Policejní hodina (1960)

Natočeno na objednávku ke 40 výročí vzniku komunistické strany, ale je to pořád Vávra, takže máte jistotu, že dostanete kvalitní filmařinu. Tady se Otakar vyhrabal z některých svých přehmatů z padesátých let a natočil slušný dobový drama kde sice kdo chce může si najít i ty komunistický ideje, ale po pravdě čekal bych k takovýmu tématu, že to tam budou víc cpát a to se nestalo. Každopádně solidní záležitost jako vždy. Tentokrát mi k tý čtvrtý hvězdě něco chybělo. Možná, že je to tím, že film graduje hlavně v tý jak už bylo u Vávry zvykem kvalitně natočený davový scéně demonstrace a v druhé půlce už to nemá takový spád a konec je jakoby trochu useknutý, ale na lepší tři hvězdice to v pohodě dá.65%

Vávra rozhodně uměl točit dobré filmy (až na malé výjimky) a platí to i pro Policejní hodinu. Ke 40. výročí založení KSČ jsem čekal spíš nějakou ideologickou agitku, a místo toho jsem se dočkal slušně a věrohodně zpracovaného sociálního dramatu, kde jsou vykresleny na příkladu jedné rodiny různé vrstvy tehdejší městské společnosti. Doba taková byla a socialistické ideály se rodily z tehdejších rozporů a nerovného postavení nižších vrstev. Na tom není nic nepochopitelného a už vůbec ne k odsuzování dnešními měřítky, kdy se tzv. reálný socialismus již sám stačil zkompromitovat. Bez tehdejšího úsilí o sociálně spravedlivější společnost by ale ani dnešní společnost nebyla tam, kde je, i když dnes nás trápí zase trochu jiné problémy. Také mě překvapilo, že se tento film ani v minulém režimu příliš nehrál, což se dá přičítat možná právě tomu, že prvoplánová komunistická ideologie v něm prostě nezaznívá.

Výborné herecké výkony, skvěle natočené, ale ta ideologie z toho přímo stříká. Zfanatizovaný dav, který chce bohatým brát a chudým dávat. Nejhorší na tom je, že v čele těch chudých jsou vždy takoví, kteří z toho chtějí vytřískat jen něco pro sebe a největší část toho davu tvoří ti, kterým se zdá, že pracují moc a jsou z toho unavení a proto utíkají od práce jako Vala a pak najednou jsou schopni plní síly tančit až do rána.

Národnímu umělci Otakaru Vávrovi se podařil vytvořit hodnověrnou a až dokonalou atmosféru počátků již legální existence českého demokratického socialismu, socialismu Marxova, Masarykova i Benešova. Je to současně i příběh československé formy italského neorealismu v době jeho plného rozpuku; připomínám např. STALO SE V TURÍNĚ (1963) režiséra Maria Monicelliho s Marcellem Mastroiannim v titulní úloze či třetirepublikovou SIRÉNU režiséra Karla Steklého. Perly často nacházíme tam, kde bychom je nejméně čekali.

,,...a jednou to stejně vyhrajeme!"Nečekal jsem to, ale já těm stávkujícím dělníkům, riskujícím i přes chudobu svou početnou rodinu v boji za vlastní požadavky a názory, nakonec úpřimně fandil. Přesto že jde o film komunistický, u dožadování se práv za lepší životní podmínky (včetně zkrácení pracovního času z 12ti na 8 hodin) lze nakonec s podobnými protesty soucitit. A myslím si, že by se řada z těchhle dělníků i styděla za další vývoj historie, kdyby se dožili např. dob vykonstruovaných procesů, které po vítězství KSČ v 48. roce nenechaly na sebe dlouho čekat... Příběhy stávkujících dělníků a revolucionářů z posledních desiletí c. k. monarchie patřily k oblíbeným tématům angažovaných čs. filmů především v 50. letech,Policejní hodinavznikla stejně jako tematicky příbuznéPochodněk 40. výročí založení KSČ. Nicméně Otakar Vávra dokázal zpracovat téma podmanivým způsobem, kde na povrchu jsou důležité především vztahy a osudy hned několika postav, žijící svůj rodinný a pracovní život v nelehké době. Snímek občas možná mírně vázne v několika dlouhých tichých scénách bez výraznějšího dějového akcentu, ale nechybí mu napětí, působivá atmosféra a herecké výkony: Jiří Vala v podobných rolích obvykle výborný, nicméně dostal mne na menším prostoru Václav Voska coby tajný policajt; jeho role není síce hlavní (i když vzhledem k názvu filmu snad i titulní ano), ale veškeré fragmenty s ním postupně nabízejí pěknou drobnokresbu slizkého špiona skrývajícího se pod rouchem pražského flamendra. Celkový můj prožitek z filmu byl silný, ano - tomu říkám historické sociální drama, které mě pohltilo.75%