Annie Hallová (1977)

Woody Allen se svou postavou neurotického, pesimistického newyorského intelektuála vytvořil hned několik nezapomenutelných filmů. V Annie Hall tuto personu, která si ve své ikoničnosti nezadá s Chaplinem nebo Keatonem, provedl jedním vztahem, který i přes absenci klasického happyendu, má šťastný konec. _____ Vztah a konverzace obou hlavních postav, které jsou si v lecčems podobné a možná také proto spolu nemohou vydržet, je kreativním způsobem zobrazován skrze jejich vzpomínky i strachy. Allenovi také rozhodně není cizí boření čtvrté stěny a v jednu chvíli se dokonce dočkáme i animované scénky. Film tak není závislý pouze na dialozích a situačním humoru, ale dokáže překvapit také vizuální komikou. Díky tomu a díky oběma hlavním představitelům tak Annie Hall funguje i po skoro padesáti letech. _____ V sedmdesátých letech se Allen věnoval více klasickým až bláznivým komediím, na rozdíl od osmdesátek, kde v dramatech začal převládat jeho pesimismus. Annie Hall byla tedy do jisté míry přelomem, za který byl i oscarově oceněn, a který je dodnes pravděpodobně a zaslouženě jeho neznámějším počinem. 7,5/10

Veľmi vtipne a inteligentne napísaná romantická jazda, ktorú musíte sledovať celý čas, pretože aj jedno mihnutie oka vás môže stáť neporozumenie pointy a dokonalých dialógov. Woody Allen je charizmatická postavička, ktorá búra štvrtú stenu a hraje sa s divákom. Je to vlastne kanonáda skečov a situácií, vzťahových absurdít bežného života chlapíka, ktorý je fascinovaný smrťou, ale dokáže rozosmiať stovky ľudí na počkanie. Chcem viac Woodyho.

Stručně řečeno – paradoxní hagiografie Annie Hallové je život v anekdotách, který po padesáti letech nečekaně prokázal svůj prorocký rozměr. Epizoda za epizodou jako by předjímala dnešní Ameriku – sebeironická stylizace se novým úhlem pohledu vyjevila jako nemístná, anamorfní satirické zrcadlo společnosti jako věrné. Ústřední intimní příběh křehkého vztahu sice svou důvěrnost neztratil, přesto se náhle v tom všem předvídání vyjevil jako – epizodický. Co si s tím má divák počít?

TvorbuWoodyho Allenanevyhledávám - mluví, mluví, mluví a mluví. Jakoby se nedokázal jinak vyjádřit, jakoby pořád potřeboval slovně argumentovat - cítím permanentní tvůrčí nervozitu. // Snímek je prostoupen vleklým vztahovým umíráním romantiky a plné hodnocení si právem zaslouží, když pro nic, resp. nikoho jiného, tak proDianu Keatonurčitě.

Nejčistší allenovka je zároveň ódou na Diane Keaton. Woody Allen se tu po dekádě ztřeštěných komedií, které fungovaly často lépe jako série skečů než jako soudržný narativ, představil jako vrcholný tvůrce žánru romantické komedie a v dozrání mu pomohl i výběr kameramana. Stal se jím překvapivě Gordon Willis, který nasnímal trilogii Kmotr, a s Allenem později spolupracoval i na Manhattanu, Zeligovi nebo Interiérech. Allen redefinoval, co vůbec formálně unese romantická komedie, a do žánru přinesl revoluci svým bořením čtvrté stěny nebo animovanou parentezí. Nemluvě o revoluci v ženském oblékání. A jak osvěžující by bylo, kdybychom mohli názory všeználků vyvrátit tím, že na scénu představíme zmíněnou dezinterpretovanou autoritu! Annie Hall v podání Diane Keaton patří bez debat k nejlepším ženským postavám ve fikci vůbec a právem herečce vynesla Oscara (film samotný pak zvítězil nad výbušným konkurentem v podobě prvních Hvězdných válek). Alvy Singer, klasická allenovská figura kladoucí existenciální otázky, se snaží porozumět svému rozchodu s milovanou Annie ve snímku plném velkých vztahových pravd, geniálních vizuálních i verbálních gagů, nezapomenutelných momentů, a především značné hořkosladksoti. Láryfáry!