Výměna (2008)

Je to příběh podle skutečné události. Silný příběh podle kterého by  určitě šel natočit neuvěřitelně srdcervoucí film. Ale tenhle to tedy fakt není. Jak někdo (Eastwood) mohl takhle pokazit námět? Přitom jeho filmy normálně žeru. Angelina mi přijde tragická, svým výkonem si moje sympatie nezískala, vůbec jsem ji to nevěřila. Vlastně jsem si tam nenašla nikoho sympatického. Možná Malkovič.

Jak je u Clinta Eastwooda zvykem, opět si vybral nesmírně silný a zajímavý příběh, odvyprávěl ho tak jak je u něj zvykem, čili poutavě, s pořádnou dávkou emocí a napětí, samozřejmostí jsou výborné herecké výkony všech zúčastněných, zejména tedy Angeliny Jolie. Člověk jí tu bolest a utrpení až vyloženě věřil. Klobouk dolů, podala opravdu mistrovský výkon, kterým zastínila téměř všechny své herecké kolegy. I přes delší stopáž mi přišlo, že se úplně nepodařilo uspokojivě odvyprávět všechny důležité momenty, některé pasáže by si zasloužily větší prostor, něco by zase naopak mohlo být kratší a svižnější. Něco se povedlo víc, něco zase méně. Chválím ale dobové prostředí, kostýmy a atmosféru.Výměnarozhodně stojí za zhlédnutí, jedná se o povedené, nadprůměrné drama, které diváka v žádném případě nenechá chladným. 7/10.

Dost silný a znepokojivý film, pořádná filmařina na steroidech a něco, co jen tak z hlavy nedostanete.DĚJ:Je rok 1928, v USA je prohibice, daří se mafii a také politické korupci.Christine Collinsováje spořádaná matka samoživitelka a spojovatelka v Los Angeles, která má doma synaWaltera. Ten jednoho dne zmizí, a tak to nahlásí na LAPD. Tím si ale moc nepomůže, protože LAPD je nespolehlivá, zkorumpovaná a nikomu nepomáhá, protože ji vede náčelníkJames E. Davis, který spolupracuje s mafií a má svůj„střelecký oddíl“. Pak je tu kapitánJ.J.Jones, slizký a proradný zmrd, který za každých okolností vehementně popírá realitu. Na straně Christine stojí reverendGustav Briegleb, který veřejně kritizuje LAPD a celý film funguje jako hlas boží a světlo v temnotě. Christine je totiž za pár měsíců vrácen jistý mladý chlapec, ale je to úplně někdo jiný – je menší, drzejší, a hlavně je obřezaný. Není to její syn! Christine to samozřejmě policie nevěří, a na své straně má pouze lékaře a učitelku ze školy, ale je jí to k ničemu, protože jí nechá ten zmrd Jones zavřít do psychiatrické léčebny, kde jsou bezbranné ženy zavírány pod kódem 12 a když zlobí, tak jdou na pokoj č. 18. Ale to pořád není to nejhorší v tomto filmu. Objeví se zde jistýSanford Clarkz Kanady, kterého má deportovat detektivLester Ybarraz ranče na Wineville, který patří takovému milému, pohlednému a lehce potrhlémuGordonu Stewartovi Northcottovi, Sanfordovu strýci. Na ranči se donedávna děly vskutku nepěkné věci…ZHODNOCENÍ:Drsná obžaloba společnosti a státu, který nestál na straně obyčejných lidí, ale na straně zločinců, vrahů a mafiánů a který naopak obyčejné lidi, a zejména bezbranné a neposlušné ženy, brutálně trestal a ničil s pomocí psychiatrického systému. Christine měla smůlu, sice to byla pokorná a starostlivá matka, ale měla smůlu, protože prostě LAPD bylo plné psychopatů, sadistů a neschopných arogantních debilů, asi jako současná americká administrativa. Ve filmu nechybí surové násilí, napětí, zoufalost, bezmoc, neschopnost, do očí bijící nespravedlnost a jediný, kdo má páku to změnit, je jeden reverend a já mám díky němu o něco lepší názor na církev, protože v tomto případě uváděla opravdové Slovo boží do praxe. Svět dokáže být někdy pěkně odporné, nehostinné a zkurvené místo, ale většinou si za to mohou lidé sami, protože ti tvoří naši společnost. Není to příjemná podívaná, ale je to mistrovský kousek, který si za svou kvalitu a poselství zaslouží 5*.

Režijní cit Clinta Eastwooda by se měl studovat, jelikož způsob, jakým dokázal tenhle legendární modrooký lišák pochopit film, pozvednout jej a svou lásku mu předat zpoza objektiv, to nedokázal opravdu nikdo.. Výměna jen potvrzuje nejsilnější tvůrčí období Eastwoodovy kariéry, když k mistrovskému Gran Torinu přidává další soustředěný a divácky naprosto odevzdaný snímek.. Na motivy pravdivého příběhu Christine Collinsové obžívá Angelina Jolie do své herecky nejpropracovanější polohy, v níž dvě a půl hodiny vede diváka po stopách záhady zmizení jejího syna. Malý Walter Collins se totiž jednoho dne nevrátil z venku domů, a ona tak prožívá nejděsivější rodičovský zážitek, v němž každá minuta strachu o své jediné dítě trvá celou věčnost.. Když tu se konečně objeví ta šťastná zpráva, že je její syn na živu a na cestě domů. S velkou slávou jeho návrat očekává celé město nashromážděné na vlakovém nádraží, hrdý triumf poctivé policejní práce a nejšťastnější matka na světě se ale v mžiku otřesou v základech, když z vlaku coby Walter vystupuje úplně cizí chlapec. A co víc, matka, která očekávala svého syna je všemi soustavně přesvědčována, že přece tohle je ten její Walter. Absurdní situace vyplyne až do takového extrému, že Christine odmítající cizí dítě pro (ne)pohoršení celého policejního aparátu je umístěna do psychiatrické léčebny pro zanedbání péče a odmítaní rodičovské odpovědnosti.. Kde je pravda, na straně matky, která svého syna vídala den co den a odmítá po útrpně dlouhé době nezvěstnosti nyní přiznat, že navrátivší chlapec je její, anebo zkorumpovaného policejního aparátu, který pro dokonale funkční pověst je ochotný vnutit matce cizí dítě a neexistující mateřské pouto.. Výměna brilantně přepíná od nepříjemného rodičovského pekla k absurdně děsivé státomocenské šikaně. Protože, jak praví stará římská zásadamatka je vždy jistá..75%

K prasknutí přeplněný.....jinak to popsat nedokážu. Na pozadí banální historky o šíleném vrahovi sledujeme komplexní selhání systému. Od zkorumpované policie hájící především své politické zájmy, až po naprosto skandální vztah společnosti k ženám. Pomyslnou pokličkou na tomto papiňáku je potom duchovní, který jakoby mávnutím kouzelného proutku získává přístup, kam si zamane a sežene cokoli a kohokoli si zamane. A to byl prosím rok 1928 a hospodářská krize klepala na dveře....