kantiléna Paganini.  A jediným zbývajícím pozitivem filmu jsou úsměvy Heleny Vondráčkové. Nicméně, Helenka se na nás usmívá i z jiných filmů a pořadů a kvůli oněm písním není třeba protrpět zcela zbytečný film, proto zde máme tu čest s čistokrevným odpadem.

Gott, Vondrackova, Urbankova, Cech...koncert v Prioru a do toho jakysi podpribeh s mladeznikama. Hlavnim hrdinou je jakysi me neznamy a neprilis sympaticky mladik, ktery se (zrejme) snazi dobyt srdce Mirky Safrankove. Cili strucne receno, je to spis soubor pisni a mezitim par scenek ze zivota mladeze. Spis srandovni vec.

Je důležité splnit normalizační plán na 120 decibelů. A mládeži dejme hrdinu z lidu. Dejme jim učně Píďu. Usnesli se toho roku rudí ďáblové a odklepli hudební film, který plnil kritéria své doby. Z dnešního pohledu je hudebně vykloktaný, tehdy se v něm ale sešly hudební veličiny, které prostě v té době byly populární. A nabídly celkem zoufalý hudební kokeškoktejl, prostě patrně to nejhorší, co vyplodily. Hudebně je tedy film na zacpání uší. O něco víc mě film bavil svým obsazením. Ještě než zesnulý Erik Pardus zakotvil v Četnických humoreskách, překypoval zde mladistvou vizáží i hustým provokativním "bítlsáckým" vlasem. Mirka Šafránková, to byl v podstatě erotický symbol jinochů, kteří do dědotrenek posílali kapky z pinďourů, když uzřeli její kukadla. Obrazovou fazonu podržel skvělý kameraman Emil Sirotek. Dál se nemá smysl bavit o kvalitě. Vladimír Kalina, jinak poměrně zdatný scenárista, vyplodil jeden ze svých nejslabších scénářů. Vtip v křeči, vše idealisticky nalajnované, každý se přátelí s každým, zápletka liknavá. Zdeněk Brynych měl bohatou filmografii. Jeho filmy se určitě nikdy nevyrovnaly tehdejším režijním špičkám. Tenhle film má určitě netradiční herecké obsazení, neokoukaného hrdinu. Hudební složka je strašná. Dneska to působí celé naivně, nekomplikovaně, prostě hotový socialistický (hudební) ráj. A on ten film je docela peklo.4/10

Mulosz, kto nemá rád hudobné filmy, nech to nepozerá. Čo na tom bolo boľševické a tupé, to som nepochopil. Oslavná báseň (v súčasnosti ale skôr perfektný dokument) na vtedajšie hviezdy ČS populárnej hudby - Gott, Vondráčková, Urbánková, Schelinger, Čech, Štaidl. Príbeh zaľúbeného chlapčeka tu hral len o niečo väčšiu úlohu ako príbeh poskoka v Through the Never. Nie nie, nechcem porovnávať hrušky s jablkami.....ale ak by bolo v tomto menej kecov okolo toho Píďu, tak by som kľudne dal aj 4-5*. A tej TESLY vrátane učňáku je tiež škoda...