Souhvězdí Panny (1965)

Jeden z prvních filmů začínající české Nové vlny, tvořící předvoj klenotů české kinematografie, které postupně ve druhé polovině šedesátých let vznikaly. Ve své době zapůsobil hlavně nečekaně pojatou erotikou, a mladá Jaroslava Obermaierová se stala opravdovou senzací. Milostný akt byl podmalován tehdejším hitem Schody do nebe a byl natočen na tehdejší poměry nevídaně otevřeně. Dobré herecké obsazení v čele s Vladimírem Pucholtem dodává atmosféře života posádky vojenského letiště svěžest i mírný nadhled. Velmi dobrý film, ale Lásky jedné plavovlásky a Hoří má panenko měly teprve přijít, a netrvalo jim to dlouho.

(♫) "Takový schody do nebe,  postavit chtěl bych pro Tebe, Vždyť ty jsi bílá, jako ta víla, nemyslíš vůbec na sebe."Titulní píseň tohoto filmu v podání Karla Kopeckého spolu se dvěma na svou dobu poměrně odvážně pojatými erotickými scénami s Jaroslavou Obermaierovou patří mezi to nejlepší, co tento film nabízí. Z toho dalšího mě zaujalo snad jen takové odlehčené herectví Jiřího Adamíry. Zbytek, tedy hlavně vylíčení atmosféry na vojně v podání  Vladimír Pucholta či Jiří Wimmera mi tedy moc nesedl.

Tento bizarní paskvil mohl vymyslet jedině rádoby literát a politik M. Uhde a spol, kteří nemají ani potuchy co je to život vojenský. Sled nesmyslů podporovaný vše chápajícím a tolerantním Adamírou. Obrmajerka s Čápem předvádí postelovou smršť, kterou asi nikdy nezažili, tak nemají co předvést. Svojí nahotou si zajisté pootevřela dvířka své budoucí kariéry. Osobně jsem sloužil na voj. letišti Planá u Č.B. tak velice dobře vím co je možné a co je fantasmagorie. Špinavé prostory ošetřovny a nejen ty, by snad mohly reprezentovat parizánský bunkr a ne vojenské prostory u prominentního útvaru !!!

Čekal jsem od toho komediální náhled do našich sixties u ČSLA a odešel s několika poznatky. Za prvé Obermaierová byla v té době fakt kočka, za druhé ta odvážná milostná scéna musela v tehdejší době působit jako hardporno a za třetí, Pucholt mne tu nebavil ba až prudil. A nebyl sám, zručně mu sekundoval Wimmer. Řada řečiček často opakovaných pro důraz na vtipnost byla trapná i to Půcholtovo koktání. Je škoda, že Obermaierová po okupaci 68 přesedlala na režimní vlnu a ocitla se v hlavní roli nejedné komunistické normalizační brutky včetně Majora Zemana. Kdo mně potěšil a je tomu tak vždy byl noblesní Jiří Adamíra. A jako leteckého fandu mne i bavily ty útržkovité záběry na leteckou základnu se všemi těmi Migy 21 a Suchoji co jsme v té době měli ve výzbroji našeho letectva. Film je protkán skvělými písničkami té doby jímž vévodí: Takový schody do nebe... Jelikož z toho na mně něco z těch šedesátek dýchlo, řadím to k průměru a dávám za tři přilepené kůžičky. * * *

Tenhle film mě neoslovil. Měl ukázat, jak to mají vojáci naší ČSLA těžké, když musí plnit svou povinnost a někde venku čeká na jejich návrat děvče. A když se jedna z takových dívek nemůže svého milého (= v novočeštině přítele)dočkat, rozjede se za ním do kasáren. Je to nějaký malý zapadlý útvar, kde jsou jen dva důstojníci (kromě cynického lékaře Adamíry) a pár záklaďáků, kteří však plní důležitou ostrahu našich hranic leteckým hlídkováním. Ten příběh je prostě jen z tohoto důvodu postavený na hlavu. Ovšem, přijdou lapiduchové Wimmer a Pucholt a rozhodnou se dívku Čápovi propašovat do kasáren. Dívka ovšem musí zůstat uzavřena po celou dobu na ošetřovně, její milý (= přítel) Čáp má hotovost, ale tu si bez dovolení vymění a pak následuje jakási jakoby erotická scéna (z dnešního pohledu vlastně žádná), přerušená poplachem, plno zmatků, všichni lítají po kasárnách a pak i po obloze cik a cak, nikdo neví, co se děje, než je konečně po poplachu a milý přítel Čáp se může vrátit na lůžko k Obermaierové... Blbý poručík Jelínek, připomínající důstojníky z Černých baronů (takových bylo v naší lidové armádě většina) nebo Švejkova poručíka Duba, se o dívce dozví a chce útvar potrestat, ale když po něm odjíždějící dívka mrkne ze sanitky očkem, rozmyslí si to a stane se člověkem. Dobrý výkon - Adamíra, ostatní čirý průměr.