Jakou barvu má láska (1973)

Milý nenáročný film o lásce, která člověka potká a i přes vazby a život který do toho dne vede se za ní musí rozběhnout. Moc pěkně zahrané od Postráneckého, Jelínka a Obermaierové, kteří tu mají hezké role, nějak nezatíženými velkými starosmi. Děj je takový lehký, odpočinkový a člověk nějak ani velký konflkt nečeká, na pozadí jede chemický výzkum, politická agitace a porkoky ve výrobě, které člověk nějak ignoruje a věnuje se hlavní linii příběhu o tom, jak se dá něco změnit a být ze dne na den vlastně šťasný a spokojený. Vedlejíš role Libíček nebo Prachař taky pobaví a tak je tu takový docela milý socialistický snímek, který už dneska zaujme asi jen málokoho, ale mně se moc líbil.

Nestopoval jsem to, ale ten odporný jekot saxofonu tam byl v pozadí hodně dlouho. Hodnotit do mínusu ale stejně nejde, protože bych s radostí po zhlédnutí tohoto filmu toto mínus dal. Kvůli spoustě věcem. Po úvodní scéně jsem čekal krimi, ale to se nějak nedostavilo. Takže nastala nuda a poslouchání přiblblých keců. Občas to oživil pan Libíček a na konci pan Dvořák. Za což dávámdesítku, protože to byly jen štěky.10 %

Dnes již mírně vyčpělá milostná romance mezi milostným trojúhelníkem Jelínek, Obermaierová a Postránecký. A jelikož Ruda hned v úvodu nepochopitelně vycouvá, začne film být nuda. Snímek tak zaujme spíše sedmdesátkovou chlupatou módou kotlet, mastných přehazovaček, špičatých límečků a bolestivě v rozkroku zaříznutých kalhot.... Mně osobně Postránecký ve svém ohozu připadal děsný a to ani nemusel dělat smutného ptáka. Jelikož je film celkem nuda, doporučuji sledovat ,,hraní'' neherců, kteří se vždy kolem nějakého slavnějšího a známého herce motají. Většinou nemluví, jen různě pokyvují hlavou či koukají jaksi mimo a když už je třeba aby něco řekli, jsou dabovaní.. :-). Dále zaujme (v roce 1973) Postráneckého reportáž o tom, že se chystá pro dopravu stavba obchvatu Prahy! :-) . No a ti co byli u porodu svých dětí a prakticky ihned je dostali do ruky mohou sledovat jak to měli složité budoucí taťkové tenkrát. Milovníci tatrovek si pak pak jistě mlsně mlasknou, když uvidí drsňáka Rudu Jelínka prohánět v kožených rukavicích bílou šestsettřináctku a na zkušební terénní dráze těžkou osmsettřináctku... Technicky založeným pak film nabídne napínavou zkoušku nově vyvinuté plastické hmoty Metalon, která má jít prý dokonce i obrábět... :-)). Dva koňaky za to retro. * *

Režisér Brynych potřeboval odvést nějakou tu normalizační práci, aby se mohl věnovat té nenormalizační a toto je výsledek. Z dnešního pohledu je zajímavé, jaká byli Postránecký s Obermaierovou pěkná dvojice. Fyzicky. Jinak je to taková patlanice, za zmínku stojí ještě podivná role Josefa Dvořáka a jako vždy nezapomenutelný Jan Libíček.

Pozor, pozor! U tohoto filmu nelze než jen varovat před takřka 90 minutami naprosté nudy a nezajímavého děje i hereckých výkonů. Jedinou výjimkou je zde Libíček, který ale nemá co pořádně rozehrát...a ke konci snad výstup J. Dvořáka, který také potěšil, ale to je tak asi vše co si z tohohle filmu budu pamatovat.