Pomáda (1978)

Ode dneška, jestli mi někdo řekne o škole v USA v 70. a 80. letech, tak si vždycky představím Pomádu. Skvělé herecké obsazení a hlavně, což je na muzikálu to nejdůležitější, skvělé písně, jenž si v hlavě zpívám doteď. Jediný problém který mám je ten že nevidím úplně pointu filmu? Bylo to ukázat jaká byla v té době škola, nebo to bylo čistě o lásce a jak je problematické ji získat? Ale vzhledem k tomu že tyto úvahy jsem měl až ke konci filmu a převážně po jeho skončení, tak jsem si ho užil, několikrát se zasmál, a pak se zasmál více když zmínila Nixona, který byl v té době známý jinak než dnes. 4,5/5.

Tak hele — všichni kolem mě ten film zbožňujou, ale já si to musím říct naplno: pro mě je Pomáda naprosto nudná píčovina. Chápu, že to má být „kultovní muzikál“, že John Travolta a Olivia Newton-John jsou pro spoustu lidí ikony, ale když se na to člověk podívá bez nostalgických brýlí, tak je to prostě zastaralá, přepudrovaná nuda bez šťávy.
 
Celý film se vleče jako školní besídka s příliš sebevědomým dramatickým kroužkem. Herci sice zpívají, ale nic z toho nemá energii ani tah. Každé hudební číslo trvá věčnost a mezi nimi se odehrávají trapné dialogy o tom, kdo s kým chodí a jak si kdo obarvil vlasy. A ta slavná romantika? Totálně umělá a povrchní.
 
John Travolta sice dává postavě Dannya jistý šarm, ale působí, jako by nehrál rebela, nýbrž kluka, co si hraje na rebela před zrcadlem. Olivia Newton-John je milá, ale postava Sandy je tak plytká, že by jí člověk nepoznal, ani kdyby s ním seděla v kině.
 
Ano, Pomáda má pár ikonických písní — ale to je všechno. Zbytek filmu je nekonečný kolotoč přehrávaných gest, falešného retra a umělé euforie, která už dneska prostě nefunguje. Všechno to působí vyumělkovaně, sterilně a zoufale neautenticky.
 
A ten závěr, kde se Sandy z „hodné holky“ promění v koženou sexbombu jen proto, aby zapadla? To je pro mě čirý symbol toho, jak povrchní a pitomé poselství ten film vlastně má.
 
Takže ne, pro mě tohle není žádná klasika, ale přehypovaná a vyčpělá nuda, která už dávno ztratila jakýkoli šarm. Jestli to má být zábava, tak asi jen pro ty, co se narodili v době, kdy televize ještě vysílala černobíle.

Pamatuji si, že tančící/zpívající Travolta se v 90s protáčel v tv fakt dost často a nebylo tak úniku to tehdy (mnohokráte) nevidět, nebo alespoň neslyšet, když to v domácnosti běželo na pozadí. Saturday Night Fever šel z obou filmů dost mimo mě, ale Grease se mi trefil do vkusu v každém ohledu. A to nemám muzikál v žebříčku oblíbenosti žánrů nijak zvlášť vysoko:-). | Z části to bylo určitě dáno tehdejším věkem a nedostatkem filmových zkušeností, ale přestože jsem to neviděl už drahně let a vlastně ani nemám potřebu se k tomu (minimálně v dohledné době) znovu vracet (nakoukáno mám dlouho dopředu:-)), pořád si myslím, že ten samotný základ filmu (limonádový příběh a čítankové postavy), obalený lákavou omáčkou (zasazení do "idylických" 50s a hudební/taneční čísla), i v dnešní době výborně funguje a z téhle feel-good moderní pohádky o radostech a strastech mládeže v 50s (vlastně je to taková lite verze Lucasova o pár let staršího American Graffiti s muzikálovými vsuvkami:-)) se během let stala kultovka zaslouženě. Dvojka v rámci zachování dobrého duševního zdraví samozřejmě nikdy neviděna. |PeZet

Je to jak bravíčko. Prostě taková růžovoučká věc se třpytkama, ale úplně o ničem a nikam nevedoucí. Jak já moc neumim sledovat jen obrázky a na příběh kašlat, tak tady ty obrázky nějak fungovaly. Filmy jsou obrázky. A ty obrázky jsou neodmyslitelně provázány s obsahem. Protože si z filmu odnášíš nějaký pocit. A Pomáda má teda ty barvičky, čistou modrou oblohu a velké záběry. A kostýmy, a hudbu samozřejmě. A ví, že jde o film, takže si dovolí úplně cokoli, i být nechutně přeslazený. Jako proč ne. Nějaký pocit z toho jde. A taky nostalgie, vzpomínka na to, jak to dávali na začátku letních prázdnin, a naši to vždycky pustili a taky vzpomínali.

I got chills, they're multiplying And I'm losing control 'Cause the power you're supplying It's electrifying (electrifying) - You better shape up 'Cause I need a man..... podle jedné "legendy" seděli lidi v našem kině Hvězda i na obou krajních schodech dolů k pódiu, jaká byla návštěvnost a po druhé se tak stalo až na Titanicu v 98ým..