Neschovávejte se, když prší (1962)

Prapodivná a nečitelná budovatelská historka o nadšené učitelce Tvrzníkové, která se zamiluje do hysterického Abrháma, jehož jeho protřelý kamarádíček donutí krást cement, ale všichni mu musí věřit, že on nekrade. Po učitelce navíc  marně touží přepracovaný správce státního statku Prachař a všechno je rámováno moc pěknou kamerou pana Čuříka. Jenže ta kamera je asi tak všechno za co bych tenhle zvláštní nepříběh, který nakonec nebuduje, slabě dramatizuje a  jen velmi podivně poetizuje, pochválil. Abrhámův výkon byl svým způsobem roztomilý a Tvrzníková byla sympatické děvče, ale jinak mě tohle vlastní fádní nic o rozkrádání socialistického majetku nebavilo.

Onen výraz „budovatelský romantismus“, který tu zmíní v jedné scéně postava faráře, jakoby i částečně pojmenovával styl příběhu o zlomovém příchodu pokrokové učitelky do zaostalé vesnice. Do jisté míry zde nechybí různá klišé pro podobné snímky typické, film si vedle milostné linky jako další z vrcholných zápletek vybere případ záškodnického kšeftu s odcizeným nákladem cementu. Mezi čímž se zpracování v některých scénách v poslední třetině ještě blíží na hranu citového vydírání. Jenže nemohu si pomoct, mě tento film od počátku přitáhl v skvělé atmosféře do odlehlé vesnice, s vykreslením postav obyvatel a místních poměrů, s konfrontací pohledů na svět, aniž by se zároveň jakákoliv strana dočkala přímého odsouzení. Zbyněk Brynych mě svým režisérským stylem opět jednou dokázal přímo zhypnotizovat řadou vizuálně silných černobílých kompozic, s promyšleným umísťováním postav do záběrů i expresivní hrou se stíny, tmou a světlem (v jedné scéně taky s prvkem filmu ve filmu!), stejně jako velice bohatou prací s hudbou (jako obvykle z dílny Jiřího Sternwalda), která úžasným způsobem skoro až do rytmu dle různých nálad dotvářela aktuální atmosféru. Nechal jsem se tedy úspěšně ovládnout emocemi, které z obrazu a hudby mnohdy sálaly, zatímco Brynych stejně jako v debutovéŽižkovské romancizvládl s herci i přes tuhle stylizaci zachovat dostatečně civilní nádech. A jsem rád, že po zklamaně rozpačitém dojmu z komedieKaždá koruna dobrámě můj oblíbený režisér tentokrát pro změnu jiným málo známým filmem příjemně překvapil. Josef Abrhám mě svými hereckými výkony zdaleka ne vždy osloví, ale tady musím říct, že v jedné ze svých prvních rolí před kamerou hrál jako o život, věřil jsem mu všechny myšlenkové pochody a stavy včetně opileckých výlevů v hospodě.[80%]

"Pořádně se držte...."Čeká vás sice film ve stylu "budovatelského romantismu", přesto v něm najdete i spoustu zajímavých věcí. Už jen úvod, kdy se na scéně objeví farář na motorce  (Miroslav Horníček) je docela pozoruhodný. Následuje třeba filmařsky zdařilá scéna, kdy se za zvuků Smetanovy Vltavy mladá učitelka Eliška ve vesnické škole nejprve poprvé setkává se svými budoucími žáky, a pak již společně nadšeně sledují, jak nad vesnicí poletuje práškovací letadlo. Nadšení mladé učitelky (půvabná Jaroslava Tvrzníková) je ale vskutku nakažlivé. Vyprávět by tom mohl asi nejvíc mladičký Josef Abrhám v roli mladíka s podmíněným trestem. Ti dva se spolu (za pískání krásně chytlavé melodie Jiřího Sterwalda) pomaličku hezky sbližují ale pak i zase oddalují. Sám Abrhám asi herecky nejvíce zaujme v hospodské scéně, kde předvádí vskutku roztomilé opitého človíčka. Brynychovi se pak určitě povedla závěrečná scéna, kdy se s Tvrzníkovou a Abrhámem doslova točí celý svět. A pak, že budovatelsky laděné filmy musejí být vysloveně prostoduché...

Už jsou šedesátá léta, takže budovatelský elán ještě existuje, ale už se připouští, že je potřeba i žít.  Paní Smetanová psala krásné povídky a i zajímavé další texty a v tom podle mne problém není, ale jádrem je podle mne casting. J. Tvrzníková byla krásná, ale herecké umění podle mne pokulhává a já jí to tak úplně nevěřím, podobně i J Abrhám myslím místy nezvládá některé polohy postavy. Navíc mi k sobě nejak nesedli. Ilja Prachař vynikající jako obvykle,  pan Šmída jako vždy slušný,  M. Horníček jako farář je překvapivě dobrý, když o tom vyprávěl, znělo to jinak. Další problém podle mne je v tom, že pan Brynych dokázal mít takové výkyvy jako málokdo, a tohle mu nesedlo, nebo na to kašlal, to nevím. Kamera krásná, krajina taky, ale nějak nevidím proč to vidět znovu.

Pan farář říká dětem pravdu. Soudružka učitelka dětem lže. Pěkná hudba Sternwalda. Neskutečně na blond odbarvený Šmída v roli pěkného homo(?) šmejda. „Já tu byl soudružko jedinej komunista ve vsi. A vše tady funguje díky mě,“ říká nadutě a povýšeně jeden strejc. Díky rudé knížce se tam ještě několikrát objeví a vždy se jen naparuje a plácá bláboly.
Horníček v pěkné roli faráře. Jinak je to celkem bez politiky. Nejhezčím momentem filmu je rázování rozesmáté učitelky na zámeckém nádvoří za doprovodu posádkové hudby. 70 %