Maskovaná milenka (1940)

První půlka je solidně rozehraná a překvapivě sympatická, navíc s dobrou zápletkou a sem tam příjemným vtipem. Byl jsem až překvapený, že mi něco tak vyloženě romantického sedí a to jsem ani nehleděl na jméno režiséra, od kterého bych automaticky měl očekávat nadprůměr. Bohužel s druhou polovinou se z toho stala hloupá červená knihovna, která nejen že se táhne, ale taky rezignuje na vše, co bylo na první půlce tak dobré. Filmařsky to rozhodně není špatné, ale je škoda, že ze scénáře nevzešlo něco víc (ačkoli záleží, kolik se to řídilo Balzacovou předlohou, kterou neznám). Zatím to nejslabší, co jsem od Vávry viděl. Jo, a Leon je neskutečný idiot a teprve v posledních 20 minutách se obzvlášť ukáže, jak moc velký idiot to je... Slabé 3*

Všechny díla Honoré de Balzaca jsem nečetl, ale tohle je tak trochu klasický příběh, který se omílá dokola. Dáma zamilovaná do šlechtice. Jak objevné. Otakar Vávra si dal více záležet na výpravě filmu než na jeho vyprávění. To se totiž pak zvrhlo v nudnější pasáže, ve kterých ona sama sobě vyčítá a doufá v opětovné shledání. A šťastný konec je na dohled. Právě ty velké scény a kostýmní část je hodnocena asi nejlépe. Víc než samotný příběh.

Tenhle film sice patří k těm kratším, ale přesto se v některých pasážích dost vlekl. Filmy s maskovanými lidmi na starých bálech, které jsou více vážné a romantické než veselé, nemám právě v oblibě. Také Lída Baarová už je zde v docela jiné podobě, než když začínala, zde už to byla vyzrálá mladá žena. Film má stejně asi jako její předloha děj dost nepravděpodobný, ale jistě líbivý a na závěr nutně musí slzička ukápnout. Hlavně proto jsem se rozhodl tu hvězdičku přidat.

"Vávrovi nešlo o hloubku citu, o vnitřní motivaci jednání postav, o myšlenkovou náplň díla. Chtěl jediné - oslnit diváka velkolepou podívanou. Tohoto dosti pochybného cíle dosáhl." Kniha "Náš film" to zhodnotila celkem výstižně. Osobně jsem trochu zklamán. Výprava je opravdu velkolepá, ale jinak je to spíše průměr. A poměrně neuvěřitelný a kýčovitý námět jakoby spadal spíše do třicátých let naší kinematografie, kdy se podobné věci hodně točily. Označení velkofilm pak nechápu vůbec (řekněme spíše kostýmní film). Vávra měl už tehdy za sebou rozhodně lepší filmy ("Kouzelný dům", "Panenství", "Cech panen kutnohorských").

Tak tenhle kýč jsem nedokázal ani dokoukat. Červená knihovna pro paní a dívky z první poloviny minulého století. Je s podivem, že něco takového napsal velký francouzský dramatik. Nebo to takhle zprznil Vávra? To by bylo také s podivem. Poté co se milenci k sobě poprvé skloní v zámeckém budoáru a kamera švenkne do ohně krbu, který má symbolizovat právě rozhořelou lásku, jsem od tohoto pouťového spektáklu znechuceně odešel. Jinak nutno uznat, jak bylo u Vávry zvykem, že na výpravě se nešetřilo a kamera nebyla špatná. To se nedá říci o hereckých výkonech hlavních rolí. K uzoufání teatrální.