Proti všem (1956)

Výborný veľkovýpravný historický film, ktorý ako záver husitskej trilógie je už vyslovene postavená na otvorenom boji s križiakmi a Zikmundovými vojskami. Stále je však dôležitá časť venovaná duchovnému podhubiu a sporu zapálených kazateľov so Žižkovým pragmatizmom, ktorý je prepletený ľúbostnými vzťahmi párov Bydlinský-Zdeny a Ondrej-Marta. Tie dodávajú príbehu citový náboj. Produkcia je výborná. Pátosu mierne ubudlo a masové bojové scény vyzerajú skutočne dobre. Herci hrajú svoje postavy výborne aj keď s dobovým historickým vznosným štýlom, ktorá však k filmom o historických legendách tak trochu patrí.

Můžeme 🤔vytýkat zaujatost a 🇨🇿národovectví ale Jirásek holt psal Temno v roce 1893 tedy kdy jsme “úpěli” v “žaláři národů” 🇦🇹Rakousko-Uherském, dnes by se to dalo natočit🎬neutrálně i když 👑Zikmund Lucemburský je tu znázorněn, viděno dnešním divákem vlastně jako jediný rozumný politik a vladař který se vše snažil napravit, má jen jedinou nevýhodu: jak schopný byl politik🇪🇺(na rozdíl od 😴🥂Václava IV)  o to neschopný byl ⚔️vojevůdce. Jirásek vypíchl husitskou herezi i fanatické (skvělý Voska) táborské kněze (na tom si Vávra 😋smlsl, ➕náboženské blouzněni, to je něco na vědecký 🍒komunismus😁) , kteří se podle Husova učení, že si každý poctivý křesťan může vykládat písmo podle mravních zásad, vyložili po svém (zde je “Husovo faktické👹kacířství” pro které byl církví🔥upálen). K herezi docházelo a husitská nauka se štěpila až na atomy, z dnešního pohledu až na “💣anarchisty” a “🌼hipisáky” viz. Adamité👙: volná láska, bůh nás stvořil k obrazu svému, žádné šaty-morálka, až musel zasáhnout Žižka a Adamity do jednoho🗡️pobít. Vávra to 🎥natočil věrně a působivě. Podle toho jak byla 📹natočena novodobá 🥱nudná a 😴nezáživná, ke všemu 🗒️papírem šustící trilogie Jan Hus od 🎬režiséra: Jiřího Svobody Je tohle skvost ( kostýmy, budovy, hrady, příroda). Zejména mohutné 🏇jezdecké 🔰oddíly díky Svazarmu byly skvěle zapojeny, dnes by to žádný režisér nerealizoval. Navíc dragounské  pluky tehdy ještě naše novodobá  lidová  Armáda pamatovala. Nejvtipnější idealistický moment husitů: scéna 🤍Jeptiška se ptá svého 🛡️zachránce: “Co otec probošt ?”odpověď: ❤️‍🔥zamilovaného vladyky: “bude souzen⚖️poprávu” tj. 💀spontánně 🔥upálen rozvášněnými 🍷husity…

Zdá se mi, že třetí díl téhle trilogie je nejvíce ideologicky ovlivněn a tvůrci šli v podstatě all-in. Platí zde: husiti = komunisti. V Táboře není soukromé vlastnictví, už v úvodních titulcích se dozvídáme, že tam "není nic mé, ani tvé, než všechno rovně v obec mají". Nově příchozí odevzdávají svůj majetek do obrovských společných kádí a pak každý dle jeho schopností a každému dle jeho potřeb. Přijde mi samozřejmé, že bez vlastnictví neexistuje svoboda a v tom je podle mě ta největší naivita a do očí bijící rozpor filmu. Tímto mi připomíná třeba Fight Club. Nejlépe tenhle rozpor ilustruje scéna v 48. minutě, kde nejdřív Žižka vyčítá ostatnímu "managementu", že se zbytečně hádají načež sám vyhrožuje Kánišovi násilím, pokud se mu nepodrobí, načež prohlásí "svědomí nechci utiskovat, hádky budu". Film sice oslavuje kolektiv a jeho boj za "pravdu" (či stranu?), ale přesto věnuje spoustu času jednotlivým postavám a jejich láskám ve stylu mýdlové opery. TBF film na druhou stranu zobrazuje v negativním světle taky radikální křídlo husitů (a tedy i komunistů?) vedenou právě Kánišem. Velkolepá výprava, krásné dokreslené středověké scény (tzv matte painting) a velké bitvy jsou sice plus, ale přijde mi dost nedomyšlené a neuvěřitelné, když rytíři přijedou před kůlové hradby Vítkova a nedomyšleně se nechají postřílet kušemi a pomlátit cepy.

To je prostě špatný skoro ve všem. Jediný, co se dá pochválit je výprava, kostýmy a Václav Voska, jinak fakt nic. Asi by mi tolik nevadilo, že je to naprosto plochá primitivní komoušská karikatura dějin plná koncentrovaného patosu, plochých černobílých postav, debilních dialogů a vynuceného přehrávání, ale ta nekonečná nuda! Ta se prostě odpustit nedá. Mimochodem husiti, ač se tvůrci snažili seč mohli, tu vyznívají jako vážně nebezpečná, fanatická a totálně zmagořená sekta propagandou totálně vygumovaných hovad. A naopak vladaři a šlechtici, ač se maskéři, scenáristi a slizce přehrávající herci pořádně obuli do toho, aby vypadali jak ztělesněné zlo, jsou tady jediným hlasem rozumu. Mým hrdinou, kterému jsem celou dobu fandil, je jednoznačně Zikmund.

Proti všem (1956) uzavírá Vávrovu husitskou trilogii a sleduje vzestup husitského hnutí po bitvě u Sudoměře a vítězství nad vojsky Zikmunda na Vítkově. Hlavní postavou je Jan Žižka (Zdeněk Štěpánek), moudrý a odhodlaný vůdce, který vede své vojsko proti přesile, zatímco paralelně sledujeme tragickou lásku Zdeny a kněze Bydlínského. Film nabízí napínavé bitvy, dramatičnost lidských osudů a zároveň reflektuje cenu, kterou hnutí za svou svobodu zaplatilo. Přes dobovou ideologickou stopu jde o poutavý historický epos, který kombinuje akci s emocemi a představuje jednu z vrcholných českých filmových produkcí 50. let.