Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec (1989)

Po vizuální stránce majestátní film, nelze ani vše pobrat co lze vidět v každém záběru, dále obraz Franze Halse plus skvělá hudba, skvostná hra se  světlem, výborné herecké výkony. Po obsahové stránce, jistě lze nalézt některé metafory na společnost a chování, ale spíš se mi vybaví hláška z jedné hry Járy Cimrmana a to:co říci závěrem

Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenecjsou greenawayovsky černohumorným pobavením. Což značí esteticky barokně stylizované obrazy podle Greenawayem oblíbených vlámských malířů v aranžmá kameramana Sachy Viernyho. Filmu vládne estetizovaný černý humor, barvy mají rozděleny prostor, v němž podporují určení daného socio-kulturního místa. Hrátky udávají rytmus, škádlí se a laská. Je to honosné, opulentní, přetékající. Sice lze hovořit o alegorii konzumní (v tomto směru vznikla lepší díla) či mocenské (útok na tatcherismus dává větší smysl), ale kvůli těm (sice esteticky stylizovaným, avšak to na věci nic nemění) karikaturním tendencím při modelování postav tu převažuje charakter zábavní. A Greenaway, jak se to jeví, je svým černým humorem stále více honosnější, morbidnější a též bezvýchodnější. Hrdinou Greenawayových černohumorných hrátek je zde Albert Spica (Michael Gambon), násilník a hulvát, jehož příjmy ani způsoby nejsou legální. Hraje si na gurmána a vládce situací. Důležitými postavami k potrestání karikatury zloducha jsou Albertova týraná a rovněž citlivá manželka Georgina (Helen Mirren) a její dílem náhody okolností milenec a knihkupec Michael (Alan Howard). Z dalších rolí: šéfkuchař restaurace "Le Hollandais“, jež pod přímou Albertovu kontrolu se dostala, Richard Boarst (Richard Bohringer), věrný Albertův nohsled Mitchel (Tim Roth), k Albertově hrubosti neladící jeho pohůnek Cory (Ciarán Hinds), zpívající myč nádobí Pup (Paul Russell) či naivní Coryho animírka Patricia (Emer Gillespie). FilmKuchař, zloděj, jeho žena a její milenecje honosněji podáván v prostorově barevných stylizacích Greenawayova morbidnějšího černého humoru. Je však zcela evidentní (soudě dle hodnocení), že většinu dokáže náramně pobavit.

Prišlo mi to ako Gilliamov BRAZIL v reštauračnej podobe. Výprava a dekorácie ako z postapo filmov, reštika plná bizarných postáv a postavičiek, jedlá od výmyslu sveta, bizarné chovanie a vlastne celé je to ako vytiahnuté z horúčkovitého snu, kde sa vám miešajú bolestivé, sexuálne a strašidelné témy. V dnešnej dobe určite nenatočiteľný film.

Velmi jsem se bavil, protože po většina času sledujemeMichael Gambona(který hrál Brumbála) v roli vulgárního irskýho hovada, co se neustále cpe ve svý luxusní restauraci a všechny kolem ponižuje, páč si to může dovolit. Je to však dost přepálená, extravagantní a groteskní postava na to, aby se na ní vázalo jisté divácké potěšení. Navzdory tomu, že jsou také postavy opovrženíhodné, tak právě jejich přítomnost pro mě činí film velmi záživným. Jiné lidi to může samozřejmě rozrušovat a frustrovat, ale já jsem toho názoru, že umění nám umožňuje se nad zkurvenými lidmi nevázaně bavit a tady cítím, že to bylo i záměr, což nechci filmu vyčítat, protože to bylo zdrojem mého potěšení, ale vhledem k tomu, jak by příběh měl vyznít, tak to konceptuálně není ideální. Původně jsem myslel, že půjde o satirický příběh kritizující elity, jež se obklopují luxusem a takzvaným dobrým vkusem, ačkoliv jsou ve skutečnosti mrzcí a povrchní. On je to alepříběh o nevěře a emancipaci. Zdejší zhovadilá postava totiž nejvíc trápí svou ženu, která se však mezi chody začne romanticky stýkat s jistým knihovníkem, který také navštěvuje restauraci. Ač jsem se bavil, tak scénáristicky a psychologicky to nefunguje tak, jak by mělo: Zaprvé mám v umění tendenci orodovat za postavu, která mě baví bez ohledu na to, jestli je dobrá či zlá. To ovšem nekoresponduje s tím, že bych měl orodovat za milence a jejich vztah/lásku/sblížení. Psychologicky ideálně by měl příběh působit na toho diváka, který by se přítomností onoho hovada bavil, ale současně si přál, aby na něm byla vykonána spravedlnost. Já to vyloženě takhle neměl. Žena a její milenec si mě toliko nezískali, tudíž jsem byl na straně zloděje... Příběh by si nejspíš žádal více intimity a psychologické prokreslenosti, aby hovado nebylo toliko komickou figurkou a divák měl větší tendenci jím opovrhovat a jeho žena s milencem dostaly více prostoru a hloubky, aby se do nich divák mohl více zainteresovat přát jim to. To ovšem vyžaduje větší vypravěčskej jemnocit a nevím, jestli by na toGreenawayměl, takže si ve výsledku nechci stěžovat, protože jsem přeci jenom skvěle bavil! Že to tedy nemá náležitě funkční dramatickej oblouk s potenciálně silným emancipačním vyzněním je něco, co tomu odpustím, páč jsem byl vyplacen zábavou. Nejsem moc vděčnej divák a u většiny filmů se fakt nudim, takže teď jsem rád, že jsem po delší době viděl něco, na co se nejen moc dobře kouká, ale také je to náramně zábavné.

Uf, jak tohle dílko hodnotit? Během celého filmu jsem měl značně rozporuplné pocity, které ve mně přetrvaly i do dalších dnů. Místy to bylo opravdu nechutné. Hned úvodní scéna a pomazání jednoho chudáka psím hovnem, následné časté bití a brutální zacházení se ženou… neustále urážky a nadávky ani nepočítám. Chápu, že tohle někdo nedá a odsoudí. Přesto film má tu moc diváka vtáhnout a uhranout. Dle hodnocení se to stane většině bez ohledu na ty nechutné scény. Režisér Peter Greenaway je vzděláním umělec – malíř a na každém záběru je to vidět. Všechny scény jsou vystavěny jako obrazová umělecká díla a jsou dotaženy k absolutní dokonalosti, která lpí na detailech. Barevná kompozice je opravdu úchvatná a v kombinaci s kamerou a podmanivou hudbou vytváří atmosféru, která dokáže chytnout a nepustit až do konce… do výborně vygradovaného finále. Některé pasáže jsou na ryzích pět hvězd. Ani nechutné scény ale nejsou samoúčelné a společně s násilnickým hlavním hrdinou jsou ostrým protikladem k umělecké dokonalosti celku. Michael Gambon (Brumbál!) to zahrál fantasticky, jeho neotesanost, hrubost, domýšlivost a bezbřehý cynismus má sílu dokonavé obrazy nemilosrdně rozervat a zašlapat do země. Helen Mirren mu pak zdatně a velmi odvážně sekundovala. Už je to, že o filmu přemýšlím několik dnů poté, si zaslouží vysoké hodnocení… čtyři hvězdy a někdy v budoucnu si ho ještě zopakuji, protože mi unikla určitě hromada detailů.