Noc oranžových ohňů (1974)

Petr má vše, po čem toužil, je zdánlivě vzorovým mužem, jakého si společnost své doby žádá. Což ho ale stejně nespasí v okamžiku, kdy se stává nechtěným pachatelem závažné autonehody, kdy mu okolnosti vynesou trest s dočasným pobytem ve vězení, kdy si rázem projde v novém prostředí ponižováním až šikanou i deziluzí, když ho plně odkopne i ta zatracená Strana, jíž tolik věřil... Na film z vězeňského prostředí v režii Zbyňka Brynycha, poctěný navrch prestižní nominací ze San Sebastiánu, jsem se hodně těšil a přes menší obavy se nezklamal. Ač nejde o nijak drsný snímek, jaký by šlo dle popisu děje (snad v jiné době či zemi vzniku) očekávat, své poselství o důležitosti zachovat si svou tvář a snažit se zůstat nadále co nejlepším člověkem vůči ostatním i v prekérní situaci, ten film dokázal působivě předat... tedy aspoň soudě dle mých pocitů. Vývoj děje mě napínal až do konce a v jistých ohledech (setkání dvou různých obětí titulnínoci oranžových ohňů) i překvapil, takže skrze všechny klady dokážu zkousnout i zde často kritizovanou pomyslnou vykonstruovanost příběhu. Přestože Brynych tímto natočil jeden ze svých (nej)diváčtějších filmů, svůj specifický rukopis nezapře zvláště ve scénách z vězení (a pracovního lágru), kde se odehrává velká část filmu. Ty mě úplně vtáhly do svého prostředí s maximálním zážitkem a vyvolávaly sugestivní prožitek už díky často dlouhým dynamickým záběrům ze subjektivní perspektivy vybraných postav. Potěšen jsem byl i výkonem zde velice charismatického Svatopluka Matyáše, zatímco naopak jsem trochu zase bojoval s Lábusem, který se i celkem schopně snaží hrát, ale jeho moulovitý styl mluvy mě iritoval. Ani ten mi však nedokázal zkazit zážitek u dalšího filmu z dílny jednoho pro mě stále více fascinujícího režiséra.[80%]

Opět se vydám cestou neprošlapanou - tedy proti proudu. Tady se i v době normalizace podařilo něco dost dobrého. Úplně nesouhlasím s oficiálním textem distributora. Určitě nejde o krajně trapnou a nevěrohodnou výpověď dunící prázdnými frázemi a neživotnými zápletkami. Je totiž jedno, zda se jedná o komunistu či nikoli, hlavní hrdina pil, řídil a srazil člověka. V tu chvíli není důležitá politická příslušnost. On svého činu pochopitelně lituje. Při pobytu ve vězení prochází vlastní život a částečně se mu promění hodnoty. V lochu odmítá šikanu a dokáže se postavit násilníkům. Není divu, že ti o režimu nemají valné mínění. jsou zavření a byť mají na kontě jasné zločiny, jsou nejspíš přesvědčení, že právě systém za jejich život může. Takových komunistů, kteří ideálům pevně věřili ať se dělo cokoli bylo mraky. Jeho politické přesvědčení ale nemá nic společného s tím, že boural jako opilý.  Jasně, že vězení je zobrazeno poněkud ideálně. Jako by stát dovolil Brynychovi zobrazit krutou pravdu. Takže pokud chtěl režisér natočit film, musel pozitivitu bachařů trochu přikrášlit. Politické téma je zde ale obecně upozaděné. Jde především o příběh člověka, který udělal chybu, ví to a snaží se jí všemožně napravit. Třeba i nápravou jednoho mladého recidivisty, kterého si záměrně vzal pod křídla. A rozhodně jej politicky neškolí ani nepřesvědčuje. Společně se skvělou hudbou jde o velmi povedený snímek, odhlídnu-li od politického tématu. Ostatně, pro nic za nic asi nebyl snímek v nominaci na Zlatou mušli pro nejlepší film na festivalu v San Sebastiánu.

Celkem slušně rozehrané drama s vesměs kvalitními hereckými výkony je po propuštění hlavního hrdiny z vězenídůsledně pohřbíváno nesmysly, Lábusovoukokotskynapsanou postavou, no a korunu tomu dal ten naprostý závěr, jak tu někdo vtipně poznamenal na úkor režiséra. Napadá mě žeSvatopluk Matyášbyla vlastně smutná persóna ČS kinematografie druhé poloviny 20.století, zahrál si mnoho rolí, ale většinou ve špatných filmech, zaškatulkován jako uvědomělý soudruh, přitom jeho kvality a rysy ve tváři ho předurčovaly, dle mého soudu, k tomu stát se československým "Agentem 007".Jiří Lábuszde je hroznátlamaadržkaa ukazuje se že ta jeho komika nebyla léty získaná ale hluboko zakořeněná, a já bych mu moc přál ještě nějakou velikou charakterní roli ve styluKáryVladimíra Menšíka. Jak to podtrhnout a sečíst? Pokud se budu držetBrynychovyfilmografie takněkde meziHněvemaOázou. Slaboučké dvě**.

O něco méně uvědomělé, než by člověk čekal. Řemeslně zvládnuté s dobrou kamerou (řada close-ups a pohledů z první osoby, vyvolávajících pocity stísněnosti nápravného zařízení). Jeden z muklů obhajuje své členství ve straně slovy: "Akorát sem u nich byl, jestli tomu rozumíš." A takovejch "muklů" se nám tu od sametu toulá...

Že se za komunistů točilo o komunistech asi není zase extra překvápko. Komunista "klaďas" se díky svojí nepozornosti ocitne v kriminále a sklízí pošklebky a občas facku, za to že je "rudoch". Sekunduje mu,zde příšerný Lábus, který pořád nemá tabák.
Hodně vtipné je vedení věznice, které se chová "otcovsky" až je to totálně mimo.
Pohádka pro "dospělé komunisty", ale i my mladí nestranící si v tom dnešní šílené době najdeme svoje, jelikož filmy z dob minulých i když je to blábol jako zde, měly svoje kouzlo.