Ejzenštejn v Guanajuatu (2015)

Výborne natočený film o významnej postave ruskej kinematografie. Skvelé dialógy o živote, smrti, láske, Rusku a Stalinovi. A to všetko v pohybe s vtipom a nadhľadom. Osviežením sú aj ilustračné fotografie vmontované do obrazu a strih. Človek síce nemusí vidieť všetko ale uvidíte tu holý k*k*t a homosexuálnu súlož.

Kdo zná filmy P. Greenawaye, nemůže být zaskočen ani šokován. Vytříbený obraz doprovázený skvělou hudbou, informace o odvrácené straně Mexika, přehlídka známých osobností, vtipná konfrontace Ruska se světem, smrt a sex, anebo obráceně. Muzeum mrtvých, usmívající se smrt, ztráta panenství (panictví), tanec v dešti a ještě více prokládáno záběry z Ejzenštejnových filmů. Kaleidoskop. Svět jako tříštící se mozaika. Co dalo Mexiko světu? To nechcete vědět...

Zvláštně, až experimentálně natočený film, kterému nelze upřít výtvarnou vytříbenost, a je také poutavý i svým obsahem, byť místy záměrně provokuje explicitním exhibicionistickým  zobrazováním mužské nahoty a homosexuálních praktik nebo poněkud nechutnými záběry zvracení či vyměšování. Překračuje tak hranice obvyklého s evidentním cílem šokovat diváka. Je otázkou, do jaké míry je to účelné, a do jaké míry je to jen zbytečná póza, snaha zaujmout za každou cenu. Netradiční filmové postupy pak mají zřejmě parafrázovat revoluční filmové novátorství samotného Ejzenštejna. I přes určitou kontroverznost má snímek své nesporné umělecké kvality.

Peter Greenaway je kategorie sama o sobě. Obrazově vytříbené záběry (hlavně v interiérech), kamerové jízdy, ze kterých se vám začne motat hlava... a samozřejmě nazí muži. Ejzenštejn sice vypadá jako filmař na plakátu, ale ve filmu nenatočí ani minutu. Podle komentáře to vypadalo, že se děj filmu odehrál během deseti dnů, i když to občas působilo, jakoby tam strávil měsíce. Celkově jsem zmaten. Nenudil jsem se, ale ani mi to nic nedalo...

Greenaway - majster silných obrazov, formálny experimentátor, scenáristický nedouk. V jeho filmografii som neustále konfrontovaný s opulentnými, výtvarne ohromujúcimi zábermi, inovatívnymi riešeniami scény i obrazu a zároveň s veľmi priemernými, jednoduchými scenármi. Plnými papagájovo opakovaných scén, na hranici diváckej trpezlivosti. Tak aj Ejzenštejn. Prokofievova hudba. Gay aféra hlavných aktérov. Zábery z filmov ruského režisérskeho giganta v rytme orchestra pod plátnom v elegantnej kinosále zívajúcej prázdnotou. Kašľanie na prácu v objatí vášne. Prekračovaný rozpočet - nepokojní sponzori Nepokojný Stalin, znepokojená asistentka. Dej v skratke: vášeň poráža prácu. Večná škoda, ako spomína aj garmon, spústy mien intelektuálov, ktorí sa mihnú len ako meno, bez akéhokoľvek ďalšieho ich zapojenia, či príbehom, myšlienkou alebo naznačením toho, čím prispeli k umeleckému obohateniu sveta.