Milk (2008)

Má to byť životopisný film, alebo aspoň film o časovom úseku politika homosexuála, ktorý prepisuje dejiny. Film je však k divákovi chladný a to ako dopadne Harvey mi bolo šumák. Čo z toho, že sa Penn snaží a to sa mu uprieť nedá, aj keď si myslím, že aj prehrával určité scény. Viac zaujmú vedľajšie postavy v podaní presného Franca a perfektne nastylovaného Brolina, ktorého som uhádol až po čase, že who is who. Réžia je proste slabá, nevťahuje diváka do deja. Isté pasáže, ako sú Harveyho prehry vo voľbách by si žiadali aj viac rozpitvania v snímaní príprav, prežívania, spracovania neúspechu... je to také odbité a vlastne vcelku nesúrodé. Snímka čoskoro vyfučí z hlavy.

Dnes som mala síce iné „pozeracie plány", no keď som v dokumente pri večeri videla pasáž ako jednej z najväčších antagonistiek boja za ľudské práva Anite Bryant drbol aktivista Thom Higgins kus torty do ksichtu v priamom televíznom prenose, musela som si vyhľadať viac. A popritom som konečne vybrala tento film dlho zavretý v šuflíku. Je natočený výraznou dokumentaristickou formou a obsahuje veľa archívnych záberov. Sean Penn ako Harvey Milk, na prvý pohľad slušný bankový úradník, ktorý jemne nešikovnými baliacami metódami dostane Jamesa Franca a tým si výrazne zmení život. Aj vzhľad. Zrazu pozeráme na hipíka s obchodom s foťákmi, ktorý v sebe prebúdza politické ambície.  Neuspeje, neuspeje a neuspeje. Ale za každou prehrou má viac hlasov na svojej strane. Medzitým sa vráti k slušnému imidžu lebo pochopí, že hipík sa v americkej politike nepresadí. O Harveym boli nejaké zmienky vo Fellow Travelers, takže mi nie je neznámy a tu jeho život spracovali veľmi pekne. Penna som mala vždy rada a teraz po tomto 🌈 výkone ešte viac ❤️. Filmy šmrncnuté politikou (hlavne keď nie je naša) celkom vyhľadávam, opäť to spĺňa aj účel historického vzdelávacieho okienka. Pokiaľ ste vlastníkom anti-homo názorov, tento film plný kričiacich gayov z vás ich sympatizanta nespraví. No pre mňa osobne pozorovať správanie a výroky tých, ktorí proti homosexuálom brojili, je oveľa väčšie zhnusenie a zlo.

Tenhle příběh je sám o sobě silný materiál, který si říká o filmové zpracování. Autoři tak od začátku mají k dispozici ty nejsilnější karty. Bohužel s nimi nenakládají zrovna precizně. Nadprůměrné jsou rozhodně herecké výkony a kamera. Vše ostatní je spíš standardně odvedená práce na životopisném dramatu a klouže se to tak někde mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Na konci však mají autoři v čele se scenáristy diváka za úplného troubu. Hned na začátku se dozvíme, že je rok 78 a dopis má být zveřejněn, jen pokud hlavní hrdina zemře, na to se dozvídáme, že byl zavražděn a pak skok do roku 70, kdy slaví 40 let a říká, že nic nedokázal a že se padesátky stejně nedožije. No takže si dáte dohromady, že si smrt před padesátkou předpověděl správně, ale když je o něm natočen film, tak asi přece jen něco dokázal. Ale na konci vám tuhle scénku z úvodu pro jistotu celou doslova zopakují, kdybyste za ty dvě hodinky náhodou zapomněli, že si svůj osud předpověděl částečně správně. To mně přišlo totálně zbytečné, skoro až trapné, takže zaokrouhluji dolů. Navíc, když se jako scenárista rozhodnete připravit diváky o napětí či moment překvapení a hned na začátku prozradíte konec, je potřeba film napěchovat pořádně silným dějem, a to se tady nepovedlo. A je vedlejší, že je to životopisné drama, takže ten konec každý zná z historie. Nezná. Uprostřed Evropy v roce 2025 a troufnu si říct, že ho neznal ani každý v domovském USA v roce 2008.

Jeden z těch filmů, který se obtížně hodnotí, protože se můžete vyjádřit k filmovému podání nebo k společensko politickému tématu. Někdo by ještě mohl vyžadovat dokumentární věrnost. Osobně cítím spíše zklamání, Milk mi milý není, zapsala jsem si pár frází, obratů a nápadů, ale mám za to, že film nepopře svou stranickost, že angažovaný zájem podpořit homosexuální svobodu byl vyšší a autorům naléhavější než kriteria výtvarná, výrazová a dramatická.Neumím sledovat ani vývoj člověka, ani politický progres ani vztahová dramata.

"If a bullet should enter my brain, let that bullet destroy every closet door.”
 „It hurts because it’s not so different from the violence we experience every day. Until you’ve been scared to hold your partner’s hand in public, unless you’ve faced fear of revealing yourself to those closest to you; you can sympathise, but you can’t understand.“
 
 „The anger and the frustrations that some of us feel is because we are misunderstood, and friends can’t feel the anger and frustration. They can sense it in us, but they can’t feel it. Because a friend has never gone through what is known as coming out. I will never forget what it was like coming out and having nobody to look up toward. I remember the lack of hope - and our friends can’t fulfill it.“