Transit Carlsbad (1966)

Všichni zahraniční agenti jsou jen čučkaři a známé firmy, anžto československá StB a její zahraniční rozvědka byla jak známo tou nejlepší špionskou organizací na světě. To je známý fakt a pokud je vede někdo jako bodrý Ilja Prachař, je to vysloveně nuda. A přesně ta se Brynychovi podařila přenést i na diváka, a to i když všichni a všechno, snad až na uklizečky jsou tu GOGO, mluví všemi světovými jazyky (měl jsem k dispozici titulkovanou verzi, heč). Dokonce je přítomen i agent Bláha, ale bez Zemana a navíc je to Sovět.  A to je snad jedna z mála věcí, co mě zaujala, anžto ve skutečnosti by vysoce postavený důstojník sovětské rozvědky celou akci zcela bez pochyb v Československu řídil a nikoliv byl jen jejím účastníkem.   Za Vinklářův naprosto dokonalý vous a krásu Valentiny Thielové musím dát alespoň dvě hvězdy. A pro koho pracoval Rudolf Jelínek?

Jan Procházka tímto scénářem nejspíš provedl tzv. úlitbu bohům. Jenže film je to strašný. Přitom samotné prostředí Karlových Varů je z hlediska filmařského česká exotika a pro diváka rozhodně lákavá. Únos vědce či jeho materiálů není zdaleka takový scénáristický úlet. Z historie to známe a podobné náměty lze vidět i zahraniční kinematografii. Jenže co co se odehrává pak je zmatené pobíhání figur mezi jejichž vztahy a dialogy jsem se absolutně ztrácel. Možná to bylo i totální nudou. Hodně se mluvilo zahraničními jazyky, docela by mě zajímalo, zda herci opravdu uměli, nebo byli předabováni. Ovšem vložit bílé titulky do většinou bílého pozadí je taky nápad, takže jsem podstatnou většinu nepřečetl. Snímek byl sice kvalitně obsazený, ale divil bych se, kdyby u diváků uspěl.

Taková nenápadná špionážní záležitost, ale moc dobře obsazená a taková fešácká. Prostředí Karlových Varů, hotelu a dlouhých rozhovorů v luxusním prostředí. Jediná byť trochu pochopitelná nedokonalost je, že skoro celý film čtete titulky, ale to by jinak nešlo, že když máme KV plné zápaďáckých špiónů. Mně se asi nejvíc líbil Adamíra s Vinklářem. Celé to bylo takové něžně pomalé a zároveň noblesní. Hezká záležitost.

Eurospy úplně nepatří k mým oblíbeným a vyhledávaným (sub)žánrům, jenže Zbyněk Brynych mě dostal svýmSmykem(1960), tak jsem po letech šel i do reprízyTransit Carlsbad– československého filmu, který mi utkvěl v paměti jako ten, v němž se takřka neustále mluví cizími jazyky. Oproti původním dojmům mi dnes snímek sedl mnohem více. Brynych má možná rozporuplnou tvorbu, ale cením si na něm často originální přístup k filmovému stylu a způsobu vyprávění, i snahu otevřít tehdy u nás netradiční témata a žánry. Jeho hledání nových cest se mi zamlouvá... VeSmykumě nadchl, když propojil formálně neotřelý špionážní thriller s psychologickým dramatem. UTransit Carlsbadjsem zas měl dojem, jakobych sledoval snad nejpoetičtější špionážní film své doby. Hodně má na tom podíl hudba režisérova dvorního skladatele Jiřího Sternwalda, která spolu s mnoha záběry v lázeňském prostředí Karlových Varů dotváří neobyčejnou atmosféru, vystihující kouzlo svého místa. Černobílou kameru má Brynych opět úžasnou, dále i s mnoha detaily na zpocené obličeje v napětí, a v celkovém stylu s nádechem šarmu a původu i jazyku hlavních postav je vidět, že se mu zalíbily francouzské kriminálky... Ten film nestojí na nadupaném napětí, oprotiSmykunepřichází ani s hlubšími myšlenkami, ale v ryze pocitové rovině jsem si ho značně užil coby stylovou jízdu, během níž se režisér hraje s žánrem, stylem, detaily, jemnou parodií i divákem, využívá k tomu skvělé herce v čele s (francouzsky mluvícími) Josefem Vinklářem a Jiřím Adamírou... a točí si uprostřed šedesátkové svobody další svůj osobitý film, celkem lhostejně k tomu, že ho spolu se snahou skloubit styl československých a francouzských kriminálek ocení zpětně hrstka fajnšmekrů. Mně se docela trefil do noty, ačkoliv majstrštykem pro mě zůstáváSmyk.[75%]

Naprosto zamotaná šaráda o špionech hraničící s parodií. Dva agenti nešikové mají provést jakýsi úkol asi tedy únos a skončí to tak, že jeden unese druhého. Koumáci se bojí i vlastního stínu a trumfují se, který z nich předvede ustrašenější pohled. Ale hlavně že operují na půdě nepřátelské mocnosti. K Adamírovi s Vinklářem francouzština vůbec nesedí. Naštěstí je tu vědec – bílkovinář – zachránce lidstva, jehož koníčkem je nechat se unášet. Ztělesňuje ho výborný Macháček, k němuž naopak němčina pasuje skvěle. Holt pan herec. Film zdobí vozy západních značek, především porsche české doppel (možná triple) agentky Alžběty. Škoda, že nedostalo více prostoru! S odřenýma ušima za tři ruďásky. Z písní se nejvíce povedla Honzova hitovka „Svítí, svítí slunce nad hlavou“. Symbolika: 33 - 32:33 – dva lístky vedle sebe 30 a 30; Frankfurt, Langstrasse 33.