Turbina (1941)

Kdyby postavu „šíleného“ (tj. existujícího mimo normy buržoazního uvažování) strýce nehrál Kohout, byla bych ochotná jít s hodnocením i o hvězdu výš. Leč… Příběh je jinak ubohý agitační apel proti snaze čehokoli dosáhnout. Tedy nejenom proti technicko-společenskému pokroku, ale především proti práci a samostatné existenci žen. Doktorka se stala doktorkou jen aby mohla pečovat o svého plájboj vědce, její sestra umělkyně pochopila, že na vyšší mety nemá a manželská náruč se stalkerem pro ni bude bezpečnější přístav. Děkujeme panu Karlu Matěji a Vávrovi za upozornění.

Kniha je mnohem detailnější a závěrečné perepetie jsou rozsáhlejší a velmi překvapivé pro ty, kteří se setkají s filmovou adaptací dříve než s knihou. Originální=neupravovaný text knihy je zajímavý staročeský jazykový i gramatický mišmaš, často dosti krkolomný, notně protkaný žido-německou a čecho-americkou hatmatilkou. ...Doslovná adaptace knihy by musela mít minimálně dvojnásobnou stopáž. Vávrova adaptace celkem věrně kopíruje, kromě samotného závěru, knihu s tím, že dějové situace nejdou až tak daleko do detailů jako v knize. Samotný závěr filmu je zcela odlišný, strohý, ale dynamičtější a diváka emocionálně atakující. Výprava velmi dobrá, herci, jak jinak, skvělí.

V pohádkových kulisách se odehrávají osudy několika členů jedné vlivné rodiny. Inu považte, švagrArtušvypadá jakoČáryfuka bydlí vysoko v gothické věži, hořekuje a lamentuje při instalaci nové turbíny jež má modernizovat starý mlýn, k tomu si vydržuje nejméně jednu děvečku kterou má jakorohožkua místo čarovné hůlky používá meče. Touto karikaturou je ovlivněn celý snímek i postavy. Ty skutečně životné představují jen mladý párVlasty MatulovéaKarla Högera, oba také zhruba v polovině příběhu mizí a žijí si svým životem. Další jakoby pohádková postava je dceraTynda, s půvabemSněhurky, ale povaou méně oblíbené sestry zPopelky. Miluje pohlednéhomládence, syna nočníhohlídačepodniku svého tatínka, ale s vidinou mamonu se zaplétá spohádkověbohatýmČechoameričanem. Nejtragičtější postavou je ale beze sporu radaUllik. Člověk rozumějící pouze šustění bankovek, povrchním gestům, neschopný dialogů ani se svými potomky, chovající se doslova jako král který je svojí mocí zcela sebejistě ovládán. Ač jsou scénář i režie mladíčkaVávryperfektní, na jeho věk až neuvěřitelné, nejspíš se stalo to že nedokázal ukočírovat herce aby se nestylizovali, nebo k tomu byli přímo vedeni, ale na mě to nepůsobilo nijak přitažlivě. Kdyby byl snímek realističtěji podaný, mohlo vzniknout, za doprovodu skvělé hudby talentovanéhoskladatele, hodnotnější historické drama. Tehdejšídivák ale v době válečného běsnění vyhledával spíš pohádkově laděné snímky, tomu rozumím.

Tentokrát půjdu opět proti davu. Turbina je film o zavádění nových technologií, s kterými ale někteří lidé nesouhlasí. I přes množství inženýrů a odborníků ale samotná turbina nakonec překvapivě selže a může dokonce za rozpad věže. Samotné trikové záběry jsou na svou dobu opravdu kvalitní. Jenže děj mi přijde až příliš prvoplánový. Jako by Ullikměl charakterizovat zlo a švagr Artuš dobro. A jakoby se následně vyplnilo nějaké prokletí, když císařský rada posléze zkrachuje. Vše, co předvídal Artuš se stalo. Snímek je nabitý rozličnými postavami a charaktery, které odrážejí hlavně dobu. Ostatně samotné herecké výkony jsou skvělé, také je zde celá plejáda slavných, či později slavných herců.

Ne vždy je všechno nové a moderní ku prospěchu lidstva. O tom se můžeme přesvědčit i my. Stačí se kolem sebe podívat nebo si přečíst noviny. Kupodivu mi byla nejsympatičtější postava toho blázna a podivína Artuše Fabiána. Eduard Kohout byl vynikající.Toho si budu z celého tohoto propletence pamatovat a pak možná Lídu Baarovou, která se tu octne na tehdejší dobu v několika odvážných scénách. No, ona i milostná scéna v observatoři má něco do sebe.